Nevolební, pracovní, diskuzní, nikdo se nepopral

XXXIII. sjezd delegátů České lékárnické komory se konal v sobotu 9. listopadu ve vysočanském hotelu Clarion. Hotel není lékárníkům neznámý, sjezd se zde konal i předloni za nečekané přítomnosti ministra Válka. Mnoho vody od té doby neuteklo, mnoho se nezměnilo, zázraky se nekonaly. Z ministerstva nepřišel letos nikdo ani nečekaně.

Sjezd byl nevolební, což vždy odbourává určité emoce a omezuje bitvu ambicí. Program byl dobře připraven, poslední nuance se ladily ještě na pátečním představenstvu Komory. Chaos nenastal ani v diskuzi a nezpůsobil ho ani předem neohlášený vstup prezidenta zakladatele doktora Horáčka. Sjezd byl opravdu dělný, nikdo se nepopral, i když v jednu chvíli k tomu nebylo daleko.

Pojďme si stručně projít, jak tento nejmocnější orgán České lékárnické komory probíhal.

Sjezd zahájil pár minut po deváté hodině ranní prezident Aleš Krebs. Předal slovo druhému Alešovi, Novosádovi, který se ujal moderování. Na úvod bylo třeba vysvětlit a nacvičit používání hlasovacího aparátu, který každý delegát dostal při registraci. To, že je něco banálně jednoduché, neznamená, že si s tím náš složitý mozek umí poradit. Ale šlo to a brzy se již hlasovalo o složení komisí mandátové a návrhové, schváleni byli i zapisovatelé a ověřovatelé zápisu. Zástupkyně mandátové komise Hana Šnajdrová informovala, že „na sjezd bylo zvoleno 172 delegátů, z toho v tuto chvíli přítomno 166 (96,5 %) a Sjezd je tudíž usnášeníchopný“.

Přivítání hostů ukázalo, že jde spíš o sjezd komorní, ze světa mimo farmacii dorazil pouze Jiří Štěrba z VZP, který to pak schytával v diskuzích nejen za pojišťovny, ale i ministerstvo a SÚKL. Reagoval statečně a trpělivě.

Před schválením programu do něj bylo na návrh Jakuba Adámka, delegáta OSL Praha východ, přidáno vystoupení exprezidenta Horáčka s oponentním posudkem ke změně řádů.

Po těchto úvodních formalitách se ujal slova prezident ČLnK. Přednesl postupně pět obsáhlých zpráv. V první Zprávě o plnění usnesení minulého XXXII. sjezdu probral všechna usnesení loňského sjezdu, kterými sjezd coby vrcholný orgán Komory zavázal vedení ČLnK k tématům, kterým se má věnovat. Zpráva byla velmi podrobná, v časopise informujeme o aktivitách představenstva nepřetržitě, proto v tuto chvíli nebudeme jednotlivá témata blíže rozebírat. (Další sjezdové informace je možné i získat na webu ČLnK.)

Druhá zpráva přednesená prezidentem se týkala povodní, postižených lékáren a způsobu, jak představenstvo reagovalo na možnosti individuální pomoci. Ve třetí představil aktuální legislativu. Čtvrtá pojednala o průběhu dohodovacího řízení a šancí získat pro lékárníky navýšení SiV za situace, kdy pojišťovny zcela nepokrytě spojovaly případnou nedohodu se zrušením nebo výrazným snížením bonifikace lékáren v nedostupných oblastech. Poslední téma prezidentova devadesátiminutového vystoupení byla už taky víckrát opakovaná a rozebíraná dostavba sídla Komory v Rozárčině ulici. Nové bylo, že představenstvo oznámilo, že cena by byla dle projekční kanceláře minimálně 15 milionů korun. Maximální cena se neuvádí, protože by to před vypsáním výběrových řízení nebylo strategicky moudré. Nicméně představenstvo slíbilo, že chce na dostavbu využít pouze hotové zdroje, které jsou na účtech ČLnK a rozhodně si nic nepůjčovat, je tedy pro každého člena snadno dohledatelné, kolik to asi může být. Všichni delegáti dostali podrobnou zprávu o hospodaření Komory se stavy v jednotlivých položkách.

