Paracetamolem proti invazi

Invazní nebo též invazivní druh je nepůvodní rostlina nebo živočich, který se do nového teritoria dostal teprve s přispěním člověka, podařilo se mu zdomácnět a dál se samovolně a nekontrolovaně šíří. To může být spojeno s úbytkem druhů původních. Některé invazní druhy mohou mít zcela zásadní dopady na původní ekosystémy či lidské hospodářství jednak potlačením až likvidací mnoha původních druhů, v případě endemitů to znamená vyhubení, ale také mohou být příčinou změny koloběhu prvků, vody, či režimu požárů. Mezi invazní druhy je možno počítat i mikroorganismy způsobující choroby. Škody působené invazními druhy jsou obrovské a podle odhadů dosahují jen v Evropě nejméně deseti miliard eur ročně.

Typickou a relativně nejznámější invazní rostlinou je v České republice bolševník velkolepý, z živočišné říše pak plzák španělský, ale taky nutrie říční nebo i rybenka domácí (ta od roku 1890).

Asi nejlépe dokumentované živočišné invaze jsou spojeny s Austrálií nebo Novým Zélandem. Dalším všeobecně známým případem je invaze stromové užovky bojgy hnědé na ostrov Guam, kam se had původem z Nové Guineje dostal v polovině 20. století lodní dopravou. Během několika let dosáhla hustota populace bojg na ostrově téměř 5 000 kusů na kilometr čtvereční, což během dvaceti let způsobilo vyhynutí deseti (z celkových dvanácti) druhů tamního ptactva, dvou (z jedenácti) druhů ještěrek a obrovskému přemnožení pavouků. Vedle toho dochází ke značnému množství uštknutí lidí a opakovaným haváriím elektrické sítě, když se přemnožení hadi dostávají do transformátorů nebo zkratují vedení na stožárech.

A tady se dostáváme k acetaminofenu/paracetamolu. Jakkoliv jde o pravděpodobně nejpoužívanější humánní analgetikum a antipyretikum, ve veterinární praxi je v ČR dostupný pouze pro léčbu respiračních onemocnění prasat a v mnoha zemích není pro zvířata vůbec registrován. Důvod je jednoduchý, paracetamol na celém světě každoročně způsobuje vysoký počet otrav u domácích zvířat – především u koček a fretek, ale také u psů. Otravy jsou téměř vždy způsobeny majitelem, který z neznalosti možných následků podá léčivo zvířeti proti bolesti. U koček je průběh otravy nejzávažnější, až čtvrtina případů končí letálně.

Mechanismus toxického působení paracetamolu je kompli­ko­vaný. Samotná látka nebezpečná není, ale vytváří řadu metabolitů, z nichž nejtoxičtější je N-acetyl-p-chinonimin (NAPQI) vytvářený cytochromem P450 v játrech. U těch druhů zvířat, které vykazují pomalou glukuronidaci, nedochází k do­statečnému odbourávání samotného paracetamolu přímou konjugací a velká množství paracetamolu jsou dostupná právě k tvorbě NAPQI, který má přímý cytotoxický účinek na hepatocyty, váže se na jaterní proteiny, poškozuje jejich funkci a zvyšuje oxidativní stres, což následně vede k buněčné smrti. Dále vede k oxidaci železnatých iontů v hemoglobinu na železité, a následně ke vzniku methemoglobinu. Protože pro další cesty eliminace paracetamolu je potřeba sirných sloučenin a glutathionu, dochází při jejich depleci k dalšímu ohrožení erytrocytů a k oxidaci hemoglobinu. U většiny zvířat dochází při dávkách 100–200 mg/kg k otravě, která je typická poškozením jater. Jejich akutní selhání je příčinou úhynu zvířete v řádu několika dnů.

U koček, fretek (a dalších zvířat) je tomu ještě jinak.
Pro kočky a fretky je paracetamol toxický již ve velmi malých dávkách (10–60 mg/kg) a už při malém předávkování u nich dochází k rychlému rozvoji otravy. Kromě poškození jater, které je u koček při akutní otravě méně významné, dochází k methemoglobinémii, hemolytické anémii a k hypoxii.
Smrt při akutní otravě nastane u koček v důsledku oběhového selhání při nedostatku kyslíku.

