Ze života právníka v Komoře – díl šedesátý, když SÚKL OOP o LPOD propíše do LIS

Šedesátý díl. Kopa. Veselá kopa?
Ne, nemá to být veselé. Má to být takové, jaké to opravdu je. Nebo spíš bylo.
Je to o minulosti. Ta je veselá jen někdy. Byla veselá v červnu? Jak pro koho.
Záleží na nátuře. Kdo ji má silnou, určitě  se dobře bavil. My ostatní rosili čela.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Nepamatuji si přesně data, ve kterých do lékáren vstupovaly velké novinky. Sběr dat, eRecept, FMD, GDPR… Jestli se ale tento seriál pomalu a nezáměrně stává glosovanou kronikou doby, pak nechť v něm zazní: V červnu 2024 se zrodily LPOD. Nebyly tu a náhle jsou. Netušili jsme, kolik jich bude, a teď už víme, že víc, než si lze pamatovat. Takže bez LIS to nepůjde. Zkratkami se jen hemžíme. Za tou poslední se skrývá lékárenský informační systém. Já vím, že víte, ale co kdyby. Člověk se někdy stydí zeptat, když neví, aby nevypadal hloupě. I v dnešní době ještě do lékáren přicházejí čerství absolventi a zkratkovému šílenství se teprve musí učit.

Systém na lékárníka, brzy už raději jen farmaceuta, křičí: „Překročený limit“. Neberte ho doslova. On vám slouží, ne­po­roučí. Pravidlo o přípustné skladové zásobě odpovídající výdejům v obvyklém týdnu za posledních dvanáct měsíců neumí chudák počítač uchopit přesně. Protože přesné není a ani být nemá.

Mnozí jste se zprvu lekali, svítilo to červeně a hlásilo limit over. To nic. To byl jen signál, že je třeba zbystřit. Že by objed­návajícímu lékárníkovi neměla ujet ruka, aby mu plastových přepravek s nápisem LPOD nepřišlo příliš. Vím, že pozdviháváte obočí. Vždyť těhle balení si můžeme objednat jen pár kousků, tak jaképak přepravky. Hned chodily dotazy. LIS hlásí překročený limit, co máme dělat. Proč tohle? To si už nemůžu objednat nic navíc? Vždyť tu mám pacienty, kteří ty léky potřebují. Naše odpovědi zněly, že můžete. Jen si hlídejte, abyste se drželi týdenních výdejů. Abyste neulétli. Abyste si ve skladu neudělali to, čemu chce zákon zabránit – luxování distribučních zásob jen některými lékárnami.

Někde, vím kde, ale není to podstatné, jsem dával radu, jak laicky a bez nároku na výpočetní výkon poznat kritické množství LPOD na skladě. Přijdete do skladu, rozhlédnete se po zásobách, a když spontánně vyhrknete: „A do…!“ nebo něco podobného, víte s jistotou, že jste limit překročili. Zatím jsem nepřišel na jednodušší neprávní způsob, jak to vysvětlit.

Druhý nejčastější dotaz zněl, jestli vracet náhlé nadlimitní objednávky, které jste si objednali, když byl přípravek ještě svobodný, ale než se stihl objevit v lékárně, o svobodu přišel. Ó ne, takovou dodávku v klidu přijměte. Povinnosti vám začínají teprve, když SÚKL své OOP o LPOD propíše do LIS. Teprve pak hlídáte, jestli jste měli dost eR z CÚER bez problémů s FMD a VZP a při objednávkách nahlížíte do skladu, jestli z vás neunikají zděšené výkřiky.

Třetí dotaz se ptal po zvířatech. Lze vydat na veterinární recept? Oj, já sám myslel, že nikoliv. Proč? Protože jsme za Komoru při přípravě zákona navrhovali, aby omezeně dostupné léky byly jen pro lidi, ne pro zvířata. Nic proti zvířatům, ale bavíme se o humánních přípravcích, tak bychom si je při nedostatku mohli nechat jen pro lidi. Dostali jsme tehdy odpověď, že nás MZd plně chápe, ale MZe s tím nesouhlasí. Jenže ona ta formulace v zákoně vlastně říká, že LPOD může být v lékárně vydán jen jinému poskytovateli, to jest starajícímu se o lidi, nebo pacientovi, to jest člověku. Takže ne, LPOD na veterinární recept vydat nelze. Škoda jen, že se zdá, že distributor může LPOD dodat přímo veterináři.

Čtvrtý dotaz byl výjimečný, ale o to zajímavější. Těžko říct, zda šlo ze strany lékaře o záměr nebo spíš o obvyklou neznalost, který z registrovaných přípravků je dostupný na trhu. Recept zněl na neobchodovaný kód SÚKL, který příznak LPOD nedostal. Jenže jeho zaměnitelný dostupný bráška ano. Otázka zněla, zda lze zaměnit neobchodovaný nonLPOD za obchodovaný LPOD. A odpověď zněla ano. Co je na tom divného, že? Vlastně by na tom nebylo divného nic. Kdyby nešlo o opakovací recept. Ten totiž lékaři systém eReceptu u omezených přípravků vůbec neumožní předepsat. Prostě to nejde. Ale když se předepíše zaměnitelný přípravek, opakování nic nebrání. Přesto zněla odpověď ano. Protože lékárníkovi výdej na opakovací recept nic nezakazuje, ani u LPOD. Předepisujícímu lékaři se tak jen podařilo využít, ať už záměrně nebo nezáměrně, toho, že SÚKL svou povinnost zařadit mezi LPOD i všechny nahraditelné přípravky začal plnit jen v rozsahu obchodovaných přípravků. Čemuž se nelze divit vzhledem k obrovskému počtu registrovaných kódů, které se na trhu nevyskytují.

Lidová tvořivost nezná mezí. Opakovací recept na zaměnitelný přípravek je krásná ilustrace toho, že se vždycky najde někdo, komu se podaří objevit slabé místo. Legislativa je už taková. Na člověka nestačí. Leda snad, až tvorbu předpisů svěří AI. To už ale nebudeme léky potřebovat. Protože jestli AI dokáže vymyslet dokonalou legislativu, určitě nám poradí, jak dokonale žít bez nemocí, starostí, peněz a právníků.