Zeptali jsme se

Ve Francii a Německu stávkují lékárníci, u nás se za požadavky lékařů razantně a úspěšně staví  Lékařský odborový klub. Nenazrál čas, aby i v českých lékárnách začaly vznikat odborové organizace, případně jedna celostátní pro všechny farmaceuty? Kdo z vás se toho ujme?

PharmDr. Jana Barochová, lékárna Benu, Plzeň

Než odpovím na dnešní otázku, zvednu nejdřív rukavici hozenou v minulém čísle Dr. Markem od Sv. Theodoty. Souhlasím s ním, že studená voda umí zázraky a po­sílám fotku ze silvestrovského otužování.

Český lékárnický odborový klub, zní to dobře! Myslím ale, že se nenajde mezi lékárníky názorová shoda potřebná k jeho založení a úspěšnému dlouhodobému fungování. Různí zaměstnavatelé, s těmi menšími je lépe se domluvit osobně a na diskuzi s těmi většími chybí často buď odvaha nebo vůle. Myslím, že nám (oproti lékárníkům ze zahraničí) chybí dostatečné sebevědomí, devastované přístupem státu k našemu stavu. Nenasycenost pracovního trhu na poli lékárenství zatím skýtá výhodu, že není-li možné najít ště stí u jednoho zaměstnavatele, dá se zkusit domluvit lepší podmínky s jiným. Ovšem není to tak ve všech městech, a navíc spektrum možných zaměstnavatelů se během let zmenšuje. Částečně funkci odborového klubu svými aktivitami nahrazuje Česká lékárnická komora. Není to ale její prvotní úkol, proto jsou její nástroje a možnosti omezené. Díky Bohu, že zvládla uhájit alespoň něco.

PharmDr. Josef Marek, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Osobně chápu celou situaci asi takhle: odborová organizace se staví za za­měst­nance ve vztahu k zaměstnavateli.
Aby na pracovišti vznikly odbory, je potřeba minimálně tří členů, kteří sepíší stanovy a podají na Ministerstvo vnitra k registraci. To jsem samozřejmě nevěděl, ale poradila mi to AI.

Otázku chápu více jako problém celého lékárenského stavu, jedná se spíše o vyjednávání celého stavu s dalšími rozhodujícími organizacemi – státem, potažmo ministerstvy, pojišťovnami. Takovou organizací pro nás je převážně Komora. A ta si myslím tuto úlohu na sebe poměrně úspěšně bere.

Určitě je dobře vidět stále dopředu, hledat všechny možnosti a cesty, bojovat za zlepšení podmínek v lékárenství. Postupné pozitivní kroky se daří, některé se nedaří, a je potřeba za ně stále bojovat.

Osobně si nedokážu představit, že by vznikly nějaké univerzální farmaceutické odbory. Zaměstnavatelů lékárníků je spousta – větší firmy, řetězce, ale i hodně fyzických osob nebo malých s. r. o., kde majitelem bývá jeden lékárník (či nelékárník). Osobně zaměstnávám osm lidí, kteří by teoreticky odbory vytvořit mohli, ale nějak si nedovedu představit, že k tomu dojde, natož, jak bych na to reagoval. Myslím, že ve velké části menších lékáren odbory potřeba nejsou. Zaměstnavatel lékárník je totiž se svými kolegy na jedné lodi.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Úrazové nemocnice v Brně

Při opakovaném čtení otázky mě nenapadly žádné odpovědi, jen další a další otázky. Vypůjčím si a upravím často používaný obrázek ze sociálních sítí: Jsme lékárníci? Ano! Chceme změny? Ano! A co vlastně přesně chceme nebo alespoň většina chce? ... (ticho).

