Hra na léky: „Deset deka vitamínů“

Česká republika si při vstupu do EU vyjednala několik výjimek, jedna z nich se týkala označování potravin (a některého dalšího sortimentu) měrnou cenou. Povinnosti označit zboží měrnou cenou byly na přechodnou dobu 10 let ušetřeny provozovny do 400 m2. Platnost výjimky skončila 1. 5. 2014 a vzhledem k charakteru sortimentu se povinnost označovat zboží měrnou cenou dotýká i lékáren

Zákon říká, že označeny musí být balené potravinářské výrobky, které jsou opatřeny údajem o množství, objemu či hmotnosti výrobku.

Ze sortimentu lékáren je vcelku logické označovat potraviny, jako například sušená mléka, přesnídávky a jinou, nejenom dětskou výživu. Z úředního hlediska vcelku pochopitelným výkladem České obchodní inspekce (ČOI) se do kategorie potravin řadí také doplňky stravy, potraviny pro zvláštní výživu nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. Z úředního hlediska jsou to všechno potraviny.

V letech 2015 až 2017 byla výkladová praxe benevolentní v oblasti těch potravních doplňků, které „vypadají jako léky“, jsou v technologických lékových formách jako tablety, kapsle nebo dražé. Na tento sortiment bylo možné použít výjimku z povinnosti označovat sortiment měrnou cenou, protože „jsou na obale označeny počtem kusů (nebo je počet kusů i přes obal lehce spočitatelný)“. Od konce roku 2017 ale došlo k výkladovému posunu ze strany ČOI, která v současnosti zastává názor, že povinnost označovat výrobky prodejní cenou současně s měrnou cenou platí jak pro balené potravinářské výrobky, které jsou označeny na obalu na základě zvyklostí pouze počtem kusů, tak rovněž na vý­robky běžně prodávané po kusech, kdy údaj o počtu kusů není na obalu uveden, protože je přes obal viditelný. V případě, že jsou na obale uvedeny údaje jak o množství, tak o hmotnosti nebo objemu, doporučuje ČOI uvádět měrnou cenu ve vztahu k hmotnostním nebo objemovým jednotkám. Příklady lze najít v článku na stránkách komory https://1url.cz/@merneceny.

Ano, v označování řady doplňků stravy je to čistě formální povinnost, protože kupujícímu rozhodování nijak neusnadní. Není nutné přepočítávat složení na skutečný obsah vitamínů, minerálů nebo rostlinného extraktu. Stačí přepočítat na kapsli, tabletu, pastilku, dražé nebo sáček. Komplex vitamínů B cenově přepočítaný na jedno dražé bude sice cenově neporovnatelný se stejným matematickým přepočtem na forte variantu téhož, ale to nevadí, litera zákona bude naplněna.

Tohle zamyšlení ale nepíšu jako upozornění na nesmyslnost právní úpravy (nebo výkladu inspekce). Tento přístup totiž odkrývá snahu výrobců potravních doplňků „vypadat jako léky“ jako úplně zbytečnou a vlastně klamající. Z pohledu kontrolního orgánu jsou všechny ty kloubní výživy, stimulátory paměti nebo regulátory hmotnosti jen a jen potravinou. Zákazníku, sněz, co můžeš (nebo na kolik máš). A to spousta dnešních potravních doplňků byla ještě nedávno registrovanými léčivými přípravky. Jako takové měly určitá omezení ohledně dávek a doporučených indikací. Ale možná si už tenkrát jenom „hrály na léky“.

Není snad lepší ukázka toho, jak se celý tenhle sortiment do lékárny nehodí. Jak moc je vzdálený od obsahu přednášek a praktik na fakultě. Jenomže, co jsme se naučili ve škole, nás, na rozdíl od těchhle potravin, moc neuživí.

A protože koho doplňky chleba jíš (nebo prodáváš), toho měrnou cenu uváděj, nezbývá nic jiného než ty požadavky inspekce na přepočet na tabletu nějak formálně splnit. Ono to sice na štítku s cenou nepůjde skoro přečíst, ale technicky to zase taková tragédie nebude, stačí doplnit do PDK číselníku přepočítací jednotku a software v lékárně si s tím poradí.

Druhou variantou, ale to je nejspíš bláhová utopie, si nechat konečně zaplatit za to, co z fakulty umíme, a tenhle ­sortiment v lékárně nemít.