Editorial

Američané si zvolili nejmocnějšího muže planety. Pronásledují mě ­pochybnosti, jak to, že po všech demokratických revolucích v dějinách, se pořád s ­nadějí nebo děsem upínáme k jednomu chlapovi. To mi nepřijde bezchybné. V České lékárnické komoře je to rozumnější. Nejmocnější v ní není chlap, ale orgán, Sjezd delegátů. Ten XXXIII. proběhl před pár dny. Přečtěte si naši podrobnou zprávu. Sjezd byl dělný, většina jeho času byla věnována diskuzi. Fackovací panák dorazil jen jeden, Jiří Štěrba z VZP, budiž mu čest a sláva. Jinak z ministerstva, SÚKL nebo dalších pojišťoven nikdo. Lékárníci pro ně neexistují.

Sjezd je suverén. Nechci ani naznačovat, o čem všem může rozhodnout. Z minulosti víme, že i suverén se může seknout a skončit s velkou ostudou v suterénu. Ovšem suterénu se mohutně diskutovaná a nakonec schválená přestavba sídla týkat nebude. Zato lingvistické změny řádů zasáhnou každého. Časopis českých lékárníků zůstal prozatím ušetřen. I když jsem si už párkrát vzpomněl na nápad Jana Horáčka vrátit se k nejpůvodnějšímu názvu Časopis českého lékárnictva. ­Lékárnictvo je vlastně genderově nejvyváženější termín. To není přežilý ­archaismus, to jsou lékárníci i lékárnice v jednom slově. Existuje nějaké farmaceutstvo? A když jsem u těch genderů. Začal jsem mocným chlapem, skončím prostým konstatováním, že lékárnický nejmocnější orgán je ženský. Ze 172 zvolených delegátů Sjezdu bylo 102 žen. Mě to těší, i když by mi praděd, vášnivý odpůrce feminizace farmacie ze začátku 20. století, nejspíš vlepil pohlavek.

Možná si ale všichni všechno zbytečně komplikujeme.
Možná potřebujeme jen potěšit. Možná nám chybí placebo.

„Placebo Domino in regnore vivorum.“

Zdeněk POKORNÝ