Vědecké okénko

1) Účinnost metotrexátu při zmírnění bolesti u pacientů s osteoartritidou kolene

Osteoartritida kolene (KOA) je běžné degenerativní onemocnění, které postihuje miliony lidí na celém světě, přičemž bolest a ztuhlost kloubů jsou hlavními symptomy. I přes řadu dostupných léčebných možností zůstává účinná kontrola bolesti výzvou, zejména u pacientů, u kterých konvenční analgetika a nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs) neposkytují dostatečnou úlevu. Metotrexát, běžně používaný k léčbě revmatoidní artritidy a dalších zánětlivých onemocnění, byl navržen jako potenciální kandidát v terapii zmírnění bolesti u pacientů s KOA.

Cílem studie bylo vyhodnotit účinnost perorálního metotrexátu na zmírnění bolesti a zlepšení funkce kloubů u pacientů s KOA, kteří na standardní léčbu nereagovali dostatečně.

Metodika

Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná klinická studie, která byla provedena na 15 klinických pracovištích ve Spojeném království mezi lety 2014 a 2017.

Výsledky

Celkem 207 pacientů s radiograficky potvrzenou KOA a bolestí kolene minimálně 4 z 10 na škále bolesti bylo randomizováno do skupiny užívající perorální metotrexát (10–25 mg týdně) nebo placebo. Hlavním měřítkem účinnosti byla průměrná úroveň bolesti kolene po 6 měsících léčby. Dále byly hodnoceny sekundární parametry jako ztuhlost, funkce kloubů a nežádoucí účinky.

Výsledky studie ukázaly, že pacienti užívající metotrexát zazna­menali významné snížení bolesti ve srovnání s placebem. Průměrná úroveň bolesti se snížila z 6,4 na 5,1 bodu ve skupině s metotrexátem, zatímco ve skupině s placebem poklesla z 6,8 na 6,2 bodu. Rozdíl mezi oběma skupinami činil 0,79 bodu na škále bolesti (P = 0,030). Kromě toho byly pozorovány významná zlepšení ztuhlosti kloubů a celkové funkce u pacientů užívajících metotrexát. Nebyly zaznamenány žádné závažné nežádoucí účinky související s léčbou.

Interpretace z pohledu autorů

Perorální metotrexát může být efektivní možností léčby bolesti a zlepšení funkce kloubů u pacientů s osteoartritidou kolene, zejména u těch, kteří nereagují na běžnou analgetickou léčbu (1).

2)  Závažné kožní reakce u perorálních antibiotik: přehled rizik a klinických dopadů

Kožní reakce vyvolané léky, známé jako cADRs (cutaneous adverse drug reactions), představují závažné polékové hypersenzitivní reakce, které mohou postihovat nejen kůži, ale také vnitřní orgány. Některé z těchto reakcí, jako Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) nebo toxická epidermální nekrolýza (TEN), jsou život ohrožující stavy s vysokou úmrtností (až 40 %). Antibiotika jsou nejčastějšími spouštěči těchto reakcí, zejména u starších pacientů, kteří často užívají více léčiv současně. Dosud však neexistovala rozsáhlá studie, která by porovnávala rizika mezi různými třídami antibiotik.

Cílem studie bylo analyzovat rizika závažných kožních reakcí spojených s běžně předepisovanými perorálními antibiotiky a charakterizovat výsledky hospitalizací u pacientů léčených pro tyto reakce.

Metodika

Studie využívala administrativní data z Kanady a ­zahrnovala starší pacienty (66 let a více), kteří mezi lety 2002 a 2022 užívali alespoň jedno perorální antibiotikum. Pacienti, kteří byli hospitalizováni nebo navštívili pohotovost v důsledku závažných kožních reakcí během 60 dnů od podání antibiotika, byli zahrnuti do analýzy. Každý případ byl spárován až se čtyřmi kontrolními pacienty, kteří nezaznamenali závažnou reakci. Data byla analyzována pomocí logistické regresní analýzy pro odhad relativního rizika (OR) různých tříd antibiotik.