Francouzští lékárníci protestovali proti přetrvávajícímu nedostatku léků, uzavírání lékáren, nedostatečnému odměňo­vání a riziku deregulace prodeje přes internet. Ti němečtí kvůli nedostatečnému financování, růstu nákladů, přibývající byrokracii, nedostatku léků a absenci politických koncepcí. Převedením na české podmínky si dokážu představit protest za vyšší využití našich schopností ve zdravotnickém systému a zvýšení informovanosti o tom, co vše umíme a můžeme dělat, za nedostatečné odměňování za naši práci, za zavedení demografických a geografických regulací pro otevření nových lékáren a za pevné doplatky. Nedostatek léků stávkou či protesty asi vyřešit nejde, ledaže by se upravily ceny léků podle našich západních sousedů, ale to je politická záležitost. Nicméně, umíme se, nebo aspoň většina, na výše uvedených oblastech aspoň rámcově shodnout? Vždyť za lepší postavení lékárníků ve společnosti a jejich lepší ocenění bojuje ČLnK. Dále tu máme GML, POLP, Mladé lékárníky, Vaše lékárníky CZ, APLekS, odborné společnosti pod ČFS ČLS JEP a další. Každá organizace se věnuje tématům, kterým má nejblíže, a zaujímá k nim svůj postoj. Výsledkem často nekoordinovaného jednání různých zástupců různých skupin lékárníků byl několikrát však pouze nezájem politické scény pro nečitelnost a nejednotu našeho vystupování. Odborové organizace se zaměřují spíše na otázky výše platu a poskytování benefitů v rámci pracovněprávních vztahů. Dovedu si představit nespokojenost lékárníků například s víkendovými směnami, kdy jsou v lékárně sami bez kolegy a nemají se jak prostřídat a často ani prostor se bez přerušení najíst. Zde bych uplatnění odborů viděl a chápal. Zdá se však, že to tak velký problém není, jinak by při počtu lékárníků sloužících víkendové směny odborové organizace dávno vznikly. Nedovedu si ale představit, že by vznikla nějaká odborová organizace, ve které by došlo k většinové shodě a prosazení nějakého požadavku. Resp. nemyslím si, že je potřeba zakládat další organizaci, už teď jich máme až až. Osobně, ač už věkem jen z pozice sympatizanta, souzním s činností Mladých lékárníků. To oni mají před sebou celý profesní život a mají určitě co říct k tomu, v jakých podmínkách chtějí pracovat. A jejich spojení s vedením ČLnK pak přinese k nápadům i zkušenosti profesně starších. Však se již nyní zásadní věci řeší právě ve skupině mL. Zbývá jen otázka zmíněná v úvodu a kterou pravidelně opakuji – co vlastně chceme? Umíme si to ujasnit sami mez sebou? A umíme to potom prezentovat veřejnosti? Jaký má být lékárník za 5 let? Jak má být ohodnocen? Jaké má mít kompetence? Četl jsem různé názory a představy. Jen jsme zase u té nejednoty, kdy si různé skupiny budoucího lékárníka představují dost odlišně. A s tím nejde ani stávkovat, ani protestovat, ani něco prosazovat. Nehledejme další organizaci, hledejme jednotu a společné postoje.

Mgr. Helena Slámová, Lékárna Komín, Brno

V Německu a Francii stávkují lékárníci proto, že mají potenciál něčeho dosáhnout. Majitelé lékáren mohou být pouze lékárníci, takže jsou to oni, kteří nejlépe znají problémy, které je třeba řešit a v případě, že je vládní garnitura nebere vážně, zvýrazní naléhavost potřeby řešení stávkou. Je jich nesrovnatelně více než nás a zavřením svých lékáren mohou významně zvednout varovný prst. A o případné stávce nebo zavření provozoven rozhodují jen oni sami, jsou svobodní.

V našich končinách tohle není tak snadno možné. Do stávky by se zapojil zlomek lékáren, neboť zaměstnanci sami o sobě zavřou lékárny jen stěží. Mohli by, ale pochybuju o tom, že by to udělali. Zájmy nezávislých lékárníků jsou totiž diametrálně odlišné od zájmů provozovatelů nelékárníků a korporátů a zájmy zaměstnanců jsou ještě úplně jinde, takže jejich motivace k tak velkému kroku je nízká. Proto tohle u nás pravděpodobně fungovat nebude.

Založení odborů by mohla být dobrá volba a kdybych byla nucena pracovat v korporátu, pravděpodobně bych je založila já, protože bych se nesmířila s devastací našeho oboru. Bohužel odbory u nás získaly takovou hořkou pachuť, a i já je mám spojené spíše s pořváváním a tlakem na zvýšení mezd. Ne, že by to nebylo důležité, ale ráda bych si přestavovala, že takové lékárnické odbory budou více tlačit spíše na důstojné pracovní podmínky, budou rázně odmítat určitě praktiky, které jsou pro lékárníka ponižující a budou dávat jasně najevo manažerům určité mantinely. A také trochu brzdit politiky, kteří nám práci místo rozvoje ničí a zaplevelují takovým způsobem, že už to za chvíli nebude žitelný.

Obávám se ale, že tahle představa práce odborů je zase jen spíše moje zbožné přání. A pokud by neměly odbory plnit přesně tuhle funkci, tak vlastně nevím, jestli je nutné je zakládat, zda by nedělaly lékárníkům jen další medvědí službu.

