Báječná léta v IKEM

Občas se někdo ptá, jak vznikne nápad na článek, rozhovor. To si třeba na sociální síti přečtete status Mgr. Michala Hojného, vedoucího lékárníka z IKEM a mnohaletého člena představenstva ČLnK, a napadne vás, co si na téma tohoto výročí popovídat trochu víc.

Je zlatý řetízek z oné památečné fotografie nějakou ozvěnou „Zlatých 90“?

Ne, vůbec, je to daleko prostší příběh, řetízek tehdy byla rodinná tradice, dárek k narození a je na něm znamení zvěrokruhu Lev. Sám jsem se při pohledu na archivní fotku lekl, že jsem ho nosil tehdy i do práce.

Nejbanálnější, ale asi nejnutnější otázka. Jak se změnil IKEM za těch 25 let, samozřejmě především s důrazem na lékárnu?

Stručná odpověď by mohla znít – hodně a vlastně vůbec. V IKEM se postupně dostavovaly nové pavilóny, ale základní zaměření zůstalo stejné – od počátku se specializujeme na léčbu kardiovaskulárních chorob, transplantace orgánů, diabetologii a léčbu poruch metabolismu, to vše doplňuje naše úspěšná experimentální část. Z mých stejně starých kolegů – kamarádů, kteří jsou mnohdy v IKEM podobně dlouho jako já, jsou nyní často vedoucí lékaři, přednostové klinik. Vazby z mládí a vzpomínky na tehdejší společné noční akce určitě zjednodušují i pracovní komunikaci.

A co se týče lékárny? V roce 1999 měla za sebou úvodních 5 let existence, od nuly ji se svými kolegyněmi vybudovala PharmDr. Jana Bečvářová, náš první vedoucí lékárník, a to v době, kdy bylo velmi těžké získat do nemocniční lékárny odborný personál, konkurence soukromých lékáren s jejich tehdejší platovou politikou, byla neúprosná.

Jinak se za 25 let v lékárně zvýšil počet zaměstnanců ve všech pozicích zhruba dvaapůlkrát. Je to logická reakce na rozšiřující se spektrum činností, kterým se v lékárně věnujeme.

Co byste vrátil do toho roku 1999? Je něco takového?

Člověk má tendenci si zpětně některé záležitosti trochu ideali­zovat, ale mám pocit, že na sklonku století fungovala lépe ­mezioborová spolupráce, byl tam větší prostor pro diskuzi, hledání společných řešení, asi bylo na všechno i trochu více času.

Zcela jistě je IKEM jedno z nejprestižnějších pracovišť v zemi. Jaké to je chodit 25 let po světě a říkat: Pracuji v IKEM, pracuji jako vedoucí lékárník v IKEM…?

Rozhodně s tímhle pocitem večer nechodím spát a ráno se s ním neprobouzím. J Spíš si říkám, že to docela uteklo a do důchodu je pořád ještě dost daleko. Ale je fakt, že třeba babička s dědou na to byli určitě pyšní, a když mě navíc občas viděli v televizi, hned mi přišla hodnotící SMS. To bylo určitě moc fajn, dělat jim tím radost.

Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že Karel Filip, kterého zmiňujete ve statusu, je jedním z vděčných žáků mého táty z českolipského gymnázia. Myslíte, že mu byl k něčemu dobrý důkladný dějepis a zeměpis? K čemu může posloužit vůbec taková znalost lékárníkovi?

Původ pana ředitele Karla Filipa mi nebyl znám, ale podle jeho CV dostupném na webu máte pravdu, kořeny má na ­Českolipsku. Dr. Filip byl ředitelem IKEM tuším od roku 1991 a v té době se mu určitě při řízení nemocnice hodil jeho rozhled a zkušenosti ze zahraničních pobytů.

Absence této zkušenosti z doby VŠ studia mi je zpětně hodně líto, v tomto jsou možnosti stávajících studentů nesrovnatelné a měli by určitě drapnout za pačesy každou příležitost k vycestování do zahraničí.

Občas zaznívají hlasy vzývající jen úzkou specializaci a odbornost. Co znamená pro lékárníka širší rozhled?

Často v posledních letech používám vzpomínku na ­období co­vidové pandemie, to byla doba, která ukázala, jak moc široká kompetence farmaceuta v nemocnici může být. Byla to doba, kdy jsme těžili z našich širokých základů a dokázali se tím úspěšně zapojit do tvorby doporučených postupů, kriticky jsme hodnotili medializované nové možnosti léčby, byli často u tvorby systémů podávání monoklonálních protilátek, ­saturovali ­přípravou v lékárně výpadky desinfekcí, in vitro reagencií, nesli tíhu dělení a následné logistiky z počátku nedostatkových očkovacích látek a nakonec si vyzkoušeli i organizaci provozu očkovacích center doplněnou o přípravu jednodávkových aplikačních forem. A to vše v době trvalého nedostatku anestetik, antibiotik a dalších přípravků pro léčbu kriticky nemocných pacientů. Kdyby byl čas napsat ohlédnutí za touto dobou, byla by to farmaceuticky pestrá vzpomínka na těžké časy.