Výsledky

Z 21 758 pacientů, kteří byli hospitalizováni pro cADRs, bylo podání sulfonamidových antibiotik spojeno s nejvyšším rizikem závažných kožních reakcí (OR 2,9), následovaly cefalosporiny (OR 2,6), nitrofurantoin (OR 2,2) a peniciliny (OR 1,4). Nejvyšší míra hospitalizace byla zaznamenána u cefalosporinů (4,92 hospitalizací na 1000 předpisů) a sulfonamidů (3,22 hospitalizací na 1 000 předpisů). Z 2 852 hospitalizovaných pacientů zůstalo 9,6 % na jednotkách intenzivní péče a 5,3 % zemřelo během hospitalizace. Nejvyšší úmrtnost byla pozorována u SJS/TEN (20 %).

Interpretace z pohledu autorů

Závažné kožní reakce spojené s antibiotiky představují významné riziko zejména u starších pacientů. Při předepisování antibiotik by měli lékaři upřednostňovat třídy antibiotik s nižším rizikem cADRs, například makrolidy (2).

3) Riziko hyperkalémie po užívání GLP-1RA a DPP-4i u pacientů s diabetem 2. typu

Hyperkalémie, zvýšená hladina draslíku v krvi, je častou komplikací u pacientů s diabetem 2. typu, zejména u těch, kteří mají zároveň chronické onemocnění ledvin nebo srdeční selhání. Elektrolytová nerovnováha může významně ovlivnit zdravotní stav pacienta a omezit použití léků, jako jsou inhibitory systému renin-angiotenzin (RASi), které jsou klíčové pro léčbu diabetu a jeho komplikací.

Ačkoli je známo, že některé moderní antidiabetické léky, jako jsou inhibitory SGLT2, mohou snížit riziko hyperkalémie, méně je známo o účincích agonistů receptorů GLP-1 (GLP-1RA) a inhibitorů dipeptidyl peptidásy-4 na draslíkovou homeostázu.

Cílem této studie bylo porovnat míru hyperkalémie a trvání léčby RASi mezi novými uživateli GLP-1RA a dipeptidyl peptidázy-4 (DPP-4i) u pacientů s diabetem 2. typu.

Metodika

Studie zahrnovala dospělé pacienty s diabetem 2. typu z regionu Stockholm, Švédsko, kteří zahájili léčbu GLP-1RA nebo DPP-4i mezi lety 2008 a 2021. Byly použity data z různých administrativních databází a laboratorních testů pro sledování hladiny draslíku a trvání léčby RASi.

Pro účely práce byly aplikovány váhové modely pro zohlednění více než 70 identifikovaných faktorů, které by mohly ovlivnit výsledky.

Výsledky

Studie zahrnula 33 280 pacientů, z nichž 13 633 užívalo GLP-1RA a 19 647 DPP-4i. Uživatelé GLP-1RA měli nižší riziko výskytu jakékoliv hyperkalémie (HR 0,61; 95 % CI, 0,50–0,76) a středně těžké až těžké hyperkalémie (HR 0,52; 95 % CI, 0,28–0,84) ve srovnání s uživateli DPP-4i.

Navíc měli uživatelé GLP-1RA nižší míru přerušení léčby RASi (HR 0,89; 95 % CI, 0,82–0,97). Tyto výsledky byly konzistentní napříč různými podskupinami pacientů a při různých způsobech analýzy dat.

Interpretace z pohledu autorů

Použití GLP-1RA u pacientů s diabetem 2. typu může snížit riziko hyperkalémie a umožnit delší užívání RASi, což může vést k lepším klinickým výsledkům, zejména pokud jde o kardiovaskulární a renální ochranu (3).

PharmDr. Marek Lapka, Ph.D.