Tak to vidím já

Hezký den všem. I já se touto cestou přidávám s trochou do mlýna lékárenských problémů a bojů za naše práva a do­vo­lím si využít tuto platformu, aby se informace dostala k většině.

Řada z nás totiž netuší, že bychom také měli mít právo, jako ostatní zdravotničtí pracovníci, na odškodnění po covidu-19 a to v rámci chorob z povolání.

Dalo by se očekávat, že my, kteří jsme byli v 1. linii, budeme také zahrnuti a odškodněni v případě, že se následky covidu, kterým jsme byli nakaženi v rámci našeho povolání, rozhodneme řešit na oddělení chorob z povolání.

Místo toho jsme opět s posměchem odmítnuti, že lékárníci na to nárok nemají.

Hygiena naši práci sice posoudila jako práci, kde k úzkému kontaktu s biologickými činiteli dochází, ministerstvo je však jiného názoru:

„...ministerstvo nepovažuje práci farmaceutů či farmaceutických asistentů v lékárnách spočívající ve výdeji léčivých aj. přípravků, nakládání s nimi, poradenství apod. za práce spojené s rizikem nákazy ve smyslu definice rizika nákazy...“

Myslela jsem, že pokud byli odškodněni v rámci zdravotnického povolání i lidé, kteří do tak úzkého kontaktu s pacienty jako my v lékárně nepřichází, nebo i policisté a učitelé aj., že u nás by to mělo být samozřejmostí, když jsme prvním dostupným zdravotnickým zařízením, na které se nemocní lidé obracejí. Ať už jsme v covidovém období vydávali jen testy, ochranné zdravotnické pomůcky a doplňky stravy nebo rovnou léky přímo nakaženým pacientům, kteří nezřídka přišli bez jakýchkoli ochranných pomůcek – např. Lagevrio, Paxlovid aj.

Přístup, jakým s námi jednají, mne velice mrzí.

My lékárníci budeme i nadále čelit dalším nebezpečným ­chorobám, které se k nám postupně vracejí, a tudíž riziko ­nákazy biologickým činitelem je obrovské.

Proto se ptám. „Platí dvojí metr při uznávání chorob z povolání? Řeší někdo z vás podobný problém? Myslíte si, že bychom si to měli nechat líbit?“

Děkuji za zamyšlení a vaše názory.

Eva Švehlová