Zeptali jsme se

Na Sjezdu se hodně diskutovalo o doplnění a změnách řádů od lékárníka směrem k farmaceutovi, od lékárenské péče k širší farmaceutické. Co si o tom myslíte vy? Cítíte se být lékárníkem nebo farmaceutem, nebo je vám to jedno, protože jsou důležitější věci? Jak by Komora měla v tomto směru postupovat?

PharmDr. Jana Barochová, lékárna Benu, Plzeň

Slova „lékárník“ a „farmaceut“ a „lékárnictví“ a „farmacie“ jsou pro mě synonyma. Záměny těchto slov v řádech vnímám spíš jen jako formální změnu z důvodu posunu nadřazenější legislativy v čase a z důvodu toho, že více než dříve farmaceuti pracují v jiných zdravotnických zařízeních, než jenom v lékárnách. Farmaceuti jsou legislativně pestřejší parta odborníků téhož vzdělání poskytujících farmaceutickou péči (kdekoli). Důležité v budoucnu bude, aby se tato parta formálně neštěpila a zůstala svorná i přes některé názorové neshody v rámci jedné stavovské organizace.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Úrazové nemocnice v Brně

Na téma lékárníků a farmaceutů jsem si přečetl hodně názorů a hodně jsem nad ním přemýšlel. A stále moc nevím, co si o tom myslet a jak se k tomu postavit. Lékárník mi zní hezky česky, libozvučně, srozumitelně, možná trošku tajemně, dá se hezky vyslovit a myslím, že si pod ním veřejnost představí... no, ano, lékárníka za tárou. Protože to je nejviditelnější část naší práce a je pro veřejnost nejvíce uchopitelná. Zákonem o komorách z roku 1991 je dán název naší komory, tedy lékárnické (i když dost často slýchám lékárenská komora). Název našeho časopisu, tedy lékárníků, sahá do ještě dávnějších dob než vznik naší lékárnické komory. Vnímám to tak nějak, že jak šel vývoj dopředu, stal se z mastičkáře míchajícího masti a vše možné podobné lékárník vyrábějící léky, tablety, tobolky a podobné. Ale vidím samozřejmě tu velikou podobnost slov, takže lékárník bylo/je zřejmě jen označení osoby pracující v lékárně a mající patřičné vzdělání. Osoba vyrábějící léky se dříve mohla nazývat třeba lékovník, tam by podobnost s léky, a ne s lékárnou byla zjevnější. Lékárník, resp. lékárna, je současně i hravější, krásně se rýmuje třeba s mlékárnou. Pro některé je to „lekárna", protože se v ní kdečeho lekají. Oproti tomu mi farmaceut zní neosobně, chladně, nehravě, krkolomně, dokonce jsem několikrát slyšel, zda máme co do činění s farmáři. Ale máme tu farmaceutickou fakultu, která připravuje farmaceuty pro celou jejich šíři uplatnění, a to není zdaleka jen ta viditelná část výdeje a poradenství přes táru, ale zahrnuje mnohé a mnohé další činnosti. A osobně si nemyslím, že by kolegové pracující mimo lékárnu, ale poskytující zdravotnickou péči, měli být označeni jako lékárníci, neboť by to bylo zavádějící a možná lehce matoucí. A nejsem ani příznivcem názoru, že lékárník je český překlad odborného termínu farmaceut. Vypadá to tedy, že jsem si odpověď našel. S postupující dobou a měnící se náplní práce se z kdysi mastičkářů stali lékárníci (nebo třeba ti lékovníci) a zřejmě nastal čas, aby se s ohledem na širší uplatnění lékárníků mimo táry a lékárny zavedl pojem farmaceuti. Nakonec si část veřejnosti zvykne, vždyť doba je překotná a plná změn, na druhou stranu to mnozí asi ani nezaznamenají nebo jim to nepřijde důležité, protože právě je doba plná změn. A zůstane malá část zástupců spíše starší generace, kdy pánové rozvážným krokem vstoupí do lékárny, smeknou klobouk a s úctou v hlase pronesou: „Dobrý den, pane Magistře...“. A tím magistrem myslí magistra z dob, kdy tu nebyla spousta škol chrlících jednoho magistra za druhým. Kdysi byl magistr jen ten v lékárně. A třeba za mnou kdysi chodila jedna paní, a říkala mi „pane ministře“. A vlastně na tom ani nezáleželo, důležité bylo, že dostala své léky a rady, jak je správně užívat.