Jak jste přežil sedm „veskrze inspirativních ředitelů“, o ně­kte­rých z nich se v ne úplně seriózních souvislostech dozvídal celý národ, někteří byli bohužel obecenstvu spíš pro smích, jak se s tím žilo v lékárně?

Je těžké tuhle otázku přejít a dělat, jako by se poslední rok, dva nestaly. Policejní šetření rozhodně neprospělo atmosféře uvnitř Institutu, náprava bude určitě trvat dlouhou dobu. Ale ­neodpustím si jednu poznámku – v posledním roce byly široce a často velmi podrobně prezentovány detaily z policejního šetření, ale ve víru letošních prázdnin nějak zapadlo, že Policie ČR odložila kauzu nemocničních zakázek v IKEM, tedy jednu ze dvou prošetřovaných kauz.

Ale zpátky k otázce – od každého z ředitelů jsem se něco naučil a troufnu si říct, že každý z nich měl lékárnu a její personál rád. Osvědčilo se mi vždy o našich problémech a potřebách mluvit na rovinu, nic neskrývat, ale ani nezveličovat. Naučil jsem se ­používat místo dojmů objektivní čísla, kterými, myslím, věrohodně a dlouhodobě měříme výkonnost jednotlivých oddělení lékárny.

Jaký jste byl šéf? Jaký by měl být ideální vedoucí lékárník jako šéf, člověk?

Tak to je přesně otázka, se kterou byste měl zamířit za mými kolegy a slíbit jim, že je nebudete jmenovat, aby mluvili pravdu. J Ale snad to se mnou jde, když se od nás odchází, většinou buď dočasně na mateřskou, do důchodu nebo z důvodu stěhování. Těší mě, že velká část mých kolegů farmaceutů je v IKEM hned od fakulty, anebo přišli záhy poté. Myslím, že jsme si tak jako tým blíž, než bývá v podobně velkých kolektivech běžné.

Co šéf a vztahy s podřízenými? Já si třeba jako šéf pořadu na Primě našel manželku, dnes už sice bývalou, ale i tak to dopadlo velmi dobře a máme skvělého syna… Vy jste si vzal taky lékárnici, jak fungují jednooborová manželství mezi lékárníky?

Já se vždycky s pochopením díval na kamarády, kteří mají doma farmaceutku, obdivoval manžele Horákovy, že spolu navíc dokáží i pracovat v jedné lékárně. Teď to máme doma podobné a není to vůbec špatné. Navíc si to manželka v ČČL i sama přečte, tak ode mě jinou odpověď asi ani nečekáte. 

V jakém stavu je lékárna v IKEM dnes, kam míří, co byste chtěl ještě změnit?

Hlavně bych nechtěl být pro své kolegy brzdou, snad dokážu poznat správný čas, kdy je přestanu inspirovat a motivovat. Aktuální sestava více než 60 farmaceutů, farmaceutických asistentů, adminek a dalšího personálu je samozřejmě nejlepší za posledních 10–15 let. Je to mix entusiasmu mladších kolegů a lékárenské zkušenosti. Jsem na tu naši sestavu hrdý.

Co bychom rádi v příštích pár letech změnili? V roce 2025 nás čeká instalace skladového robota do Oddělení výdeje na žádanky. Věřím, že se do tří let dočkáme nových prostor pro naše Oddělení výdeje pro veřejnost. A budu moc rád, když i nadále budeme atraktivním místem pro práci jak pro nové absolventy Farmaceutických fakult (letos k nám nastupují celkem tři), tak i pro zkušenější kolegy a kolegyně, tady myslím třeba specialisty v oboru klinická farmacie, které bychom rádi uvítali jako posily našeho toho času pětičlenného týmu.

Pětadvacet let uteklo rychle. Nezanedbatelnou a pozitivní roli v tom sehrálo i moje angažmá v ČLnK, ale to bylo tématem už loňského povídání, nebudu se opakovat.

Bystrý čtenář z odpovědí pochopil, že budeme v letošním roce slavit výročí 30 let od založení lékárny. Rád bych tedy pozval všechny naše bývalé zaměstnance, kteří se chtějí do IKEM aspoň na skok vrátit, na odpolední seminář k našemu kulatému výročí. V pondělí 11. listopadu jste srdečně zváni!

Zdeněk Pokorný