Čaje z „farmačky“

U příležitosti 55. výročí založení Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové byly představeny a pokřtěny receptury několika čajových směsí, které se na obalu pyšní hrdým spojením s fakultou. Na akademickém odpoledním programu i při samotném slavnostním večeru je představila prof. Ing. Lucie Cahlíková, Ph.D., a proto jsem se na ně vyptával právě jí.

Paní profesorko, jak k tomu vůbec došlo, že vznikly (a možná stále vznikají) čajové směsi pod fakultní hlavičkou?

Úplně na začátku byl asi nápad začít na fakultě vzdělávat v oblasti léčivých rostlin veřejnost v programu celoživotního vzdělávání. Jde o dva kurzy konané o víkendech a to: Léčivé rostliny: Základní kurz a Léčivé rostliny v domácí kosmetice. Na tyto kurzy pak navazuje roční certifikovaný studijní kurz Léčivé rostliny.

Vzdělávací kurzy jsme se snažili připravit, nebo možná lépe řečeno modernizovat tak, aby byly maximálně praktické. To znamená, že jsme chtěli, aby si účastníci kurzů mohli doma namíchat čajové směsi, aby uměli připravit tinktury, masti nebo třeba přírodní repelenty, případně upravit recepturu podle dostupnosti jednotlivých léčivých rostlin, nebo si sestavit vlastní kombinace.

Protože jsme si ověřili, že naše čajové směsi účastníkům kurzů chutnají, rozhodli jsme se naše receptury uvést na trh, aby z nich měla prospěch i širší veřejnost. I díky zájmu o naše vzdělávací kurzy, u kterých obtížně uspokojujeme poptávku, jsem přesvědčena, že zájem české společnosti o léčivé rostliny neklesá, spíše se rozprostřel do větší šíře. Možná, že tento zájem ještě poroste, fenomén samoléčby je od začátku 21. století trvalým tématem. Není to jen v Česku, ale i v dalších hospodářsky vyspělých zemích Evropy.

Přesto cítím, že k tomu máte určitou výhradu

Určitě to není odsouzeníhodné, ale při vší propagaci léčivých rostlin a produktů z nich připravených, zejména, ale nikoliv výhradně, na internetu, chybí jeden prvek. Je jím dobrá informace směrem k uživatelům, co je přijatelné a co může být problémové nebo až toxické. Nelze totiž kývnout na často využívanou frázi, že co je z přírody, není škodlivé nebo jedovaté. To bychom se vrátili do dob vitalistické teorie, což si nemůžeme dovolit. Jen jeden příklad: Rulík zlomocný, léčivá rostlina, je také z přírody a v rukou laika je skutečně velmi zlomocný. Při použití přírodních produktů je nutné brát v úvahu několik aspektů, jako je věk, celkový zdravotní stav, který souvisí s užíváním těchto přípravků, serióznost poskytovatelů a další.

Říkala jste, že je o kurzy obrovský zájem, myslíte, že je to právě tím návratem k přírodě, nebo se vám jen povedlo trefit do určitého období bylinné renesance? A patří takový typ vzdělávání na Univerzity?

Kam jinam by mělo patřit? Jednou z rolí Univerzity jako fenoménu vzdělanosti je předávání zkušeností a poznatků veřejnosti, která má o ně kvalifikovaný zájem.

Obrovský zájem studentů kurzů a jejich vděčnost, že jim vysvětlujeme věci v celistvosti i v jednotlivostech, komplexně a bez šumu zbytečných slov, která jsou běžná pro různé internetové zvěstovatele, je pro nás velkou motivací, abychom v kurzech pokračovali. Věková kategorie účastníků kurzů začíná zhruba od čtyřicátníků. Je to logické: mají dost jasnou životní zkušenost a vědí, co chtějí a za jakou cenu. Ale i mezi nimi, řekněme životem poučenými, občas existují určité folklorní představy, které musíme uvádět na pravou míru.

Snad je dobré, že jsme se trefili do období určité bylinné renesance, a renesanci chápejme opravdu v původním smyslu slova. Renesanční člověk se vyzná ve spoustě věcí, má přehled, je vzdělaný a taky toho dost umí. My se cítíme být zprostředkovateli této renesančnosti, dáváme studujícím kurzů maximum reálných znalostí a také, snad, i algoritmus, jak je prakticky pro sebe a možná i pro jiné, úspěšně využít. Přesvědčila by vás o tom náplň praktických cvičení.

Vystudovala jste Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT), jak jste se dostala k léčivým rostlinám a zkoumání jejich účinků?

Protože jsem vyrůstala v osmdesátých letech, i já musela v průběhu školní docházky odevzdávat předepsaná množství nasbíraných léčivých rostlin. Po tomto prvním kontaktu jsem se k přírodním látkám vrátila až na VŠCHT, kde jsem vypracovala diplomovou práci u profesorky Ireny Valterové na Ústavu přírodních látek VŠCHT, a současně na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Následně jsem na obou pracovištích pokračovala i v doktorském studiu. Přírodním látkám jsem se tehdy věnovala především z pohledu chemické ekologie.