Tímto bych se s vámi chtěla v Zeptali jsme se rozloučit, není toho již mnoho, co bych s vámi na tomto místě nesdílela.
Děkuji vám za vlnu krásných reakcí, které mě vždy velmi potěšily. Děkuji vám také za důvěru, s jakou jste se na mne obraceli se svými osudy a těžkostmi v souvislosti s výkonem vašeho povolání. Velmi si toho vážím.

Samozřejmě zcela nezmizím a pokud vás moje články nějakým způsobem oslovovaly, zcela určitě dál dění v lékárenství sleduji a pokud budu mít pocit, že je třeba ho oglosovat, zase se tady v časopise, byť na jiném místě, potkáme. Tak čtěte!

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Zatímco ve Francii a Německu jsou lékárníci nedílnou součástí poskytování zdravotních služeb, u nás jsme stále za vydřiduchy, i když lékáren v majetku lékárníků je stále méně a méně. Neustále jsme nuceni se zabývat drobnostmi (tu eVýdej, tam FMD, ATD, NOOL, DTP, CHDK) a nezbývá sil ukázat, kde je v našem povolání přidaná zdravotnická hodnota. Tisíckrát nic umořilo osla.

Že stávkují Francouzi mě nechává chladným. K jejich národu to patří asi jako cibulačka nebo croissant. Když už vzplanou i Němci, z toho mrazí v zádech. Evidentně jejich mocní pochopili, že je snazší brát od slabých a malých než od silných a velkých. Často se tato strategie vyplatí, ale někdy je těch malých a slabých víc, a pak silou uragánu padají trůny, králové ztrácí hlavy a dříve silní a velcí šlechtici berou do zaječích. Taky jeden z francouzských zvyků jako ta polívka a pečivo.

O založení odborové organizace jsem už několikrát z legrace přemýšlel, ale je potřeba minimálně tří členů, což je pro mnoho lékáren větší než malé množství. V naší lékárně na Vysočině jsme dva. Jeden z Prahy, druhý z Brna. To by nedal dohromady ani Metternich. Větší zaměstnavatelé drží situaci zřejmě pevně v rukou. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Vždy jde o rov­no­váhu. Jak říkával náš učitel z fakulty Vláďa Kubíček: „To je život, to je termodynamika.“ A ta nás učí, že když vychýlíme soustavu z rovnováhy, může z toho být i výbuch. Jednou v nějakém lékárníkovi bouchnou saze a zvolá: „Budiž odbory! A budou odbory.“

PharmDr. Veronika Horáková, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Myslím, že ten čas nastal. Je potřeba hájit naše zájmy jako zaměstnanců. Centrálně. Odborovou organizaci potřebujeme jako sůl.

Pro pobavení, v programovém prohlášení Lékařského odborového klubu z 4. 4. 1995 se píše: „Lékařská práce v našem státě je stále hluboce podhodnocována, což je jednoznačně patrné jak z tarifních tabulek, tak z kalkulace hodinové mzdy lékaře obsažené v seznamu výkonů. Mzda lékaře je podle tabulek od 27 do 55 Kč za hodinu. Lékaři až dosud trpělivě čekali a spoléhali na to, že si někdo všimne jejich nedůstojného postavení a situaci vyřeší…
Naším základním cílem je dosáhnout takového postavení lékařů, které je běžné ve všech západních státech.“

Třicet let stará pravda, ve které vidíme paralelu s lékárenskou problematikou i v dnešní době. Je nutné si přiznat, že lékaři jsou v tomto ohledu daleko před námi. A to jim dodává sílu. Byť LOK samozřejmě není vždy vnímán jen pozitivně, nic to nemění na faktu, že farmaceutická odborová organizace chybí, nejsme pak adekvátně přítomni ani na jednáních ohledně odměňování zdravotnických pracovníků ani při jiných obdobných příležitostech. Jsme v rámci zdravotnických profesí početně menší skupina, a proto je tendence na nás „zapomínat“, nebo dělat na náš účet politická gesta či oběti, jako bylo oddělení farmaceutů z lékařských tabulek při první akci „Děkujeme, odcházíme“.

Určitě bychom se měli nechat inspirovat a neotálet s vytvořením odborového klubu pro lékárníky a mít tak nástroj, jak jednotně vyvinout tlak a získat sílu při prosazování našich zájmů ve společnosti.