Po prezidentovi Aleši Krebsovi přistoupila k mikrofonu mluvčí Veronika Orendášová a seznámila delegáty s prací P. R. týmu včetně zapojení profesionální agentury. Česká lékárnická komora se od minulého Sjezdu objevila v 1 305 článcích s dosahem přes 160 milionů lidí. Nejnovějším tématem, který oslovil diváky i čtenáře, byla bonifikace lékáren a to, že z jejich seznamu vypadlo 40 procent lékáren bez nějakého objektivního důvodu, respektive VZP se v tomto příběhu schovala pod peřinu a na žádné připomínky a dotazy po důvodech tohoto omezení nereaguje. Medializace tématu bude pokračovat.

Po Veronice Orendášové si vzal krátce slovo prezident Komory a oznámil, že to, že je někomu v sále zima, se už řeší s technickým zázemím hotelu a nikdo nezmrzne. Prezident se taky ještě vrátil k tématu dostavby sídla a zopakoval, že cena za ni by nebyla nižší než 15 milionů bez DPH.

Dalším bodem programu měla být přednesená zpráva Revizní komise a Čestné rady. Oba orgány ale zprávy poslaly písemně a ty byly zařazeny do složky, kterou dostal každý delegát Sjezdu. Moderátor Aleš Novosád je jen krátce okomentoval. Revizní komise zasedala celkem 5x a bylo řešeno 158 případů. V říjnu 2024 byla provedena Revizní komisí i kontrola hospodaření na ČLnK. Čestná rada udělila v roce 2024 21 finančních pokut v celkové výši 342 tisíc korun.

Pak byla otevřena diskuze k předneseným a písemným zprávám. První vystoupila Kristýna Pilátová s problémem obratu u bonifikovaných lékáren. Zpochybnila obrat jako ukazatel potřebnosti a parametr bonifikace, lékárna může mít vysoký obrat, ale malý příjem. Kristýna Pilátová se přímo obrátila na přítomného zástupce VZP a žádala o změnu parametru. Tento názor podpořil i prezident Krebs a připomněl, že obrat se zvyšuje vinou levných antivirotik, na kterých nemá lékárna téměř žádnou marži. Jiří Štěrba přislíbil, že problematiku bude určitě komunikovat s kolegy, kteří mají tuto věc na starosti. Jeho odpověď byla delší, ale není v možnostech časopisu tady přepsat doslova veškerou sjezdovou diskuzi.

Na Jiřího Štěrbu z VZP se pak obrátil i Milan Čermák, který kritizoval, že pojišťovna bez vysvětlení a upozornění přestala lékárnám proplácet část zdravotních pomůcek (punčochy na zakázku, bílé hole apod.) Taky se vrátil k dohodovacímu řízení a pochyboval o důvodech, které vedly pojišťovny k nenavýšení SiV ani o inflaci. Částka 32 Kč je adekvátní tomu, jak si pojišťovny váží práce lékárníků, konstatoval Milan Čermák.