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Miluji způsoby anglosaského světa. Ústava USA je platná beze změn už téměř čtvrt tisíciletí. Jen si zákonodárce dovolil pár Dodatků. Jindřich II., když chtěl dát spravedlnost lidu Anglie, nezrušil místní hrabské podplacené soudy, jak by to udělal kdejaký Přemyslovec nebo Habsburk.
Jen nabídl každému odsouzenému možnost odvolat se ke královskému soudu, kde bude o jeho vině rozhodnuto porotou dvanácti svobodných mužů. Ač Anglie nemá psanou Ústavu, tento princip se nese jejími dějinami a dějinami jejich kolonií. Postupně se slovo „man“ začalo chápat jako člověk, tedy i žena, ale nikdo se moc neobtěžoval se s tím vypisovat a přepisovat a novelizovat. Ten germánský zvyk jít po slovu ne duchu zákona, mít všechno do poslední podrobnosti napsané, a když přijde nějaká změna, tak volat: „Počkej, nestíhám novelizovat,“ mi zkrátka přijde hloupý.

Ano, lékárník je farmaceut a farmaceut je lékárník. Kliničtí farmaceuti mají být jako lékárníci zajisté členy České lékárnické komory a časopis má být zvykově Časopisem českých lékárníků, i když se o tom v zákoně o komorách nepíše. Život přinesl.

Ano, Komora má celou řadu jiných starostí, než řešit takovou prkotinu. Stačilo by změnit jedinou větu. „Každý, kdo chce v lékárně nebo na pracovišti klinické farmacie vykonávat funkci vedoucího lékárníka podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, musí být držitelem osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékárníka.“ Měli bychom pak čas věnovat se zvelebování toho našeho krásného oboru, ať už svou praxi provozujeme za tárou nebo na klinice.

PharmDr. Veronika Horáková, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Myslím si, že správné pojmenování je důležité. J Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala obor farmacie na Farmaceutické fakultě, cítím se být farmaceutem. A protože pracuji v lékárně, jsem i lékárníkem. Vnímám to tak, že lékárník je podmnožinou množiny farmaceutů.

Lékárenská péče může být definována různě, ale svým způsobem je to trochu slovotvorný nesmysl, protože lékárna se o nikoho nestará, o nikoho nepečuje, zatímco farmaceuti a farmaceutičtí asistenti v ní pracující ano. Farmaceutická péče může mít také mnoho popisů a definic. Jednou z nich je například formulace, že se jedná o zodpovědné poskytování farmakoterapie za účelem dosažení konečných výsledků, které zlepšují kvalitu života pacienta. Farmaceutická péče se tedy i významově zdá být posunuta více na pacienta, je založena na individuálním přístupu k pacientovi a posouzení farmakoterapie a řešení lékových problémů, tedy na to, čím se i v lékárnách běžně zabýváme. A právě tento posun směrem k péči orientované na pacienta, aniž bychom opustili původní smysl existence naší profese, je to, o čem bychom jako profesní skupina měli přemýšlet asi ze všeho nejvíc. Jednotlivé typy péče, podle toho, kdo je poskytuje (farmaceut, lékař, fyzioterapeut, psycholog atd., včetně jejich jednotlivých specializací), podle prostředí, kde jsou poskytovány (nemocnice, ambulance, lékárna…), podle účelu (preventivní, diagnostická, léčebná…) se vždy budou prolínat. Co by mělo být naším primárním a univerzálním cílem, tedy kvalitní, na pacienta orientovaná péče poskytovaná farmaceutem, mi zároveň připadá i jako vhodná a jednoduchá definice farmaceutické péče.

