Ze života právníka v Komoře – díl padesátý osmý, o návrzích a pomluvě

Slibem nezarmoutíš, říká se. Je v tom ošklivý náznak, že slibovat se může, ale plnit nemusí. Nemám tuhle průpovídku rád. Proto plním, co jsem slíbil posledně. Zmínku o jiném slibu, který Komoře dalo Ministerstvo zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv. Že od nynějška bude vymáhat povinnost distributora dodávat léčivé přípravky, aniž by zvýhodnil konkrétního provozovatele lékárny. Ani nemohu napsat: vymáhat jinak než dosud, protože dosud ji nevymáhal vůbec.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Kromě zásadní změny postoje k plnění této povinnosti ze strany SÚKL bude k provádění kontroly využitelná i masa údajů z hlášení distributorů i lékáren, která od začátku roku po novele zákona o léčivech notně narostla. Nejsem naivní, abych si myslel, že takto bude zcela vyřešen problém s nerovnoměrnými dodávkami léků do lékáren. SÚKL bude mít i tak spoustu práce s prokazováním a zdaleka ne vše odhalí. Stejně tak přetrvají různé triky, jak distributor před kontrolou obhájí, že léky nedodal, ačkoliv je fyzicky měl. Jestli ale SÚKL naplní, co spolu s MZd slíbil, pak by k částečnému zlepšení situace mělo dojít. V těch případech, ve kterých distributor lék prokazatelně má a jen jej odmítá dodat jedné lékárně, zatímco jinou zásobuje.

Proč vlastně na zmíněný slib došlo? Jednoduchá otázka, složitá odpověď. V dnešním světě se jen vzácně zrodí problém z ni­če­ho. Ani tentokrát tomu tak není. Dlouholetá nerovnoměrná distribuce léčivých přípravků, jejich nedostupnost, nerovné po­stavení lékáren a jejich provozovatelů na trhu, o kterém se tvrdí, že je volný a vše vyřeší, což není pravda, protože je víc než svázán regulacemi. Stížnosti a tlak všech, kteří lékárny a lékárníky reprezentují. Snaha zajistit, aby léky, které potřebují pacienti, dostali pacienti, ale ne ti, kterým slouží jako výhodný vývozní artikl. Nic proti legálnímu vývozu. To vše a mnohé další stojí na pozadí přislíbené změny přístupu, která snad povede k tomu, že podložená oznámení o nedůvodném odmítnutí dodávek do lékáren, jakých jsme na SÚKL poslali desítky, nezůstanou bez odezvy.

Svou roli samozřejmě hraje i vztah Komory a jejího prezidenta a viceprezidenta s vedením obou institucí. I to, že v Poslanecké sněmovně běží další novelizace zákona o léčivech, která nepřekvapivě vytvořila příležitost k podávání poslaneckých pozměňovacích návrhů. Dva zajímavé pocházejí od poslance Jana Kuchaře. Jeden se pokouší o povolení výdeje léčivých přípravků prostřednictvím automatických výdejních boxů. Druhý pak o něco, čemu se začalo říkat chráněný distribuční kanál. Snad znám lékárníky dost dobře na to, abych si mohl bezpečně myslet, že výdejní boxy si nepřeje žádný z nich. S chráněným distribučním kanálem už je to složitější. Než se ale dostanu ke stručnému vysvětlení postoje Komory k pozměňovacímu ná­vrhu, je na místě si říci, jaké představy má pan poslanec o tom, jak by měla vypadat lékárenská péče. Částečně to vyplývá už z faktu, že prosazuje výdejní boxy. Je také zastáncem zásilkového výdeje léků vázaných na lékařský předpis bez omezení v podobě splnění požadavku na zachování plnohodnotné dispenzace. Na vlastní uši jsem jej slyšel rozvíjet myšlenku, že už v současné době by mohla zajistit umělá inteligence bezpečnost výdeje léků v boxech nebo zásilkově lépe než lékárník. Svůj postoj, na který má svaté právo, si zachovává i po opakovaných pokusech o vysvětlení, že se mýlí. I na to má právo. Lékárníci mají na dru­hou stranu právo nesouhlasit a přesvědčovat o svém názoru jiné poslance. Což jde hůř, když sice jeden návrh pana poslance Kuchaře podpořit nechtějí, zatímco jiný ano. Ten o chráněném distribučním kanálu. Nezbývá tedy, než se podívat na to, co je v něm vlastně napsáno.