Do diskuse pak vstoupil Aleš Nedopil, který se nejdříve zeptal, kdo lékárnám zaplatí další datové hlášení v podobě nového řešení započitatelných doplatků. Lékárnám se podle něj přidávají další a další úkoly, ale příjmy nikoliv. Na to Jiří Štěrba odpověděl, že pojišťovny se dávat něco navíc nechystají, ale výrobci mají prý v úmyslu zvyšování cen a doplatků, což by se mělo promítnout i do marží lékárníků. Druhý dotaz Aleše Nedopila směřoval k tématu dostavby sídla. Připustil, že s dostavbou sídla vždycky souhlasil, ale nechápe, proč si představenstvo nechává schvalovat nejnižší cenu a ne maximální. Odpověděl prezident Krebs, že to vysvětloval ve své prezentaci a že představenstvo nepovažuje za moudré zveřejňovat nějakou maximální cenu před výběrovým řízením, protože pak žádný z uchazečů nenabídne cenu nižší. Představenstvo se bude snažit dojít k co nejvýhodnější ceně. „­Jiné řešení si ani nedovedu představit,“ konstatoval Aleš Krebs. Bohužel v této debatě se situace vyhrotila na zbytečně konfrontační úroveň. Viceprezident Martin Kopecký připomněl Aleši Nedopilovi, že v době prezentace nebyl ještě v sále, a tudíž neslyšel argumenty představenstva k tomuto postupu. Aleš Nedopil navrhl odložit schvalování na další Sjezd, případně nechat tento Sjezd otevřený až do doby, než proběhnou výběrová řízení. ­Martin Kopecký zopakoval základní informace. Existuje posudek na dostavbu a cenu. Bylo řečeno, že to určitě nebude méně než 15 milionů a horní hranice je určená tím, že představenstvo nechce Komoru zadlužit. „Víme, kolik peněz máme na účtu. Víme, kolik peněz je možné proinvestovat tak, aby si Komora nemusela brát žádný úvěr. Tím si myslím, že je horní hranice ceny daná a riziko překročení ceny je minimalizováno,“ uvedl Martin Kopecký. Prezident Aleš Krebs pak ještě zmínil náklady na konání Sjezdu, které se například vloni pohybovaly v řádu tří milionů korun. Svolávat sjezdy není levná záležitost.

Další diskutující Petr Krpálek se vrátil k pojišťovnám a rozdílu mezi daty SÚKl a pojišťoven, kde se podle Petra Krpálka někde ztrácí finance v řádu miliard. „A pak se tady dohadujeme o desítkách milionů na holou existenci mnoha lékáren, to mi přijde až úsměvné.“ Zástupce VZP přiznal, že systém eRecept eviduje rozdíl zhruba půl milionu balení, než eviduje SÚKL ve svých systémech, což v cenách představuje 2 miliardy. „Přiznám se, že já to nedokážu rozklíčovat, kde ten rozdíl vzniká,“ uvedl Jiří Štěrba. Kam se tyto miliardy poděly, nikdo neví. Inspirace pro ministra, až bude hledat zdroje.

Petr Krpálek pak označil v tomto světle za nehoráznost omezení bonifikace lékáren v nedostupných oblastech a žádal o vysvětlení, podle jakého klíče, jakých objektivních kritérií o tom bylo rozhodnuto. Na to reagoval prezident Krebs, že zástupci ČLnK nejsou ve výběrové komisi, která toto řeší a nikdo bohužel Komoře ani neodpovídá na dotazy, které na pojišťovny posílá. Aleš Krebs souhlasil, že taková situace je naprosto nepřijatelná a slíbil další aktivity v tomto směru. Jiří Štěrba dělal, co mohl, aby přístup pojišťoven obhájil, například zkrácením dojezdových vzdáleností v některých místech výstavbou nových silnic a dálnic. To vyvolalo určité pobavení v auditoriu, protože každý v této zemi ví, jak se zde ne/staví nové silnice a dálnice. Každopádně každý se prý může podívat na onen nejnovější software, který toto posuzuje. Tento příslib zástupce největší pojišťovny by bylo dobré vzít za slovo.

