Ze života právníka v Komoře – díl šedesátý třetí , Proč proč proč?

Posledně jsem končil provokací. Otázkou, jestli nezrušíme FMD. Nezrušíme, protože jsme na to malí páni. Nejen my na Komoře, ale i my tady v Česku. Kdo by byl opravdu upřímně proti? Nevím, začnu se na to ptát. Lékárníci, někdo z vás? Je někdo takový? Jestli ano, proč? Chtěl bych to vědět. Nenalezl jsem za ty roky žádný smysl v tom neuvěřitelném množství vynaložené práce pro nic. I bez ochranných prvků je prostor pro zacházení s léky v ČR tak dobře organizovaný, že padělkům nepřeje. A nikdy nepřál. Díky právní úpravě, díky SÚKL a díky lékárníkům.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Pojďme dál. Co ještě bychom mohli zrušit? Co nepotřebujeme? Co lékárníkovi jen komplikuje práci a obírá ho o čas pro pa­cienta? Chce to pohled zpět. Na přelomu osmdesátých a deva­desátých let stačila na celou lékárenskou péči jedna jednoduchá vyhláška. V ní bylo všechno a přitom to bylo pár paragrafů. Nebyly informační technologie. Dnes jsou. Máme je tedy nechtít, když to bez nich bylo jednodušší? To ne. Používáme je ale užitečně? Nebo je jen nasazujeme na to, co jsme byli zvyklí dělat bez nich, a divíme se, že jsme si všechno zkomplikovali? Proč kupříkladu dodnes lékárny sestavují a posílají dávky na pojišťovny? Proč už to dávno neběží kontinuálně? Proč se potýkáme s tím, že systém cen a úhrad generuje odlišné výše úhrad u stejných nebo zaměnitelných přípravků, nadto často s odlišnými úhradovými omezeními? Proč už dávno toto vše buď technologie nepřipustí jako tvrdou chybu anebo když připustí, tak to pojišťovna musí zaplatit a ne oříznout? Proč už dávno nemáme online aktuální info o příslušnosti pojištěnce k pojišťovně? Nebo o smluvním lékaři? A když nemáme, proč to pojišťovna nemusí zaplatit? Proč musíme kvůli Ventolinu otevírat web MZd a hlídat každý den, jestli tam nevisí nové pdf? Proč musí Mágové do lékárenských informačních systémů přepisovat taxu laborum z cenového předpisu ručně? Proč si pořád hrajeme na to, že recept je pořád jen to, co napíše lékař. Vždyť to přeci mělo smysl, jen když byl na papíře. Co brání tomu, aby lékař napsal jeden eRecept s neomezeným počtem položek, aby se mu to dobře a pohodlně psalo, a při načtení v lékárně se vše rozpadlo na jednopoložkové eRecepty, aby se s nimi lékárníkovi dobře pracovalo? A přitom se mu objevily všechny najednou? Co brání tomu, aby se evidence léčivých přípravků, léčivých a pomocných látek vedla v takové podobě, že evidenci návykových látek a prekurzorů vygeneruje snadno a bezpečně, kdykoliv ji bude někdo potřebovat? Co nás nutí k tomu, abychom si zapisovali sušení? Proč jsou distributoři sice povinni zpřístupnit údaje o zásobách LPOD a přitom se mohou vymlouvat na to, že je mají v jiném než lékárně příslušném skladu? Sami byste přišli na spoustu dalších příkladů.
Ptát se proč. To musíme, pořád.

Proč musíme prosit pana ministra, aby jeho lidé nepsali věty jako tyto: „…ministerstvo nepovažuje práce farmaceutů či farmaceutických asistentů v lékárnách spočívající ve výdeji léčivých aj. přípravků, nakládání s nimi, poradenství apod. za práce spojené s rizikem nákazy ve smyslu definice rizika nákazy. Ministerstvo nikterak nezpochybňuje onemocnění covid-19 u zaměstnanců obecně. Bez ohledu na konkrétní podmínky v dané lékárně však práce farmaceutů a farmaceutických asistentů v lékárnách nesplňuje nezbytný jednotný přístup pro posuzování profe­sionality daného onemocnění, tedy zejména zhodnocení práce s biologickými činiteli.“

Proč se musíme u OZP domáhat toho, že má zaplatit úhradu řádně zaměněných přípravků místo vymlouvání se na to, že lékárna má mít na skladě všechny nejlacinější přípravky, co jich na trhu je? A ono jich právě spíš není. Proč musíme řešit stížnost pacienta na lékárnu, která mu řádně vypočetla započitatelný doplatek a VZP z něj uznala jen část s odkazem na údaj o ceně, který nemá podklad v ničem? Proč se stále musíme omezovat v používání obchodních názvů léčivých přípravků v edukačních nebo odborných textech a pak sledovat televizní reportáž, která milionům občanů předvádí, jak je Ozempic bezva na hubnutí, aniž by to Radě pro televizní a rozhlasové vysílání připadalo jako porušení regulace reklamy? Proč se zvláštní obchodní přirážka, která se bude přičítat k ceně balení uvolňovaných z rezervních zásob, se kterými budou mít kromě distributorů práci navíc i lékárny, bude přiznávat jen prvním jmenovaným? Proč mají výrobci hlásit výpadky dva měsíce dopředu a pak je beztrestně v desítkách případů hlásí, až když už výpadek nastal? Proč se v lékárnách neočkuje? Proč se lékárnám nezaplatí preventivní výkony? Proč musí stále čelit nepochopení toho, že bez lékárníků to bude dražší, nebezpečné a stejně to někdo bude muset odpracovat? Proč má konopí svůj vlastní cenový předpis? Proč si distributor dovolí účtovat k dodávce léků příplatek za dopravu a není potrestán za porušení cenové regulace? Proč se trpí DTP a nikdo práci s nimi nechce zaplatit? Proč zákon a vyhláška zná jen recept a žádanku, a přitom se zavírají oči před recepto­žádankou jen proto, aby eSkové léky, které už dávno měly být na recept, na recept nejsou? Proč nemá lékárenský znak ochranu zákonem a slovo lékárna nemohou používat jen lékárny? Proč je hrazený přípravek pro jednoho pacienta zadarmo a pro druhého za peníze?

Proč není možné zakázat distribuci léků do lékárny, která opakovaně nepředloží evidenci, aby nebyla usvědčena z reexportu? Proč, proč, proč. A přitom to mělo být ze života právníka v komoře. Jenže ono je. A k tomu spousta nedůležitých věcí. Třeba změny řádů, Sjezd delegátů, sídlo Komory, aby to všechno nějak fungovalo. Jak říkám, nedůležité věci… A pozor, CULDA bude.