A protože to nejsou jenom kočky a fretky, po malé oklice se dostáváme zpátky k likvidačnímu potenciálu paracetamolu při regulaci invazních užovek na ostrově Guam. Redukci přemnožených bojg si tam vzala na starosti i samotná příroda. Větší a starší jedinci už zjevně trpí stresem z přemnožení a nedostatku potravy, což snižuje jejich rozmnožovací schopnost. Hadi z Guamu jsou v horší fyzické kondici než ti z Austrálie. Podle dat z roku 2005 se sice divoká populace na Guamu samovolně snižovala, ale nestačilo to.

Také se ukázalo, že pro redukci hadí populace není dostatečný ani řízený odchyt pomocí pastí a následná likvidace hadů. Proto se v roce 2013 rozhodla Služba pro ochranu přírody Ministerstva zemědělství Spojených států (USDA Wildlife Service) potlačit invazi pomocí paracetamolu. Na ostrov Guam se od té doby z vrtulníků snášejí tisíce malých kartonových padáčků se zavěšenou mrtvou myší naplněnou malou tabletou s obsahem 80 miligramů paracetamolu. Po pozření návnady dojde u hadů k dramatickému nárůstu methemoglobinu, což má za následek mnohem nižší hladiny kyslíku v krvi. Ve srovnávací studii byly tyto změny patrné pouhým okem. Zatímco krev kontrolních hadů zůstala po podání placeba jasně červená, barva krve hadů, kterým byl podáván paracetamol, se pohybovala od tmavě červené na začátku po červenohnědou na konci testovacího období. Příčinou smrti užovek hnědých po otravě paracetamolem je akutní methemoglobinémie a následné respirační selhání v důsledku těžké hypoxie do 24 hodin po konzumaci návnady. Podle autorů monitorovací studie lze takové usmrcení považovat za relativně humánní. Většina hadů upadla do bezvědomí a nevykazovala známky úzkosti, bolesti nebo nepohodlí kromě letargie a zírání nebo zívání s otevřenými ústy.

Po deseti letech od zavedení „paracetamolového jedu“ se ukazuje, že otrávené „myší bomby“ neubližují jiným malým zvířatům (ostatně jich na ostrově moc nezbylo) a v kombinaci s cíleným odchytem pomocí pastí a pokládáním větších otrávených návnad cílených na velké dospělé hady (mrtvé křepelky a kuřata s paracetamolem) se daří snižovat hadí populaci o více než 82 %.

Navíc jsou monitorovány všechny dopravní prostředky opouštějící ostrov, aby se zabránilo zavlečení na další území (například Havajské ostrovy). Cílená kontrola na přítomnost hadů probíhá i v cílových destinacích lodí a letadel vypravených z ostrova Guam.

Zdálo by se, že se pomocí paracetamolu daří vyhrávat jednu z mnoha bitev války trvající víc než 2 000 let (první popis invaze králíků z pevniny na Baleárské ostrovy zaznamenal už Plinius starší v roce 77 n. l.). Není to ale tak docela pravda. V říjnu 2020 byla nová populace invazivních bojg hnědých objevena i na Kokosovém ostrově, který leží zhruba 2,5 km od jižního pobřeží Guamu. Kokosový ostrov je s rozlohou 33 hektarů přitom jedinečným ochranářským zdrojem, který poskytuje útočiště mnoha ještěrům a ptákům, včetně těch, které byly na Guamu vyhubeny právě bojgami. Navíc se potvrdilo, že mrtvé otrávené návnady nejsou při dostatku živé kořisti na Kokosovém ostrově pro hady dostatečně atraktivní a vlivem činnosti necílových druhů (krab kokosový nebo varan mariánský) eliminují pouze necelé 1 % hadů.

Stanislav Havlíček