Masajové a šaman Jaroslav v Teplicích

Všichni jste už určitě pochopili náš letošní ediční záměr, jak vám představit ty nejzajímavější kurzy České lékárnické komory. Nejprve vám konkrétní kurz popíše oddělení vzdělávání nebo přednášející a pak přicházím já se svou troškou do mlýna, a především s úžasem objevitele, který poprvé spatří novou masajskou vesnici nebo nový garantovaný kurz ČLnK.

Březnová volba padla na Aktuální legislativu pro farmaceuty (svahilsky Sheria ya sasa kwa wafamasia). Někdy si člověk dává prazvláštní výzvy, napsat čtivě o něčem, co zní tak nudně jako aktuální legislativa, to chce notnou dávku drzosti. Jenomže jde o jeden z nejstarších, nejčastěji konaných a nejnavštěvovanějších kurzů, což už samo o sobě vzbuzuje otázku, co se na kurzu vlastně odehrává. Jaká kouzla používá místní šaman Jaroslav, že i něco tak těžko stravitelného hltají návštěvníci a ani po několika hodinách nemají dost? Některá tajemství vám poodhalil už doktor Maršík v předcházejícím článku. Vybral jsem si místo konání Teplice. Jednak ho nemám daleko, jednak v Teplicích až příkladně funguje okresní sdružení, což bylo vidět hned po pár minutách. Z Teplic také pochází šéf komorového vzdělávání David Ovčaří a shodou zvláštních náhod i komorový právník Jaroslav Maršík. A výčet záhadných náhod by mohl pokračovat. Třeba když jsem se snažil působit co nejnenápadněji, ale hned za mnou se ozvalo: „Nejste náhodou synem profesora Pokorného z Lípy? Ten byl nezapomenutelnej, jak dával známky jako 1,78...“ S veselou lékárnicí jsme zavzpomínali na gymnaziální dějepis. Vůbec na kurzu panovala družná atmosféra, kterou musel až šaman Jaroslav občas přece jen krotit. „Pane doktore, tohle je můj kurz. Pokud toho máte tolik na srdci, musíte si zařídit svůj kurz.“

I oblíbený šaman musí občas vládnout pevnou rukou, magické účinky zubu z nosorožce nefungují na každého.

Během krátké ankety před zahájením jsem se doslechl, že účastníci přijeli, aby se dozvěděli víc o vyhlášce o léčebném konopí, o započitatelných doplatcích, o tom, jak využít ve farmacii umělou inteligenci, a jestli ji využívá i komorový šaman.

„Chodím učit na VOŠku, tak jsem tady, abych si ověřil, že můj výklad je správný nebo mně to slouží i jako aktualizace nejen pro praktickou lékárničinu, ale i v oblasti další výuky,“ zazněl jeden názor. A druhý: „Je to vždycky průřez změn, shrnutí. Ráda si přečtu věci v časopisu, ale tady jde o shrnutí za celé období, navíc mluvený projev mi přijde lepší, srozumitelnější pro pochopení legislativy.“

A do třetice: „Jsem po mateřské, tak oživuju své vědomosti, k tomu jsem se čerstvě stala vedoucí, měla jsem sen mít vlastní lékárnu, ale je to v současné době tak složité, až skoro nereálné. Ale snažím se vzdělávat, kdyby se podmínky zlepšily.“

Doktor Maršík se taky držel magické triády, když představoval triumvirát základních zákonů, které nejvíc ovlivňují životy českých farmaceutů a jejich pacientů. Zákon o veřejném zdravotním pojištění, zákon o léčivech a zákon o zdravotních službách.

Výklad byl přehledný, mohli jste se dozvědět i jinak nepubli­kovatelné informace ze zákulisních jednání. Zaujala mě glosa o spiknutí inspirovaná právě setkáním na nejvyšší úrovni. Parafrázuji. Lékárníci si často myslí, že se všichni proti nim spikli. Jenomže oni si to myslí všichni aktéři těch jednání. Ministerstvo, SÚKL i pojišťovny, všichni si myslí, že se proti nim ostatní spikli. Zbavit se tohoto pocitu by bylo pro všechny velmi užitečné. Nakonec se diskutovalo a občerstvovalo. Klidně můžete přijít i hladoví, na akci vás zasytí. Potřebnost podobných kurzů dokázala i poznámka, která se ozvala v auditoriu za mnou, když šaman Jaroslav zmiňoval etický kodex ČLnK. „My máme nějaký etický kodex?“

V Teplicích jsem byl asi podruhé v životě, ale nemůžu nezmínit i rodinný příběh s tragikou velkých dějin a poučením pro aktuální lékárnictvo. V Teplicích na dnešní Masarykově třídě č. 21 měl lékárnu bratr mé prababičky, PhMr. Karel Wolf, prý tam sloužila ještě před dvaceti lety. Byl jsem se tam podívat, ale nic z lékárny se nezachovalo, prostory byly upraveny už úplně jinak (máme nějaké staré fotky). Prastrýc si v téměř 70 letech vytrpěl svůj díl na kolektivní pomstě a v roce 1945 musel během pár hodin opustit lékárnu i Teplice. Vzhledem ke svému věku a obecné situaci už v Německu nesehnal žádnou práci, natož v lékárně. Od nejkrutějšího osudu ho ovšem ochránilo, a přichází poučení, že si celý život platil příspěvky do jakési celoněmecké lékárnické organizace. Ta se ho po ztrátě domova i lékárny ujala a posílala mu pravidelnou sociální dávku, která ho zejména v prvních letech po válce udržela při životě. Proto si, mé milé lékárnictvo, hýčkejte své organizace! Nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat. Navíc se zdá, že se „velké dějiny“ opět bohužel probouzejí.

Kurz o aktuální legislativě pro farmaceuty byl objevný, na začátku jsem ne nadarmo zmiňoval masajskou vesnici. Když jsem v polovině 90. let vstupoval do jedné z nich poblíž Mount Kenya, byl to trochu šok. Člověk čekal divochy, ale našel aristokracii mezi divochy, chápající, nápomocné, lidské. Masajové už dneska běžně mluví svahilsky i anglicky, mají ovšem stále svůj vlastní jazyk Maa, kterým si sdělují ty nejintimnější a nejdůležitější věci, aby nikdo jiný nerozuměl. Stejně tak lékárníci mají svůj jazyk, kterému nikdo jiný nerozumí. Doktor Jaroslav Maršík, lékárnický šaman, v něm na závěr přednesl jakýsi epos, jehož ukázkou se rozloučíme. Celý vám ho představí na dalších akcích a snad i v našem časopise. A nebojte se chodit na kurzy Aktuální farmaceutické legislativy, zcela jistě nebudete zklamáni, a kromě odborných rad potkáte i pochopení pro bizarní složitost lékárníkovy práce.

„…Lékárník vychystává recepty, běhá sem a tam, několikrát mu komín z těch klouzavých potvor padá na zem, ředí sirup, tím částečně ředí frontu před tárou. Matně si vzpomíná, že zhruba teď někdy by měl zkontrolovat frnda nálepky, frnda kódy a vypořádat frnda alerty, čtečka vydává uspokojivá pípnutí, jeden LPOD nemá, neměl ho 12 měsíců, před pacientem objednává, bude to zítra, distributor chce poštovné, Komora a Válek chtějí podnět, lékárník chce umřít, objednal do záso­­by tři, na receptu byl jeden, nebudu to řešit, konopí je v extraktu, kolik je to v sušině, v dubnu změna, co je teď, leden, nachystáno, načteno, ještě mi to neberte, ještě OZP, jak oni to chtějí, co nejlacinější, co je tady nejlacinější, tohle je stejný jako to předepsaný, jenom jiný kód, jiný kód, jiná cena, jiná úhrada, lacinější není dostupný, podle databáze Soukala dostupný je, kašlu na to, kolik je doplatek, pane, gratuluji, právě jste dosáhl limit započitatelných doplatků, no a, no, zaplatíte mi jen něco, já přece nebudu platit nic, říkali to v televizi…

Zdeněk POKORNÝ