Grilování Jiřího Štěrby pokračovalo dalším dotazem Hany Šnaj­drové z OSL Praha 4, který se týkal intervalu fakturace pojišťovnám. Dnes mohou lékárny fakturovat maximálně dvakrát měsíčně. „V době ereceptů, digitalizace, by snad neměl být problém, abychom mohli fakturovat každý týden…“ Lékárny tak de facto úvěrují pojišťovny tím, že se dostanou k úhradám s velkým zpožděním. Auditorium odměnilo dotaz potleskem. Na dotaz nedokázal Jiří Štěrba odpovědět, nicméně slíbil, že se zeptá a zjistí, proč je situace, jaká je. Pak přistoupil k mikrofonu kolega Standa Havlíček a poděkoval panu Štěrbovi za to, že přijel a stal se „hromosvodem kolektivní frustrace“. Ano, je to určitý obraz aktuálního vztahu k českému lékárnictvu, když nikdo jiný na sjezd nedorazil, nikdo z ministerstva, nikdo ze SÚKL, nikdo z ostatních pojišťoven, distribucí, farmaprůmyslu… Stanislav Havlíček se pak ještě vyjádřil k přestavbě Rozárky a připomněl rok 2009, kdy se tato rodinná vilka v Praze 4 kupovala. Tehdy byl schválen taky jen záměr koupit dům, aniž by se ze strategických důvodů uváděla jakákoliv částka. „Pokud s navrhovaným řešením nesouhlasíte, není třeba o tom zvlášť diskutovat, stačí zmáčknout na hlasovátku dvojku,“ uvedl Stanislav Havlíček.

K dostavbě sídla se ještě vyjádřil Jiří Gregor a podpořil navrhované řešení.

Jakub Weber se pak vrátil k dřívější diskuzi o velikosti balení léků a tím i o různých úhradách. Kromě toho přišel s návrhem spojit signální výkon s plněním kontinuálního vzdělávání.

Diskutovalo se dál o řadě témat a nelze vše popsat, ani vyjmenovat všechny diskutující. Nicméně je zřejmé a podle zvukového záznamu ze Sjezdu jasné, že většinu doby konání tohoto nejmocnějšího komorového orgánu se diskutovalo. A to je určitě dobrá zpráva.

V poslední hodině dopoledního programu se mluvilo o problémech se systémem přípravků s omezenou dostupností a novému provozu započitatelných doplatků od 1. 1. Už jsme o tom psali mockrát, lékárníci mají obavy, ale nové řešení nabízí lékárníkům i nové možnosti poctivější konkurence, protože bude těžší, respektive po vyčerpání limitu zbytečnější dávat pacientům nejrůznější slevy na doplatcích. Změnu v cashflow odhadl viceprezident Martin Kopecký na nějakých 5–10 %. Připomněl taky, že vzniká díky této změně i nový centrální registr pojištěnců CRP, který by měl být spolehlivější než stávající systém a také dojde ke změně vydávání číselníků, které budou pojišťovny vydávat skutečně tak, aby od 1. v měsíci byly platné. Aleš Nedopil celý nový systém započitatelných doplatků odmítl a žádal místo toho zásadní změnu celého systému financování lékáren. Na to dostal odpověď, že něco takového není v moci lékárníků a do systémových změn nejen v lékárenství se v této zemi dlouhodobě nikomu nechce. Ze sjezdové diskuze vyplynulo, že s tímto nápadem na řešení doplatků vlastně kdysi přišli sami lékárníci, návrh dlouho ležel zapomenut v šuplících ministerstva, ke „spolupachatelství“ se přihlásil i bývalý prezident Lubomír Chudoba, podle kterého tato změna přinese lékárnám dlouhodobě víc užitku než škody.

Dalším tématem, které vnesl do diskuze Jan Šalša a o kterém jste mohli číst i v časopise, bylo uvolnění povinností, co se týče velikosti lékárny a jednotlivých míst v zázemí. Mnozí by rádi zrušili povinné laboratoře a místo nich prý zřizovali místa pro očkování, poradenství, screeningy atd., ačkoliv nic z toho ještě nebylo lékárnám ani definitivně přislíbeno, natož legislativně dovoleno. Zdá se, že většina delegátů odhalila čertovo kopýtko těchto návrhů, tudíž to, že postupné uvolňování pravidel by mohlo z lékáren nakonec udělat prostor o velikosti trafiky, což by prospělo jen některým. Určitě ne těm, kteří berou práci v lékárně jako poslání a všestrannou službu pacientům. Ovšem diskutovalo se na toto téma dlouho, vášnivě a klidně můžeme i nadále diskutovat na stránkách časopisu.