PharmDr. Jana Horáková, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Když už ve Francii a Německu lékárníci stávkují, asi to nebude úplně od věci a asi to není od věci obecně i u nás. Ukázkou může být zmíněný Lékařský odborový klub stavící se za požadavky lékařů a problémů vyplývajících z praxe, klub, jenž také koexistuje vedle ČLK, jejich profesní komory. Odborový svaz lékárníků by rozhodně své opodstatnění měl, zcela jistě by vypomohl ČLnK. Je hodně témat vyplývajících z legislativy, z chování institucí a společnosti vůbec. Namátkově to jsou třeba aktuálně problémy revize úhrad, změny cen, problémy s krácením nebo odmítnutím proplacení receptu či poukazu ze strany pojišťovny z důvodu, který nebyl zaviněný vydávající lékárnou, změny číselníků a cenotvorba, problémy elektronizace, digitalizace či ­on-line, jednání s ministerstvy a úřady, jsou jen malým výčtem nastíněné problematiky. A na ČLnK je těch požadavků také dost. Kdo se toho ujme? No, mladí by měli, samo se neudělá nic, my uděláme, co udělat můžeme, ale budoucnost, budoucnost je jejich.

Mgr. Eva Bartoňová, lékárna Dr.Max, Vizovice

Dlouho jsem nad touto otázkou přemýšlela a hledala na ni odpověď. Sama slýchám to, jak odbory fungují u partnera ve firmě a už několikrát mě napadlo, proč tohle nemáme u nás lékárníků. Při procházení usnesení ze sněmu Lékařského odborového klubu byly hned prvním bodem diskutovány podmínky přesčasové práce, tedy dlouho a obsáhle diskutované téma mezi lékaři. Hned mne napadlo, jak jsem ráda, že lékárníky zrovna například tento problém obchází. Nicméně je to téma, které bylo velmi zmiňováno v médiích a věděl o něm snad každý.

Za naše práva aktivně bojuje Komora, na kterou se můžeme obracet a spolehnout se, že tomu tak bude i nadále. V médiích se ale tak často o lékárnících nedočteme, například řešení zásilkového výdeje také není dostatečně viditelné, ačkoliv by to bylo potřeba.

Možná i tohle je důkazem, že mezi námi lékárníky chybí odborová organizace, která se bude stavit za naše práva, odměňování, podmínky práce atd.

PharmDr. Tereza Korejsová, Nemocniční lékárna, Hradec Králové

Příkladem lékařů, kterým se právě díky odborovým organizacím v loňském roce podařilo dosáhnout značných výsledků, by se mohl inspirovat i lékárenský stav. Oblastí k řešení se v našem oboru najde nepřeberné množství. Ze známého přísloví, kdy víme, že „peníze vládnou světem“ by navýšení platů (zejména ve státní sféře) bylo ideálním zahřívacím tématem. Jen si nejsem zcela jistá, zda jsme i v této problematice jednotní. Z mého pohledu státního zaměstnance s demotivující platovou tabulkou je situace jiná než u kolegy z řetězcové lékárny. Naše pohledy spojuje zakotvení povědomí veřejnosti o vnímání naší profese jako nedílné součásti zdravotnického systému. V současné době je zřejmé, že nemůžeme být odměňováni z dispenzačního poplatku (který se pravda, zásluhou činnosti představenstva ČLnK, stále zvyšuje) a obchodní přirážky.

Nad otázkou položenou redakcí časopisu se zamýšlím na pohotovostní službě (je právě pondělí čas 1:42), kdy vydávám lék AGEN 5MG TBL.30, prodejní cena 16,80 Kč a zisk lékárny 2,55 Kč. Ještě že další klient ve frontě potřeboval přípravek proti svědění při bodnutí hmyzem, kde už je to se ziskem lékárny mnohem veselejší – konkrétně 23,68 Kč.

Abych ale úplně neodbočila od otázky na téma založení lékárnických odborů; naše lékárna se snaží mít zastoupení v co největším množství odborných organizací, abychom měli přehled o aktuálním dění v oboru z různých úhlů pohledu – jednou z organizací jsou i nemocniční odbory. Není pochyb, že bychom jako vedení lékárny plně podpořili vznik organizace s celostátním dosahem. Iniciativa ovšem musí vzejít od řadových lékárníků, zejména mladších kolegů, kteří jsou ve zmiňované platové tabulce o pár řádků i sloupců přede mnou.

Z dalšího známého přísloví také víme, že „v jednotě je síla“ a bylo by mnohem systematičtější podpořit vznik Celostátní Odborové Organizace Lékárníků, což by mohlo být pro mladší kolegy dostatečně COOL.