Komora může v dané věci postupovat různě a záležet bude na vůli jejich členů. I pokud se ale rozhodneme ke změně názvu, nejdůležitější změna se stejně musí odehrát právě v našich hlavách. Pak můžeme začít diskutovat o skutečně důležitých a hlubokých změnách naší profese. Můžeme začít třeba tím, že ekonomika naší profese nebude v řadě případů záviset na tom, co se podaří „připrodat“, ale že se nám podaří společnost přesvědčit o skutečném benefitu naší expertizy a intervencí ve prospěch pacientů.

PharmDr. Jana Horáková, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Z Alma mater jsme všichni farmaceuti a dále se, nejen na poli farmacie a lékárenství, rozvíjíme a realizujeme. Dá se to také pojmout tak, že nejen odborná společnost toto může vnímat jako starší či modernější možnost názvosloví, definice, cítění nuancí a rozdílů, nejen ve smyslu významu českého jazyka. Pro moji práci a reali­zaci coby lékárníka a farmaceuta to v současné době nehraje prim, a spíše vnímám možnosti rozvoje a delegování činností ve smyslu a vztahu práce lékárníka a farmaceutického asistenta v rámci poskytování lékárenské péče, jak ukazují zkušenosti našich lékárenských a farmaceutických cestovatelů, třeba v Norsku nebo jinde v Evropě. Myslím si, že Komora přesně ví, že lékárníka a farmaceuta od sebe oddělit nelze, obě činnosti spolu souvisí. Chceme-li tomu ale obrazně dát své nové já, proč ne… Nerada bych se ale cítila škatulkována do jedné na úkor druhé.

Mgr. Eva Bartoňová, lékárna Dr.Max, Vizovice

Za sebe se cítím být určitě lékárníkem, nicméně by mi nevadilo být lékárníkem, který poskytuje farmaceutickou péči. Z pohledu laika nebo společnosti, je to asi spíše slovíčkaření. Z pohledu legislativy by pro nás lékárníky bylo určitě hezké, aby se pojem farmaceutická péče a farmaceut časem prosadil a zažil. Myslím si ale, že momentálně jsou v našem oboru na prosazování důležitější věci, o které usilujeme.

PharmDr. Tereza Korejsová, Nemocniční lékárna, Hradec Králové

Pojmy farmaceut a lékárník jsou dlouho­době známé a mnohdy významově pře­krývající se pojmy. Naši kariéru začínáme společně na Farmaceutické fakultě, kde ukončíme studium s diplomem Magistr farmacie a někteří se následně stanou doktory farmacie. Většina absolventů Farmaceutické fakulty zamíří do lékáren, kde se z magistrů farmacie rázem stanou lékárníci, kteří neprodleně požádají o členství v České lékárnické komoře.

Dodnes se mi objeví úsměv na tváři, když si vzpomenu na situaci, kdy jsme u nás v nemocnici řešili název naší funkce na zaměstnaneckých kartičkách. Byl odhlasován návrh (nutno podotknout nikoli jednomyslně) – Farmaceut, a aby vše bylo genderově vyvážené, ženy mají na vizitce stejně tučným písmem uvedeno Farmaceutka.

Já osobně v tom, jak mě za tárou osloví pacient – v úvahu přichází varianty „Paní lékárnice“, „Paní magistro“,
„Paní farmaceutko“, nebo snad jen (navždy) „Mladá paní“, či „Sestřičko“ – nevnímám významný rozdíl. Někdo se bude navždy cítit lékárníkem/lékárnicí a jiný zase farmaceutem, potažmo farmaceutkou. Rozhodování nebude, stejně jako u nás v lékárně, jednomyslné, ale nakonec bude všeobecně přijato jako fakt.

Až vyřešíme tohle dilema, můžeme začít řešit palčivější problémy, jako například jednotné doplatky, nebo zásilkový výdej.