K většině témat se vyjadřoval i Jaroslav Maršík. Jako varování například zmínil příběh z advokátní praxe, kdy do kanceláře přišel otec, který neměl dostatečný styk s dítětem, nedal si říct a otevřel soudní řízení, přičemž nakonec odešel od soudu s tím, že styk zůstane stejný, ale je mu zvýšeno výživné. Alegorie zcela zřejmá. Cesta do pekel může být dlážděna i dobrými úmysly.

Dopolední program uzavřela doktorka Eva Eisertová. „Děláme ze sebe smetáky jako lékárníci. Když jsem před osmadvaceti lety nastupovala do lékárny, tak moji kolegové měli úroveň. Když si děvčata našetřila na kabelku, dostala svých sedm stovek, tak zašla za vedoucím lékárníkem a ten jim říkal: Ano, doběhněte si pro ni, ale půjdete pomalu a důstojně, protože jste slečny z lékárny… A teď ze sebe děláme smetáky. Když lékaři zavelí, tak jim ministr přidá. Lékárníkovi nepřidá, naopak…“

Jak odpověděl Jaroslav Maršík, si můžete přečíst v rámečku.

Odpolední program XXXIII. sjezdu zahájil Stanislav Jakubec diskusí o inzulínech a doplatcích. Viceprezident Martin Kopecký reagoval, že to si musí každá lékárna určit sama, univerzální odpověď neexistuje, a pokud by tady představenstvo doporučovalo nějaký postup, mohl by to někdo jiný posuzovat třeba i jako kartelovou dohodu. Do této diskuze se zapojila také Hana Mazalovská: „Nedovedu si představit, že půjdou za sebou tři pacienti a po každém budu chtít jiné peníze za stejný lék, nevím, jak jim to vysvětlím, asi jen, že mají špatné datum narození v občance…“

„Bude to taková džungle a takový binec, že to bude další argument pro stejné doplatky,“ reagoval Martin Kopecký. Diskuze o započitatelných doplatcích pak na chvíli opět ovládla sjezdové fórum. Pochopitelně, jde o nejzásadnější změnu v doplatkové politice za posledních 15 let.

Pak moderátor Aleš Novosád pozval k řečnickému pultu Ing. ­Simonu Fialovou z účetní firmy Ecovis se Zprávou o hospodaření Komory za rok 2023. Součástí její prezentace byla nejen Zpráva o hospodaření Komory za rok 2023, ale i Výroční zpráva, hospodaření sociálního fondu a informace o průběžných výsledcích roku 2024 a výhledech na rok 2025. Sjezd schvá­lil Zprávu o hospodaření za rok 2023 a Výroční zprávu a před­loženou řádnou účetní závěrku s dosaženým ziskem k 31. 12. 2023 ve výši 1 552 546 Kč, schváleno bylo rovněž hospodaření se sociálním fondem. Schválen byl i rozpočet na rok 2025 ve verzi s dostavbou sídla. (Všichni členové Komory mají podrobné podklady k dispozici na webových stránkách.)

