Představujeme vzdělávací akce ČLnK

Vedoucí pracovní skupiny pro celoživotní vzdělávání členů Komory David Ovčaří mi zadal: „Napiš něco o semináři o aktuální legislativě.“ Pan šéfredaktor se přidal, a tak se pokusím přiblížit, čím jsou mi už po mnoho let tyto semináře a čím si představuji, že jsou pro vás, kteří na ně chodíte.

Každý přednášející vkládá do svých vystoupení své představy, styl, schopnosti, um i srdce. Každý se snaží, aby se posluchač něco dozvěděl a neusnul u toho. Legislativa je většinou ­vymezena časem mezi šestou a devátou hodinou večer a většina účastníků na ni spěchá rovnou z lékárny. Úkol udržet diváka vzhůru tak nabývá na významu. Když je navíc materií večera suchopárná řeč paragrafů, jde o úkol takřka nadlidský. Anebo také ne. Už dávno jsem pochopil, že živé povídání o zákonech, má-li bavit, nemůže být o čtení těch podivně málo srozumitelných vět. Někdo namítne, nač zábava, máme se něco dozvědět, nepřišli jsme do cirkusu. A já souhlasím. Jen prostě věřím na to, že s trochou zpestření, vtipu, nadsázky nebo historek ze zákulisí se důležitým informacím rozumí lépe a v paměti víc ulpí. ­Připouštím, že ne každému to takto vyhovuje, ale věřím, že ­většině ano. Alespoň v očích přítomných vidím skoro tři hodiny, často bez přestávky, zájem nezakrytý padajícími víčky.

Mezi hlavní výzvy řečníků patří i správná volba úrovně podávaných informací. V auditoriu jsou kolegyně a kolegové poučenější více i méně, někteří vědí i více než já a jiní dosud nenašli chvíli na seznámení se s novinkami na webu nebo jinde. Skloubit do jedné přednášky tok myšlenek tak, aby jim jedni stačili a druzí se neuzívali nudou, je oříšek. Můj recept vězí v poctivě míněné ­urputné snaze vše vysvětlit tak, aby bylo zřejmé nejen, co předpisy ukládají, ale také proč, kdo to vymyslel, jak se vyvíjel ­legislativní proces, čí zájmy se do něj promítly, jestli to dává smysl, co od toho čekat a jestli a jak přinese další změny budoucnost. Snažím se tak ve výkladu nezanedbat základy a současně něco nového sdělit i těm, kteří je mají v malíčku.

O čem mé semináře jsou? Odpovědí je jejich název. Vždy jsou o předpisech přijatých za poslední přibližně rok, o předpisech, o jejichž podobu se zrovna zápasí v legislativním procesu, i o těch, které se k nám pomalu snáší z výšin budoucna. Na okořenění přidávám něco praktických problémů z komorové právní poradny anebo, jako třeba v nynějším posledním cyklu, něco pro pobavení. Vlastně se vší mocí snažím přesvědčit o tom, že právo je velké dobrodružství, a současně dávám najevo, že dobře vím, že dopady vzrušujících právních příběhů nesete na bedrech vy v lékárnách, a to nepříjemně často ne zrovna v dobrém.

Jaro 2025 je ve znamení započitatelných doplatků, obvyklého množství LPOD, cen a úhrad léčivých přípravků, změn stavovských předpisů a mnohého jiného. Zkusmo jsem zařadil např. krátký kurs asertivity pro farmaceuty, inspirován oblíbeným kurzem sebeobrany pro farmaceuty, po jehož absolvování účastníci několik dnů nemluví o ničem jiném. Asertivita byla přijata natolik příznivě, až mne to vede k úvaze ji rozvinout k samostatnějšímu vzdělávacímu celku.

Při přípravě svých vystoupení vždy žasnu, kolik změn je v běhu. O kolika jsem už mluvil během minulých let. Jen namátkou vzpomínám na sběr dat, na zavádění tehdy nového systému stanovování cen a úhrad, na vznik a zase zánik regulačních poplatků, na elektronický recept, konopí, výbušniny, jádrovou úhradu, GDPR, FMD, signální výkon. Na spoustu dalších novinek, které povětšinou do lékáren přinesly jen další práci a administrativu a jen vzácně tomu odpovídající navýšení odměny. Viděl jsem v mnoha vašich očích překvapení, zděšení, úlek, vztek, zmar a pocit nedocenění. A stejně jste vždy všechny novinky vstřebali, uvedli je v život, přivykli jim, a pak jste si přišli pro další nášup. Já byl a jsem jedním z poslů špatných a výjimečně i dobrých zpráv, aniž bych chtěl. Vaše obdivuhodná schopnost vstřebat cokoliv mne dovedla k poznání, že nejlepší by bylo, kdyby se tak pět, deset let nezměnilo nic. To co tu je, ať si zůstane, to už jste zvládli, a nic nového ať nepřichází. A bude klid. To prosím není zpátečnictví. Kdyby byla záruka, že nové bude užitečné, pak sem s tím. Jenže zkušenost učí, že než nové, radši nic. Jak to souvisí se semináři o legislativě? Souvisí. Nebyly by zapotřebí. To bych vám ze srdce přál. Nebo bychom si dali nějaké opáčko. Třeba o správné lékárenské praxi, protože na tuhle chudinku vyhlášku, která by měla být naší biblí, pro samé novoty trochu zapomínáme.

Ale nebojte se. Klid nebude. Léky a lékárny nenechávají politiky spát, takže se nudit nebudeme. Ony jsou bohužel snadno uchopitelným soustem. Každý druhý si myslí, že jim rozumí a ví jak to s cestou léčiv k pacientovi má být lépe. Honit body v lékárenství je prostě jednodušší než čelit opravdovým výzvám dnešního světa a připustit si, že farmaceuti svou práci odvádějí dobře a spolehlivě a potřebovali by jen pár změn. Takových, které jim paradoxně nikdo nechce schválit.

Čili i nadále budete občas dostávat info o termínech vzdělávacích akcí komorového právníka a ten bude zas a znovu putovat po republice, spát po hotelích nebo u některých z vás, s nimiž jsme se lety stali přáteli. Sílu a chuť pořád mám a jestli i vy, brzy se uvidíme.

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík