Nepřijatelný stav

Je březen, neděle, potřetí v tomto měsíci jsem v Brně. Úvodník vzniká v příjemné kavárně s poetickým názvem Podnebí. A protože je tu příjemně a já po celém týdnu v běhu nevím, kde začít, pro inspiraci a dokreslení idyly jsem požádal o krátký text na téma – Jaro, kavárna, lékárník přítele Copilota z Wordu. Posuďte sami. Jaro v malém městě přináší svěží vůně květin a radostné pocity z probouzející se přírody. V místní kavárně, kde se lidé schází na hřejivý šálek kávy, často sedává lékárník, který si po náročném dni plném řešení nedostatku léků dopřává chvíli klidu. Jeho přítomnost dodává prostoru zvláštní atmosféru – nejen že je odborníkem na zdraví, ale také důležitou součástí komunity, která se v kavárně schází a sdílí své příběhy.

PharmDr. Martin Kopecký, Ph.D.,

viceprezident ČLnK

Hned se cítím lépe a umělou inteligencí zmíněné téma nedostatku léků mohu snadno rozvinout doplněním reálií.

V předchozím měsíci proběhly k řešení nedostatku dvě významné události:

1. Kulatý stůl v Senátu ČR k Petici pro zajištění rovné dostupnosti léčiv ve všech lékárnách v ČR.

Kromě lékárníků se akce zúčastnili tři senátoři a jeden poslanec, zástupci MZd, SÚKL, ale i dalších organizací. Může se zdát, že čtyři politici na kulatém stolu je málo, ale z vlastní zkušenosti vím, že se z řad politiků často účastní pouze „pořadatel“ takové diskuse. Tímto pohledem je účast čtyř politiků pozitivní. Téma shrnul v úvodní přednášce Mgr. Aleš Nedopil, který upozornil na neduhy, kterými české lékárenství trpí. Poté se rozvinula diskuse, která většinou probíhala v klidném a věcném duchu.

Celý program byl nadstandardně dlouhý. Bylo otevřeno více témat, což ale bylo spíš na škodu, neboť se v průběhu času vytrácela pozornost přítomných. I přesto jsou diskuse na veřejnosti důležité a doplňují jednání, která mnozí z nás (z vedení Komory i jednotliví farmaceuti) vedou s politiky nebo úředníky. Zásadní závěry nebo dokonce změny nelze od kulatých stolů očekávat. Důležité je, že se téma stane veřejným. Je dobré využít každé příležitosti, abychom upozornili jednak na důležitost našeho povolání a jednak na problémy, kterým v souvislosti s výkonem povolání (např. při objednávání léků pro pacienty) čelíme. Za určitou devalvaci výstupů považuji zbytečnou závěrečnou přestřelku, kterou popsal Zdravotnický deník v článku „Kvůli stížnostem na krácení dodávek nás více kontrolují, tvrdí lékárnice. Ředitel SÚKL se ohradil.“ Je zkrátka potřeba jednat s politiky, úředníky a dalšími partnery ve zdravotnictví věcně, klidně i tvrdě, ale nenechat se unést emocemi a udržet i ve vypjatých chvílích nervy na uzdě.

2. Tisková zpráva Evropského svazu lékárníků (PGEU) k nedostatku léků v EU.

Součástí tiskové zprávy vydané v únoru byly i výsledky nej­novějšího průzkumu PGEU o nedostatku léků. Za posledních dvanáct měsíců se evropské lékárny neustále potýkaly s vysokou mírou nedostatku léků, přičemž 61 % zemí (včetně české republiky) uvedlo, že se situace ve srovnání s předchozím rokem nezlepšila. Letošní průzkum poukazuje na znepokojivý trend: čas, který lékárníci věnují řešení nedostatku léků, stále roste, přičemž evropští lékárníci ve veřejných lékárnách nyní tráví přibližně 11 hodin týdně řešením tohoto problému. Tento čas je nezbytný k zajištění toho, aby pacienti dostali potřebnou péči, ale odvádí nás od jiných zdravotnických služeb, které tak pacientům nemůžeme vždy poskytovat.

Jedním z poselství směrem k celoevropské veřejnosti je, že jsme „dosáhli stavu, který je pro pacienty, lékárníky a předepisující lékaře nepřijatelný – nedostatky se nezhoršují, ale také se neřeší. S každým nedostatkem léků je spojen úzkostný pacient a jeho lékárník, který se snaží najít alternativy a řešení.“

V roce 2024 přijala třetina evropských zemí legislativu, která lékárníkům poskytuje větší flexibilitu v boji proti nedostatku léků. Tyto nové pravomoci zahrnují úpravu dávkování, přípravu léků a provádění terapeutických substitucí. Navíc 20 % zemí aktivně vyvíjí legislativní iniciativy, které dále rozšiřují pravomoc lékárníků, což jim umožňuje efektivněji řešit výpadky léků. V současné době je v 89 % zemí umožněna generická substituce, v 64 % zemí je povoleno připravovat IPLP náhrady nedostatkových léků, v 61 % zemí mohou lékárny využít alternativní zdroje léků (jinou lékárnu nebo na přímo výrobce), v 50 % zemí mohou lékárny objednat lék z jiné země (přes distributora), v 46 % zemí je možné vydat lék v jiné síle a upravit dávkování. Pouze v 21 % zemí je lékárníkům umožněna terapeutická substituce (tedy výdej léku s jinou účinnou látkou).

Vidíme, že je nedostupnost léků problémem nejen českým a každá země se s ním snaží vypořádat po svém. Možná vás to udiví, ale český systém hlášení MAHů, distributorů a lékáren a označování léků příznakem LPOD se všemi důsledky je v EU hodnocen velmi kladně a je někdy udáván i jako vzor řešení omezených dodávek. Jiným, odlišným přístupem jsou legislativní změny zaměřené na MAHy a jejich povinnosti zajistit např. až šestiměsíční zásobu léků v zemi (např. Německo).

Závěrem je však třeba dodat, že žádná změna legislativy léky nevyrobí. Největší zodpovědnost je vždy na držiteli registrace.