V opětovné diskuzi na téma dostavby zazněly opakující se argumenty, vyplývající i z nepochopení vysvětlení představenstva, proč nemůže zveřejnit maximální cenu přestavby a už vůbec ne reálnou konečnou cenu, která bude známa až po výběrovém řízení a dokončení díla. Odmítavé stanovisko některých delegátů vyvažoval souhlas jiných, kteří ocenili, že se využijí našetřené peníze na účtech, podléhajících inflaci. Závazek nepoužít na stavbu žádný úvěr zazněl jednoznačně. Což je i odpověď na onu tolik poptávanou maximální cenu. Opět vystoupil i Aleš Nedopil, bohužel velmi agresivně, což jeho argumentům příliš neprospělo. Martin Kopecký mu opět připomněl, že se opakuje, protože v době, kdy prezident podrobně uváděl prezentaci o dostavbě, nebyl na sjezdu přítomen. Konverzace se vyhrotila a věty typu „Já jsem tady celé dopoledne byl. Nedělej ze mě kreténa, Martine,“ asi na vrcholné jednání lékárníků nepatří. 

Téma bylo uzavřeno hlasováním, kdy se pro přestavbu sídla ČLnK za uvedených podmínek vyslovilo 146 hlasů, proti bylo 10, zdrželo se 5. Delegátům Sjezdu poděkoval prezident Aleš Krebs a slíbil, že udělá všechno pro to, aby dostavba dopadla dobře a vše proběhlo, jak má.

V programu Sjezdu pak následovala část, ve které se projed­návaly změny téměř všech komorových řádů a předpisů v souvislosti se změnou nebo doplněním názvosloví lékárenské-farmaceutické. V časopise jsme se tomu rovněž hodně věnovali, tak jen, jak tato proměna zasáhla do dění na Sjezdu. První před­­nesl prezentaci komorový právník Jaroslav Maršík, pak dostal na začátku slíbený prostor exprezident Komory Jan Horá­ček. Ve svém čtvrthodinovém vystoupení vyzval delegáty, aby odmítli celý „tzv. farmaceutický balíček“, který byl právě předložen k diskuzi a schválení. Položil otázku, proč právě teď toto představenstvo předkládá a přirovnal tento postup ke změně Ústavy v roce 1960, kdy do názvu Československá republika bylo vloženo slovo socialistická. Kvalitativní změna byla pouze formální a stejně tak se nic nezmění přijetím těchto změn na práci v lékárnách. „Mám tady víc otázek než odpovědí,“ přiznal Jan Horáček a asi nechtěně prozradil, že po odpovědích příliš nepátral, protože v časopise i na webu se vysvětlováním těchto změn představenstvo zabývalo. Co to je farmaceutická péče? Bude Komora mocnější po schválení těchto změn? Není to předčasné? Podle Jana Horáčka selhala Revizní komise, protože neměla vůbec ­tento návrh pustit na sjezdové projednávání, protože je v rozporu s aktuální legislativou. „Vemte rozum do hrsti a tento návrh neschvalujte,“ apeloval Horáček. Na jeho vystoupení reagoval Jaroslav Maršík s tím, že si pana doktora váží a tomu bude odpovídat i jeho reakce. Představenstvo vnímá pojem farmaceutická péče jako zastřešující, pojem lékárenská péče nikam nezmizí, bude i nadále platit pro farmaceutickou péči v lékárnách. Diskuze na představenstvu vůbec nebyla jednoduchá. Doba ale došla do stavu, kdy se v Komoře už objevují členové, kteří nejsou lékárníky. A podle stávajících předpisů tito, většinou kliničtí farmaceuti, nemohou kandidovat do orgánů ČLnK, čímž vzniká dvojí členství s různými právy. To ale zákon o komorách neumožňuje. Navíc to není nic virtuálního, už jsme řešili problém, jestli konkrétní člen, který nepracuje v lékárně, může kandidovat do orgánů Komory. A my si myslíme, že každý člen má mít stejná práva i povinnosti, což je v tuto chvíli v rozporu se stavovskými předpisy, a to je ten důvod, proč ke změnám přistupujeme. (Parafrázuji jen velmi stručně Maršíkovu reakci, jeho vysvětlení je samozřejmě obsáhlejší a detailnější.)

