Fakultní pětapadesátiny

Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové si letos připomíná 55. výročí svého založení v roce 1969. Při této příležitosti proběhly 25. října 2024 oslavy, jejichž odpolední část v areálu fakulty v ulici Akademika Heyrovského byla věnována prohlídce historických expozic jednotlivých kateder na výstavě Proměny farmacie v Galerii Na Mostě a prezentaci partnerů akce v koridoru. Absolventi i jejich hosté mohli zavzpomínat na studentská léta při individuálních prohlídkách fakulty, využít možnost komentované prohlídky fakultní Zahrady léčivých rostlin, anebo ve vestibulu ochutnat některý z nových bylinných čajů, jejichž receptura vznikla právě na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Na jejich genezi jsem se vyptal profesorky Lucie Cahlíkové a rozhovor s ní najdete na straně 24 tohoto čísla.

V akademické části byly v odborném programu dvě přednášky o vzdělávání farmaceutů, o zkušenostech z USA hovořila děkanka School of Pharmacy Pacific University Oregon, profesorka PharmDr. Markéta Marvanová, Ph.D., BCGP, BCPP, FASCP. Čtenáři našeho časopisu už měli možnost si rozhovory s ní na toto téma přečíst v číslech 3/2021 a 7–8/2022. V kostce hovořila o řádově vyšším objemu předmětů se zaměřením na klinicko-farmaceutickou péči a získávání kompetencí pro další činnosti (jako například očkování nebo provádění a hodnocení základních laboratorních vyšetření) už v pregraduálním studiu budoucích farmaceutů. Je to samozřejmě „vykoupené“ snížením objemu v jiných, převážně chemických, předmětech a mnoho předmětů se navíc vyučuje najednou po tematických celcích. Například antidepresiva z hlediska (pato)fyziologie, farmakologie i farmaceutické chemie. Mě u vyprávění zaujaly hlavně dvě věci. Ta první, absence jakéhokoliv studia botaniky a farmakognosie v pregraduální přípravě, dost ostře kontrastovala s předcházejícím sdělením o nových českých „fakultních“ čajových směsích. A pak jsem přemýšlel o těch písmenkách za jménem paní děkanky, konktrétně o tom, jestli by si i čeští farmaceuti chtěli psát za jméno něco jako KCFGP (Komorou certifikovaný farmaceut pro geriatrickou péči, BCGP), KCFPP (Komorou certifikovaný farmaceut pro psychiatrickou péči, BCPP) nebo alternativní FKCFS (Farmaceut konzultující podle pravidel odborné společnosti, FASCP) a případně další v oblastech certifikovaných kursů jako adiktologie, péče o hojení ran, snižování hmotnosti a dalších.

Z výšin fantazírování mě zpátky na zem vrátila PD Dr.rer.nat. Jarmila Jedelská, která dlouhodobě působí na Philipps-Universität Marburg a Friedrich Schiller Universität Jena. Mluvila na stejné téma, jen o zkušenostech se vzděláváním farmaceutů v Německu, kde, ač je jednou z členských zemí EU, se farmacie studuje čtyři roky a studium neukončuje obhájení diplomové práce, protože studenti žádnou nezpracovávají. Ve čtyřech letech studia mají téměř 45 % chemických předmětů a sociální a klinická farmacie společně stěží dosáhnou na 20 % objemu výuky. I německá odborná veřejnost si uvědomila, že světový trend, alespoň ten progresívní, se ubírá přesně opačným směrem, a proto Německá lékárnická komora společně s Radou spolkových farmaceutických fakult navrhla po několika letech diskusí návrh na rozšíření studia na pět let a zvýšení časové dotace právě o klinické předměty. Jak paní docentka trefně poznamenala, Německo je konzervativní natolik, že navrhovanou změnu v roce 2022 odmítli sami studenti.

V navazujícím diskusním panelu měli výše zmíněné dámy a děkani obou českých fakult, doc. PharmDr. Jaroslav Roh, Ph.D., a prof. PharmDr. Mgr. David Vetchý, Ph.D., společně s děkanem Farmaceutické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, prof. PharmDr. Ján Klimas, Ph.D., MPH, zkusit formulovat, co je fakulta pro praxi nenaučila.

Vzpomněl jsem si při jejich odpovědích na jeden letitý vtip. „Víte, jak se z dobrého medika stane po promoci dobrý lékař? Musí se toho hodně naučit. A víte, jak se z dobrého absolventa farmaceutické fakulty stane dobrý lékárník? Musí toho hodně zapomenout!“

Je to jen vtip, ale farmaceuti v lékárnách ví, že většinu činností v lékárně se ve škole nenaučili a vstřebali je až v praxi. A pracně nabyté a postupně stále doplňované vědomosti z větší části nevyužívají jednoduše proto, že je po nich v praxi nikdo nechce, respektive za jejich aplikaci nechce zaplatit. Nic z toho v diskusi nezaznělo, jsou to jen moje úvahy, nijak nové, o tom, jak společnost trestuhodně plýtvá potenciálem farmaceutů.

Program pokračoval slavnostním večerem, fakulta slavila „55“ a za tu dobu se má čím, a hlavně kým, pochlubit. Má úspěšné absolventy, úspěšné řešitelské týmy mezi zaměstnanci (to prý se bere tak nějak automaticky) a v porovnání s ostatními fakultami mateřské university se v mnoha hodnoceních pohybuje na předních příčkách. Stejně důležitou pozici má i v mezinárodním srovnání farmaceutických fakult. My, její absolventi, na ni můžeme být hrdí. Ti první, vzhledem k pětapadesátinám fakulty, letos oslavili „Zlaté promoce“, padesát let od absolutoria. Věřme, že tím byla založena tradice a že se k ní připojí i fakulta v Bratislavě (viz článek v příštím čísle).

K narozeninám fakulta už letos na jaře dostala limitovanou edici absinthu La Pharmacienne. Byl připraven pod značkou Prince d‘Absinthe, za kterou stojí PharmDr. Petr Šlechta, absolvent hradecké fakulty k padesátému výročí jejího trvání v roce 2020. La Pharmacienne je nový a ve své podstatě inovativní absinth, který byl vytvořen ve spolupráci s Farmaceutickou fakultou Univerzity Karlovy, která ze své Zahrady léčivých rostlin poskytla byliny pro jeho tvorbu. Možná právě proto se jmenuje La Pharmacienne, což v překladu znamená lékárnice nebo farmaceutka. Rozhovor s Petrem Šlechtou připravujeme do některého z příštích čísel, jedním z důvodů je i to, že je historicky první šarže La Pharmacienne beznadějně vyprodána.

Za všechny gratulanty z významných hostů večera si dovolím parafrázovat ódu na Farmaceutickou fakultu, kterou na pódiu přednesl děkan hradecké Lékařské fakulty prof. MUDr. Jiří Manďák, Ph.D. Hovořil o tom, že rok 1969 byl významný z mnoha důvodů, česká hokejová reprezentace porazila na hokejovém mistrovství světa ve Švédsku reprezentanty Sovětského svazu, nenáviděné „rusáky“, a co víc, Československý výběr je porazil dokonce dvakrát. I jiná událost se v roce 1969 stala dvakrát. Když Spojené státy vyslaly člověka na měsíc, bylo to hned dvakrát a pro jistotu po dvou, takže se v devětašedesátém na měsíci prošli celkem čtyři lidé a celý svět se na to díval. Rok 1969 ale zrodil i novou hvězdu farmaceutického vesmíru, Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové.

Tak nějak to pan děkan říkal, a mě napadlo, že pro skutečně významné události stačí, když se stanou jednou.

Stanislav Havlíček