Intenzivně jsem se léčivým rostlinám začala věnovat v roce 2008. Po několika letech v zahraničí jsem nastoupila na Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové, konkrétně na tehdejší katedru Farmaceutické botaniky a ekologie, která byla později transformována na Katedru farmakognozie a farmaceutické botaniky. Zde jsem se zabývala především izolací, identifikací a studiem biologické aktivity obsahových látek rostlin. Měla jsem dobrou průpravu, moje doktorské studium na VŠCHT probíhalo na katedře organické chemie, a proto jsem izolaci látek, jejich fyzikálně-chemické vlastnosti a další chemicko-organické libůstky měla pod kůží. Na druhou stranu se ale stále musím učit, jsem přeci na farmacii. V roce 2022 jsme s kolegy z katedry připravili vzdělávací kurzy pro širokou veřejnost a já se začala intenzivně věnovat této oblasti i z praktického hlediska. Cílem kurzů je vzdělávat širokou veřejnost, aby byly přírodní produkty používány tak, aby opravdu pomohly. K tomu je nutné detailní vysvětlení nejen terapeutického účinku, ale také způsobu přípravy formy přípravku.

Jak to tedy probíhá?

Jako příklad mohu uvést ostropestřec mariánský. Čtenáři lékárnického časopisu určitě vědí, že se využívá jako ­hepatoprotektivum. Naši účastníci jej mají spojený s lidovým termínem očista jater. Takto izolované informace ale pro správné užívání nestačí. Za hepatoprotektivní účinky jsou zodpovědné flavonolignany, které jsou v největší koncentraci přítomné v nažkách, mylně označovaných jako semena. Problémem flavonolignanů je, že jsou nerozpustné ve vodě a pokud připravíte z těchto nažek vodný nálev, bude mít jen minimální hepatoprotektivní účinky. Látky zodpovědné za terapeutický účinek se totiž z různých důvodů do nálevu nedostanou. Vhodné je tedy používat extrakty z nažek, ideálně ve formě suchých extraktů standardizovaných na 80 % silymarinu. Následně je také důležité znát správné dávkování pro dosažení toho nejlepšího ochranného účinku právě na játra. Studenti kurzu jsou informováni o všech záludnostech řady dalších léčivých rostlin a předávání těchto vědomostí, o kterých se v detailu málo dočtete, je právě jednou ze zásadních částí praktické náplně našich vzdělávacích kurzů.

Při představování fakultních čajových směsí jste zmínila, že jste k jejich formulaci přistoupili na základě vědeckého přístupu a pro některé směsi proto existuje více verzí.
Můžete to přiblížit?

Konkrétně jde o bylinnou směs Dýchací cesty. Je dostupná ve dvou verzích – pro dospělé a pro děti. Dvě verze máme, protože ve směsi pro dospělé je tužebník jilmový, který má žádoucí potopudné účinky, ale zároveň obsahuje i deriváty kyseliny salicylové. Ty mohou v krajním případě navodit u dětí Reyův syndrom.¹ Je to sice vzácné onemocnění, ale dispozice nemůže být přehlížena. Proto jsme ve směsi Dýchací cesty junior nahradili tužebník jilmový zvýšeným obsahem květů bezu černého a lípy, které jsou součástí směsi i pro dospělé. Tyto léčivé drogy jsou pro děti v doporučené dávce bezpečné a také podporují pocení.

Říkala jste, že čajoviny účastníkům kursů chutnaly. Jakým způsobem jste to zjišťovali. A probíhalo i nějaké testování účinků?

Při vývoji čajových směsí jsme vycházeli z již známých individuál­ních účinků jednotlivých drog, takže nebylo nutné provádět jejich testování. Samotná účinnost byla ověřena v rámci našich kurzů. Více než 300 účastníků našich kurzů a jejich rodinní příslušníci dobrovolně ochutnávali a užívali jednotlivé směsi.

Jsme si vědomi, že se nejednalo o skutečné klinické testování, ale v tomto případě to ani nebylo potřeba. Jednalo se o zcela nejedovaté rostliny, respektive jejich směsi, u kterých nehrozí žádné předávkování. Sama jsem byla mile překvapena výsledky z respondenčního šetření.

Směsi jsme připravovali vývojem prvotního návrhu, který jsme v následných diskuzích upravovali až do konečné podoby. Složení směsí je navržené tak, aby byly co nejdostupnější – používali jsme rostliny, které si lidé mohou sami pěstovat nebo sbírat v přírodě. Při sestavování receptur jsme vycházeli z vlastních odborných znalostí, kdy známe obsahové látky všech rostlin, jejich účinky a vzájemné vztahy. Každá naše čajová směs má originální složení.

Nabízí se tedy otázka na zvolené partnerství s výrobní firmou a s tím související dostupnost v distribuční síti.

Čajové směsi jsou už na trhu, v lékárenské distribuci je lze najít v sortimentu firmy APOTHEKE s označením FAF UK.

Děkuji za rozhovor a předpokládám, že se nám podaří jednotlivé čajové směsi představit v příštím ročníku časopisu v nějaké formě seriálu na pokračování.

¹ Jde o poškození mitochondrií, což vede ke steatóze jater, ledvin, srdce a edému mozku. Chorobu spouští léčba salicyláty, vliv má také genetická predispozice. Syndrom byl objeven v 50. letech 20. století, kdy se „aspirin“ masivně podával dětem takříkajíc proti všemu. Syndrom byl popsán v roce 1963 australským patologem Douglasem Reyem. V 80. letech 20. století došlo k zákazu podávání salicylátů dětem a výskyt syndromu výrazně poklesl.

Stanislav Havlíček