Vitamin B1 není účinný jako repelent

Nejen u nás, ale téměř po celém světě se lze setkat s dopo­ru­čením užívat vitamin B1 neboli thiamin jako systémový repelent proti komárům, klíšťatům a blechám. Jedná se ovšem o mýtus, který vznikl v minulém století a vědecky byl již dávno vyvrácen. Bohužel vědecké důkazy, které vyvrací mýtus o re­pe­lentnosti thiaminu, jsou obvykle uvedeny v časopisech s předplatným, zatímco výzkum nejnižší kvality je snadno dostupný v predátorských časopisech s otevřeným přístupem. Nepřesné myšlenky v online nerecenzovaných článcích, které mají za to, že mají legitimní vědeckou autoritu, jsou tedy snadněji dostupné než fakta ve skutečné vědecké literatuře. To je jedna z příčin, proč mýtus o repelentním účinku thiaminu stále přetrvává.

O určení struktury a první syntézu thiaminu se zasloužil americký chemik Robert Williams a jeho tým v roce 1936. V roce 1943 podal pediatr z Minnesoty W. Ray Shannon deseti pacientům různé dávky thiaminu. Ti zpětně hlásili, že zmírňuje svědění a zabraňuje dalšímu bodnutí komáry. V roce 1945 kalifornský pediatr Howard Eder tvrdil, že 10 miligramové dávky mohou chránit lidi před blechami. V Evropě v 50. letech lékař Dieter Müting tvrdil, že denní dávka 200 miligramů ho udržela bez kousnutí na dovolené ve Finsku, a předpokládal, že produkt rozkladu thiaminu byl vyloučen kůží. Tyto nálezy rychle vzbudily pozornost, ale zároveň byly velice brzy odmítnuty. Americký Naval Medical Research Institute se pokusil replikovat Shannonova zjištění, ale nepodařilo se mu to. V roce 1949 Kaliforňané, kteří používali thiamin k odpuzování blech od psů, hlásili, že je „zcela bezcenný“. Kontrolované studie od Švýcarska po Libérii opakovaně nezjistily žádné účinky při jakékoli dávce. Klinická studie provedená v roce 1969 definitivně potvrdila, že thiamin nepůsobí u člověka jako systémový repelent proti komárům. Důkazy byly tak silné, že americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv vydal v roce 1985 prohlášení, že žádný orální repelent není uznán jako bezpečný a účinný, a proto nesmí být repelentní účinek uváděn na obalech.

Vědci dnes vědí o komárech i vitaminech mnohem více než kdykoli předtím. Tyto znalosti výsledky starších klinických studií ohledně repelentní neúčinnosti thiaminu potvrzují. Tělo přísně reguluje množství thiaminu, při příjmu nad 5 mg dochází k rychlému poklesu absorpce a přebytek je vyloučen močí, takže se nehromadí. Předávkování thiaminem je tedy téměř nemožné. Volný thiamin je také vylučován potem, takže přibližně 8 % thiaminu přijatého z potravy je vyloučeno kůží. Množství thiaminu v potu se zvyšuje o řád, když jsou subjektům podávány velké perorální dávky, ale jeho množství je přesto malé (<1 μg v 1 ml potu), zatímco vylučování thiaminu močí se při stejné perorální dávce značně zvyšuje. Zdá se, že thiamin v potu nemá žádný vliv na kožní bakterie a naopak. Hladiny thiaminu v krevní plazmě jsou přísně regulovány, přičemž vylučování přebytku je dokončeno za čtyři až šest hodin po požití perorální dávky, takže celkový obsah vitaminu B1 průměrného člověka je udržován na přibližně 30 mg. Eliminační poločas je někde mezi 1–12 hodinami. Užívání extrémních dávek thiaminu tedy nemá smysl, protože většina se stejně nevstřebá. Zároveň mezi známými údaji o metabolismu thiaminu není nic, co by vysvětlovalo, jak by mohl být thiamin repelentní. Nejsou známy žádné zprávy spojující genetické defekty v metabolismu thiaminu se zvýšenou náchylností ke kousnutí komáry. Thiamin jako systémový repelent je farmakologicky vysoce nepravděpodobný. Veterinární výzkum dospěl k závěrům, že thiamin nemá repelentní účinky proti blechám u zvířat. Stejně jako u lidí je thiamin základní živinou také pro komáry. Není důvod, proč by se mu měli snažit vyhnout.

I když thiamin není repelentní, existuje možnost, že jeho účinky na příznaky po napadení hmyzem jsou farmakologicky možné. Thiamin se totiž už v minulosti ukázal jako protizánětlivá látka a nedostatek thiaminu je známou příčinou periferní neuropatie a neuritidy. Thiamin byl doporučován při léčbě alergické dermatózy a ukazuje potenciál při léčbě mnoha různých typů bolesti. Několik autorů se proto pokusilo otestovat vliv thiaminu na zmírnění lokálních symptomů. V kontrolovaných studiích nebyl vliv thiaminu na zmírnění lokálních symptomů po bodnutí hmyzem prokázán, pozitivní účinek byl zaznamenán pouze v nekontrolované studii.

Entomologové a odborníci na prevenci nemocí přenášených vektory se po desetiletí shodují na tom, že thiamin neodpuzuje bodavý/kousavý hmyz jakéhokoli druhu u lidí ani zvířat v žád­né dávce ani při jakémkoli způsobu podání. Propagace jeho užívání za tímto účelem s sebou nese riziko při pobytu v zemích s výskytem onemocnění přenášených komáry. Osoby, které by chtěly thiamin doplňovat pomocí piva, riskují, že se naopak stanou pro komáry ještě přitažlivější. Klinickými studiemi bylo potvrzeno zvýšení atraktivnosti lidí pro komáry po kon­zumaci piva. Vzhledem k omezeným dostupným důkazům nelze v současné době vyloučit možnost, že thiamin snižuje subjektivní příznaky bodnutí hmyzem.

Mgr. Věra Klimešová
Laboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje
společnosti Fytopharma

Zdroj: www.fytoinstitute.eu