Lékárník a farmaceut jsou synonyma

Nedalo mi to a sepsal jsem svoje vyjádření k diskusi ve skupině Mladých lékárníků na sociální síti. Prý si děláme moc velký guláš v názvosloví, že nevíme, co vlastně jsme. Jestli lékárník – asistent nebo farmaceut, proč si nemocniční lékárníci začali říkat farmaceuti a jak k tomu přijde klinický farmaceut nebo farmaceutický technolog. A pak taky lékárenský laborant versus farmaceutický asistent.

Je to jen pěna dní, chtěl jsem napsat posledních 33 let, ale trvá to dýl (jak říkáme u nás na Plzeňsku). Netvrdím, že je následující kompletním a přesným shrnutím, řadu věcí, jako třeba doktorské tituly, záměrně vynechávám a rozlišení podle specializačního vzdělávání (atestací) taky.

V roce 1882 poprvé vyšel Časopis českého lékárnictva, a ačkoliv vyšel v Litoměřicích, jeho vydavatelem byla farmaceutická společnost v Praze. Roku 1919 došlo po osamostatnění republiky k přejmenování na Časopis československého lékárnictva. Po celou dobu jeho vydávání se v něm slovem farmaceut moc neplýtvalo, přeci jen jsme měli víc příležitostí a profesních kontaktů s německy mluvícími zeměmi, takže se v češtině více objevoval z němčiny převzatý (a dodnes trochu hanlivý) apatykář. Teprve po revoluci začaly do českého jazyka ve větší míře pronikat slova anglická. Přesto se v obnovené podobě od roku 1992 název časopisu proměnil jen nepatrně a dodnes se jmenuje Časopis českých lékárníků. Berme ale, prosím, jako fakt, že lékárník, apatykář i farmaceut jsou v tomto kontextu jen synonyma převzatá do češtiny z jiných jazyků.

Co se týče studia, bezmála celé 19. a polovinu 20. století to bylo krátce jednoleté, později na dlouho dvouleté studium farmacie na lékařských, respektive přírodovědeckých fakultách s absolventským titulem Ph.Mr. (magistr farmacie). Od roku 1948 bylo nahrazeno čtyřletým lékárnickým studiem na lékařských fakultách a titul zůstal stejný, dokud nebylo roku 1953 studium farmacie prodlouženo na pětileté a přesunuto na farmaceutické fakulty. Tehdy se titul změnil na promovaný farmaceut. Později to bylo ještě horší, od roku 1966 si absolventi mohli ke jménu přidat abs. farm. fak. (absolvent farmaceutické fakulty, aff.).

0 devět let později se jednooborové studium farmacie rozdvojilo do zdravotně-farmaceutického a výrobně-analytického směru, aby se o další dva roky později diferenciovalo na čtyřletou všeobecnou farmacii, pětiletou klinickou farmacii a nejdříve čtyřletou, později pětiletou technologickou farmacii, která se od roku 1979/80 dala studovat i v šestiletém studiu při zaměstnání. Přestože byli všichni absolventi aff., ti s ukončeným technologickým směrem nesměli vydávat v lékárně, pokud neabsolvovali roční reprofilizační studium realizované v letech 88/89, 89/90 a 90/91, kdy se všechny tři obory znovu sloučily do jediného (farmacie) s absolventským titulem magistr (Mgr.).

I s Komorou to bylo názvoslovně zajímavé. Když 27. února 1990 na hradecké fakultě zasedal ustavující sjezd Svazu českých farmaceutů (jak vidíte, otcové zakladatelé se už tehdy považovali za farmaceuty), přijal jako nejdůležitější úkol založit Českou lékárnickou komoru. Lékárnickou!

Dál už je vysvětlování mnohem prozaičtější. Pokud nezískali doktorský titul, stali se z absolventů farmaceutické fakulty, mnohdy i zpětně, magistři a výběrem pracovního zařízení i lékárníci. Při vstupu do EU ale bylo nutno harmonizovat celou řadu předpisů a vlivem stále rostoucího pronikání angličtiny do češtiny došlo v zákonech o uznávání kvalifikací (95 a 96/2004 Sb.) a následně i v zákoně o léčivech (378/2007 Sb.) a dalších ke změně lékárníků na farmaceuty a lékárenských laborantů na farmaceutické asistenty (i asistent je do názvosloví vtlačen anglickou terminologií).

Uklidněme vášně a bez ohledu na to, že je skupina farmaceut mnohem širší, berme slova farmaceut a lékárník jako synonyma. Ne každý farmaceut je lékárník, ale každý lékárník je farmaceut! Není třeba se cítit urážený. Udělejte si malý kontrolní test. Můžete při překladu zahraničních publikací nebo doporučených postupů složitě a pečlivě vybrat, koho označíte lékárníkem a koho farmaceutem. Pak, když stejný, citlivě vyvážený, překlad vrátíte zpátky do angličtiny, budou všechna pracná rozlišení ztracena a ze všech lékárníků se zase stanou farmaceuti.

Z toho jediného důvodu se navrhuje změna terminologie profesních komorových předpisů. Jestli se v té souvislosti bude měnit i jméno Časopisu nebo Komory, záleží především na ­jejích členech. U Komory váhám, ale pro Časopis si myslím, že je lepší zohlednit historický název a udržet kontinuitu. Ve shodě s výše napsaným se obojí, jak lékárnická i lékárníků, překládá do ­angličtiny ve smyslu farmaceut. Czech Chamber respektive Czech Journal of Pharmacists.

Stanislav Havlíček