Spokojíme-li se pouze s tím, co se o návrhu povídá, musíme si přiznat, že by jeho přijetí bylo skvělé. Měli bychom v zákoně právo lékárny na dodávku léčivého přípravku do dvou pracovních dnů. Jenže optimismus se vytratí po četbě složitě formulovaných ustanovení. Ne hned, protože je třeba číst několikrát a promýšlet souvislosti. To jsme udělali. Se závěrem, že návrh není dobrý. Pozor, to neznamená, že není dobrá myšlenka chráněného distribučního kanálu. Ta je naopak výborná. Jenže si žádá jiné zpracování. Návrh jsme viděli poprvé v prosinci loňského roku. Dostali jsme ho již hotový. Měli bychom k němu mnoho co říct, ale nikdo se neptal. Hodně se dnes říká, že lékárníci, kteří na podzim podepisovali petici za zlepšení podmínek v lékárenství, vyjadřovali podporu tomuto návrhu. Nechci přímo psát, že to není pravda, protože nevím, jestli spolu s peticí opravdu alespoň někteří ten pozměňovací návrh nedostali, nepřečetli si jej, nepromysleli a svůj podpis na petici pak nepřipojili s vědomím a plným porozuměním a souhlasem s tímto návrhem. Několikrát se mi petice dostala do rukou také a návrh u ní nikdy přiložen nebyl. Ani to ale není podstatné.

Důležité je rozpoznat, jestli lékárnám návrh opravdu zaručuje, že léky dostanou. To za prvé. A za druhé, jestli nevytvoří prostředí, ve kterém se postavení lékáren může zhoršit a ve kterém se reálně jen přeskupí toky léčivých přípravků, aniž by se zamezilo jejich odklonu směrem od pacientů k vývozu. Odpovědi zní: návrh lékárnám dodávky nezaručuje, jejich postavení zhoršit může a reexportům nebrání. Vím, že se zde dopouštím jen prostých konstatování bez bližších vysvětlení. Činím tak vědomě s tím, že se spoléhám na důvěru čtenáře v to, co píšu. A s tím, že argumenty podložené mám. Nad osudem celé novely i s po­změňovacími návrhy se při psaní těchto řádků vznáší otazníky. ­
Jestli se ale ukáže, že jde stále o životné téma, bude ještě příležitost i pro bližší vysvětlení. Do té doby snad už jen poslední poznámku – zaslechl jsem v kuloárech nejen Poslanecké sněmovny, že Komora a její prezident jsou proti návrhu pana poslance hlavně proto, že hájí zájmy tu řetězců, tu výrobců. Jestli jsem výše psal, že nemohu vědět jistě, jak to bylo s peticí, tak zde mohu napsat s jistotou, že jde o pomluvy. S prezidentem a viceprezidentem ČLnK jsem prošel celým procesem studia návrhu a postupného odhalování toho, co v něm je a není ukryto. Proto vím spolehlivě, že jediným důvodem, pro který se prezident, s plnou podporou představenstva Komory, rozhodl návrh nepodpořit, je ten, že není dobrý pro lékárníky. A rozšířím-li své tvrzení, pak spolehlivě vím, že imperativ v podobě dobra pro lé­kárníky je tím jediným, jímž se Komora řídí. Můžeme se přít o to, jestli to dělá vždy dobře. Nebudeme se ale přít o to, jestli je je­jím imperativem zájem někoho jiného než lékárníků. Protože není.