editorial

Možná jste někdy taky naletěli na falešnou reklamu. Možná i vy věříte, že Primula veris je prvním poslem jara. Není. Přes tento vroubek jde o velmi užitečnou bylinu a Standa Havlíček vám o ní prozradí i to, co ona sama o sobě neví. Být první je vůbec rajcovní a nebezpečné, často nejen pro prvního, ale i pro všechny další v řa­dě.
Svého času nejmocnějšího epidemiologa světa Anthonyho ­Fauci bylo nutné před hrozící politickou popravou ukrýt za bianco prezidentskou milost. A Dan Cvejn popisuje, jak je Získávání a ztrácení funkcí ošemetné, zvlášť, když do odborných otázek vstoupí ta nejvyšší politika. Mnozí první budou poslední a poslední první. Secesní lékárna v bohem zapomenuté Vidna­vě se zdá být poslední, ale stačí, aby se vzedmula lékárnická solidarita a z Vidnavy bude první symbol existence hrdého a svobodného stavu, který nenechá požírat své nejslabší. Kdo byl první u kulatohranatého stolu v Senátu? Ti mocní, kteří mají prst na spoušti? Nebo zástup lékárníků, občas pravda působících jako tlupa neohrabaných slonů, který je donutil přijít, vyslechnout argumenty i stesky a aspoň na chvíli vnést do veřejného diskurzu, že tato část českého zdravotnictví je velmi nemocná? Být první má smysl, jen když je někdo také poslední. Být první a současně poslední je noční můra. Sám rozsvěcíte i zhasínáte. Šachový mistr světa Carl Schlechter tak miloval remízy, že je často nabízel soupeřům, i když nemusel. Remízy jsou vůbec nedoceněné. Nebo se snad jaro kvalitativně změní, když bude jeho prvním poslem primulka nebo sněženka?

Ani jedna vlaštovička, ani jeden petrklíč jaro nedělá. Děláme si ho my. Je to šance na nový začátek, na více lásky, slunce, méně vítězů a méně poražených. Přijde jaro přijde, zase bude máj, usmívá se slunce, usmívá se háj, zpívalo se v hitu našich prababiček. Jaro v duši i činech. Dopřejme si ho.

Zdeněk POKORNÝ