Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 90, 2018, č. 4, s. 6-7
Pro nemocniční lékárny (alespoň ty největší) mohou být příjmy za doplňkové přípravky pravděpodobně postradatelné. Pro drtivou většinu veřejných lékáren by ale taková redukce sortimentu byla nepředstavitelná. Lékárenská péče je hluboce podfinancovaná, naproti tomu výdaje víceméně za všechny položky spadající do provozní režie lékáren rostou. A před námi jsou další náklady spojené s administrativními úkony v důsledku GDPR a protipadělkové směrnice. Ani principiální změna a ministerstvem přislíbené navýšené odměňování za výdej léčivých přípravků a přípravu IPLP zdaleka nepokryje propad příjmů lékáren, ke kterému došlo v posledních letech v důsledku snižování cen léčiv. A v dohledné době se nemůžeme ani spolehnout na zdravotními pojišťovnami plošné proplácení konzultačních činností, souvisejících s farmakoterapií pacienta, s preventivními programy apod. Eliminace doplňkového sortimentu by v této situaci nejspíše znamenala zúžení sítě veřejných lékáren pod úroveň Dánska.
Já si dovedu představit cokoliv. Mám docela fantazii. Kdybych měla centrum asistované reprodukce, takovou lékárnu bych si pořídila. Stačila by být otevřená pár hodin s jedním magistrem. Všechno ostatní by prodávala rovnou sestra v ordinaci – tam se totiž nediskutuje. Ani o nákupu samotném, ani o ceně... No ale ono to už občas takhle vypadá. A nejen to, v některých ordinacích dávají lékaři vesele i registrovaná léčiva. A taky už existují doplňky stravy, které se „exkluzivně“ prodávají jen v ordinacích. Samá „radost“, kam se jen člověk podívá.Ne, ne, já chci zachovat v lékárnách široký sortiment, nejen proto, že to klienti chtějí, ale také z ekonomických důvodů. Když musím vydávat léky levnější než bonbóny, a navíc s nižší marží, nevím, proč bych ty bonbóny neměla na skladě.
Neumím, ačkoliv by to byla pěkná představa, kdyby se lékárny mohly věnovat pouze léčivům a zdravotnickým prostředkům a uživily se tím. Je totiž pravda, že ačkoliv některé druhy toho „dalšího sortimentu“ do lékárny podle mého soudu patří, a jejich dostupnost je pacienty a klienty lékáren logicky očekávána (např. dětské výživy), u některých jiných druhů doplňkového sortimentu se dá celkem s úspěchem pochybovat o jejich efektu, a tedy i etice jejich nabízení lékárnami.
Pokud vím, tak prodej doplňkového sortimentu je v současných lékárnách pro jejich ekonomickou stabilitu nezbytností. Většinou prodej tohoto materiálu představuje velmi významnou položku v obratu lékárny. Ve velkých nemocničních lékárnách je tento poměr pravděpodobně posunutý ve prospěch léčivých přípravků a zdravotnických pomůcek, ale většina lékáren je právě na prodeji doplňků stravy a kosmetiky existenčně závislá. Nedomnívám se ale, že prodej kvalitních (a to slovo podtrhuji) výrobků tohoto typu je něco podřadného, neboť i v této oblasti, v době, kdy existují stovky (a možná tisíce) různých přípravků, má zajisté lékárník pacientovi co sdělit a dostatečně ho poučit. Vždyť interakce doplňků stravy s léčivy mohou být často velmi závažné, a kvalitní, zejména léčebná, kosmetika je pro mnohé návštěvníky lékárny velmi důležitým zdrojem komfortu a osobní pohody. Abych ale odpověděl na otázku – určitě NE.
Když se podíváme na potravinové doplňky optikou čísel, představují v ČR ročně přibližně 15 % trhu z hlediska počtu balení, což je necelých 44 miliónů balení, a 7 % z hlediska hodnoty, což je téměř 4,5 mld. Kč v cenách výrobce. Mimo tento tržní pohled jsou neregistrované produkty významnou součásti prevence, ve které hrají lékárna a lékárník nezastupitelnou roli. Osobně bych tedy sortiment nevymezoval jen podle jeho charakteru, ale především podle účelu, který by měl odpovídat roli lékárníka v poskytování zdravotní péče.
Lékárna je samozřejmě zdravotnické zařízení a dokonce nejdostupnější, ale lékárna bez doplňků stravy, parafarmaceutik a dalších prodejních artiklů je v současné době nepředstavitelná. Lékárny, které by přišly o tento sortiment, by se pohybovaly na pokraji existence. Již dnes v rámci regulací cen a kvůli obchodní politice některých řetězců se řada lékáren nedokáže na trhu udržet. Sám pocházím z malé vesnice, která má zhruba 800 obyvatel, a lékárna je zde přes čtyřicet let. V současné chvíli se lékárna pravděpodobně zavře bez náhrady a stovky pacientů, řada z nich imobilních, bude muset pro své léky dojíždět několik desítek kilometrů.
Pokud by byly součástí lékárny pouze registrované LP, popřípadě zdravotnické prostředky, myslím si, že by to vedlo pouze k tomu, že by se celkově zhoršila dostupnost lékárenské péče v malých městech a obcích.
Ne, nedovedu si to představit. Lékárna je v České republice dlouhodobě veřejností nejen laickou, ale zejména odbornou vnímána jako obchod, zejména investičními skupinami ze zahraničí a bohužel také představiteli zdravotních pojišťoven, Ministerstva zdravotnictví, potažmo SÚKL.
Tyto instituce v dané záležitosti nic nedělají, a nemám informace, že by v tomto směru něco v horizontu několika let mělo být jinak. Sami lékárníci nemají šanci věc změnit.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
