Ze života právníka v Komoře – díl šedesátý druhý, lehce se culící Culda

Už už jsem byl nakloněn pokročit v proudu událostí o kus dál od LPOD. Jenže tenhle ocas, jenž s námi vrtí, si neodbytně uzurpuje naši pozornost. Hokejistické:
„Tak určitě, když dáš LPOD, tak máš LPOD, a když ho nedáš, tak ho nemáš,“ platí.
Platí i to, že některé léky opravdu byly k sehnání. Na jiné neplatilo ani LPOD. Hlavně se ale ukázala stará známá pravda. Každá novinka, byť sebelépe promyšlená (aniž bych přeceňoval míru promyšlenosti LPOD), teprve v praxi ukáže, zač je toho loket. Takže zatímco se od počátku vědělo, že širšímu uplatnění LPOD bude bránit podmínka nahlášení výpadku výrobcem, teprve nyní jsme plně pochopili, jaký problém se skrývá v ukončení režimu LPOD.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Jen co se u nejmenovaného přípravku ztratil příznak omezené dostupnosti, v tu ránu přestal být dostupný. Přípravek přitom o příznak přišel díky tomu, že ho na trhu už byl dostatek. Přesněji řečeno, mělo ho být dost na čtyři měsíce. Jenže režim omezené dostupnosti evidentně působí mnoha lékárnám abstinenční příznaky. Skladová týdenní disciplína vyvolává silnou potřebu saturovat sklad mnohaměsíčními zásobami hned, jak to jde. To jest hned, jak přípravek přestane být chráněn. A stane se přesně to, čemu režim LPOD brání – vyluxování skladu distributorů menšinou na úkor většiny. A pokud už u přípravku není nahlášen výpadek, do režimu omezené dostupnosti ho SÚKL nevrátí. A není. Takže už víme, že čtyřměsíční zásoba v ČR pro zrušení LPOD nestačí. Jaká stačí, nevíme. Stále platí, že tenhle vynález může při důsledném uplatňování všech nových ustanovení zákona, nejen v lékárnách, ale i na SÚKL, MZd, u distributorů a výrobců, pomoci v přístupu lékáren a jejich pacientů k lékům, kterých není nadbytek. Stále ale také platí, že je nad čím přemýšlet a co vylepšovat.

Ale dost už LPOD. Vždyť na dveře už tluče další zkratka. Pravda, po návratu novely ze Senátu do Sněmovny, jsou ty dveře ještě pokryté silným polstrováním. Ale až a jestli se podaří ho strhnout, bude to velký rámus. CÚLD. Ošklivá zkratka. Zkratka, která nám má usnadnit život, abychom nemuseli říkat centrální úložiště limitů doplatků. Takže pojďme říkat CULDA. I proto, že některým pacientům možná přivodí lehké culení. Jestli i farmaceutům, se necháme teprve překvapit. Stihne Sněmovna Culdu projednat? Nevíme. Jestli ano, od 1. ledna Mágové do LIS vloží další z nekonečné řady hlídacích funkcí a pacient přestane platit započitatelný doplatek nad limit. Mnozí pacienti budou mít pocit, že nemusí platit nic, takže se otevře spousta příležitostí k vytříbeným edukacím přes táru o rozdílech zapo a nezapočitatelnosti, což jistě vyvolá mnohá nevypočitatelná nedorozumění. Celkově to ale bude určitě fajn. Lékárníci se opět vyšvihnou o další kus výše nad ostatní zdravotníky, pokud jde o schopnost vstřebávat a aplikovat záludnosti státem řízeného digitalismu. Taženého systémem eRecept. Všimněme si, že jako jediný vskutku fungující systém elektronického zdravotnictví do sebe postupně natahuje všechno, co stát chce, aby elektronicky opravdu fungovalo. Kdo by tenkrát, když začínaly elektronické recepty, předpovídal, že u nich skončí třeba očkování nebo doplatky. Nebude překvapením, až se v systému eReceptu objeví i BDSŘ, Bartošova digitalizace stavebního řízení. Přirozené u doplatků by přeci bylo, kdyby se o ně postaraly zdravotní pojišťovny. Jenže ty už léta předvádějí dokonalou bezradnost i s tak jednoduchou agendou, jakou by mělo být zapsání nebo vyškrtnutí pojištěnce z registru do 24 hodin od změny.

Místo toho se některým z nich zachtělo potrápit lékárny krácením úhrad přípravků, které lékárník zaměnil, přičemž předepsaný přípravek měl úhradu menší než vydaný. Co na tom, že se těžko chápe, proč zaměnitelné, a tedy v zásadě shodné přípravky mají významně rozdílné výše úhrad. To jen systém cen a úhrad produkuje nahnilá jablíčka. S nimi musí žít lékárna i pojišťovna. Ta druhá teď ale té první začala říkat, že ve smlouvě se zavázala mít na skladu všechny nejlacinější přípravky, co jich na trhu je, a vydávat jen ty. „Co jich na trhu je“ si pojišťovna vykládá tak, že to jsou ty se zelenou fajfkou v databázi léků. Lékárna tak, že to jsou ty, které dokáže sehnat. Která z nich je blíž pacientovi? Ta, která vydá, nebo ta, která platí. Odpověď známe. Ta, která ji nezná, krátí úhradu. Bráníme se.

Nebo třeba rozpouštění ze systému rezervních zásob. Zatím moc není, čeho se bát. Od července v něm máme jen dvě molekuly, a ještě chvíli potrvá, než se začnou rozpouštět. Rozuměj, než je začne distributor, který si jich povinně udržuje měsíční rezervu, dodávat do lékáren. To pak budou v lékárnách dvě balení od jednoho přípravku, jedno dodané normálně, druhé rezervně. To rezervní bude dražší, protože se zvláštní přirážkou. Přirážkou pro distributora, pro lékárnu ne. Prostě ne. Trochu bude třeba si hlídat, které je které. Těžko předvídat, jak moc často budeme rezervní systém řešit. Počkejme si na to. Tušíme, že pojišťovnám se nějaké rozbujelé zařazování léků do rezerv zamlouvat nebude, protože to pak budou muset všechno zaplatit.

V září se toho stalo mnohem víc. Měli jsme představenstvo a měli jsme poradu předsedů. Je nachystaná velká novelizace stavovských předpisů zaměřená jedním směrem – v Komoře by měl být každý farmaceut vykonávající zdravotnické povolání a jako takový by také měl mít všechna práva a povinnosti. A právě teď mi došel panem šéfredaktorem povolený počet znaků s mezerami. Tak zase příště. Ale to FMD, to je co? Nezrušíme to?