Editorial

Je léto, doba dětských táborů, které v ryzí podobě vycházejí ze skautského hnutí, jehož celosvětovým heslem je výzva k připravenosti. Původní „Be prepared!“ zavedl generálporučík britské armády a není překvapením, že obdobné heslo je základní armádní poučkou pro zvládnutí každé krize: „Doufej v nejlepší a připravuj se na nejhorší!“ Se zdravotnickou obdobou „Nejlepší léčba je prevence!“ má společného jmenovatele: téměř všichni je znají a dodržují jen napůl. Doufáme v nejlepší, protože nejhorší se přeci nemůže stát. Internet ani proud nejdou vypnout! Data v cloudu, včetně eReceptů, budou v bezpečí a trvale dostupná! Chceme věřit, protože doufáme v nejlepší a nemáme plán „B“.

V pátek 19. července zakopl svět o chybný řádek aktualizačního kódu společnosti CrowdStrike (Zásah davu). V globálním měřítku se „skoro nic“ nestalo. Celosvětově neodstartovalo na 5 000 letadel a některé televizní stanice nevysílaly. V Británii nejezdily vlaky a došlo k problémům ve většině ordinací, v Německu nemocnice rušily operace a zavřel řetězec supermarketů. V Itálii se před mýtnými branami vytvořily dvacetikilometrové kolony, na Ukrajině a v australském regionu byly postiženy banky. V USA zaznamenali vše výše uvedené, a navíc nefungovalo tísňové volání 911. U nás to mediálně odneslo „jen“ letiště. Stranou zájmu zůstaly krátko­době nedostupné portály několika pojišťoven, dvouhodinové omezení služeb nemocnice Rokycany, několikahodinová přestávka e-shopu Phoenix a prakticky celodenní uzavření lékáren BENU. Když odhlédneme od frustrace čekajících pasažérů nebo pacientů, kteří se nedostali na operaci nebo k lékům objednaným do některé z uzavřených lékáren, byla to „jen“ nepříjemnost.

Nebo varování, které v různých zemích a společnostech (možná jen cvičně kvůli ověření kvality) spustilo krizový plán reakce na mimořádnou událost. Mám ale pocit, že v našem digitalizovaném lékárenství nemáme pro mimořádnou událost žádný plán, jehož kvalitu bychom mohli cvičně ověřit. Dostalo se nám varování, že je nejvyšší čas mít v záloze i analogové řešení. Bez něj totiž ­budeme i při příštím IT zádrhelu jenom neužitečně čekat,
kdy (a jestli vůbec) to někdo opraví.

Stanislav HAVLÍČEK