Následující debata byla rozsáhlá, řešilo se, jestli zákonodárce při vzniku komorového zákona chtěl, aby nová Komora byla jen pro lékárníky, podle Jaroslava Maršíka ne, podle Jana Horáčka ano. V diskusi pak vystoupil i Stanislav Havlíček, který řekl, že „je nutné si vážit úsilí doktora Horáčka, že to celé zpracoval a připravil… My, kteří máme Komoru rádi, nikdy asi nedokážeme doktoru Horáčkovi dostatečně poděkovat za to, že z pozice tehdejšího předsedy Spolku českých farmaceutů stál za vznikem zákona 220 a tedy i vznikem České lékárnické komory.“ Pak připomněl, že od vstupu do EU jsme všichni ze zákona 95/2004 farmaceuty. Taky zákon o léčivech říká, že léčiva vydávají farmaceuti v lékárnách. Zákony se změnily a je třeba se tomu přizpůsobit i v interních předpisech.

Diskuse se pak obrátila směrem k tomu, jestli mají být v ČLnK i farmaceuti, kteří pracují v transfuzních stanicích nebo ti, kteří spadají pod zákon o tkáni a buňce. Tato otázka Jirky Gregora nebyla zodpovězena, protože v ní není stále ještě jasno. Jiří Gregor nicméně ocenil odvahu, se kterou se představenstvo pustilo do změn řádů a se změnami souhlasí. Naopak diskutující Milan Čermák navrhl změny odložit o rok, a ještě o nich diskutovat. Přemek Císař z Třebíče se sarkasmem sobě vlastním navrhl udělat opak a označit všechny klinické farmaceuty i všechny další farmaceuty nepracující v lékárně taky za lékárníky. Co by na přejmenování na klinické lékárníky řekly některé klinické farmaceutky by bylo jistě zajímavé. Císařův ironický návrh jen odhaluje částečně nesmyslné ledví podobných změn. Ovšem s humorem a ironií na sjezdech opatrně, časopis ví své.

Následovala diskuse na nejrůznější témata, ke kterým vystoupili také někteří dosud neznámí diskutéři a byli velmi oceněni za odvahu, s níž se postavili před mikrofon. Zazněl i dotaz, kdy a jestli se změní název Komory na Českou farmaceutickou komoru. Odpověď byla celkem jednoznačná. K takové změně lze přistoupit až po změně komorového zákona, kde je současný název jasně definován.

Tento bod programu skončil pochopitelně hlasováním o návrhu představenstva. Změny řádů byly schváleny 102 hlasy, proti bylo 28 delegátů, zdrželo se 26.

Dále byly přijaty dva pozměňovací návrhy Stanislava Havlíčka
na úpravu Licenčního řádu a Etického kodexu.

Po přestávce proběhlo závěrečné hlasování o jednotlivých usneseních XXXIII. sjezdu České lékárnické komory.
Přehled o nich následuje hned na dalších stránkách.

Prezident Komory Aleš Krebs Sjezd zahájil i zakončil.
Na závěr poděkoval všem přítomným, že se věnují práci pro svoji stavovskou organizaci. „S krizí bych to neviděl tak špatně, protože letošní počet delegátů ve srovnání s tím, kolik jich bývalo, je velmi dobrý. Kdyby tady byli zástupci všech regionů, bylo by to samozřejmě mnohem lepší. Každopádně vám děkuji za to, že jste diskutovali, že jsme získali mnoho zajímavých podnětů, stejně tak za to, že se věnujete svým kolegům a kolegyním na okresech, protože i to je velmi důležité, stejně tak bych chtěl poděkovat za pomoc, kteří jste mnozí z vás poskytli těm, které postihly katastrofální povodně, za to vše vám děkuji. Jestli ještě někomu musím poděkovat, tak je to Sekretariát Komory pod vedením Nikoly Řípové, která letos měla první Sjezd ve své pozici a velký dík a velká úcta všem dámám, jak jste to zvládly.“

XXXIII. Sjezd skončil, ať žije XXXIV. Sjezd v roce 2025!

Zdeněk POKORNÝ