Plná „konsolidace“ za pár let

Jsme klikači, snímači, pořizovači, podavači, a vymřeme jako dráteníci? Snad mi čtenáři odpustí nedodržení zažité zvyklosti, že úvodník má být jakoby státnický a alespoň mírně optimistický, nejlépe s vidinou jasného světla na konci temného tunelu.

Co se děje nyní s naší profesí a co se s ní může stát v neodvratném procesu nastupující čtvrté průmyslové revoluce s její vyšší formou automatizace, digitalizace a robotizace, než je tomu dnes? Částí veřejnosti jsme považováni za prodavače, nebo hůře jenom podavače krabiček.

Jak z lékáren postupně mizí příprava, zužuje se významným způsobem prostor pro kreativitu. Zdá se mi, že s elektronickými recepty došlo dokonce k dalšímu propadu individuální přípravy. Nevím, ­je-li důvodem počítačová „negramotnost“ preskribujících či nedokonalost jejich programů. Každopádně těžiště naší „ars pharmaceutica“, oblast, kde jsme nezastupitelní, odchází stále rychleji do věčných lovišť.

Převažující výdejní činnost už doznala s eReceptem také jistého posunu. Možná je to tím, že nepatřím k nejmladší internetové generaci bezpřestání s chytrým mobilem v ruce, ale shodl jsem se s více lidmi z profese, že daleko více než pacientovi se věnujeme našemu počítači. Stali jsme se vedle těch podavačů krabiček více klikači (tento pojem jsem si půjčil od dr. Lucie Nedopilové), snímači kódů a pořizovači dat. Někdy to nejde úplně hladce, a pak vnímám naléhavěji z pa­cientů i určitou nervozitu, že věnuji více pozornosti „soustruhu na táře“ než jejich dotazům a dalším přáním. Za těchto okolností vyvstávají otázky: Je potřeba za tárou lékárník? Je potřeba za tárou vůbec člověk? Je potřebná taková lékárna, jak ji známe dnes? Nebude stačit non stop „lékomat“, díra ve zdi, kam vrazíte recept a případně peníze a do boxu vám vypadnou léky i s návodem, dispenzačním minimem a interakcemi? Aby bylo učiněno odborné garanci zadost, musí být zřízena 24 hodin dostupná informační call centra, kde bude možná lékárník verze 2.0, jak o tom všem píše Dr. Gregor v úvodníku ČČL 2/2018. Zatím opravdu komunikativní, informačně zdatný a na internetu orien­tovaný, asi ani ne tak nejvíce vzdělaný, avšak lékárník. Kolik takových lékárníků bude asi potřeba? Těch pár vyvolených zato může svoji „pestrou“ práci vykonávat třeba ve stínu palmy u moře, kde na něho nebudou útočit viry kýchajích pacientů. S vývojem umělé inteligence ale také jeho nahradí robot, jelikož lidská práce je čím dále dražší, zvláště lékárníků (kteří navíc brzdí pokrok), jak bědují manažeři lékárenských provozoven.

A teď trochu k logistice. Všichni velcí hráči (i mnoho malých) na lékárenském trhu už mají e-shopy a více či méně objemově obesílají zákazníky vším možným kromě receptových léčiv. Mobilní aplikace Pilulka vyzývá její uživatele, aby chodili do lékárny s jistotou, že svůj lék obdrží. Pacient vyfotí mobilem eRp do aplikace Pilulka a zvolí jejich lékárnu, která bude předpis realizovat. Chybí už jen nepatrný krůček k tomu, aby se chudák pacient nemusel plahočit do lékárny, když vlastně nemusí ani k doktorovi a recept (průvodka) přišel do mobilu. Párkrát už jsem se setkal s preskripcí antibiotik formou SMS, kde lékař pacienta evidentně neviděl ani mezi dveřmi. Inu, telemedicína je přece pokroková. ­Ten krůček je malá změna zákona.

Fiktivní rozhovor ministra zdravotnictví v demisi u premiéra v demisi:Ministr: Andy, ty nespokojený lékárníci furt chtěj nějaký dotace na venkovský chcípající lékárny, snad jako program jedinečnejch lékáren. Taky máš takovou nějakou?Premiér: Dotace ne, já nemám takovou, my jedeme hlavně ve fertilizaci, a to je dobrej kšeft. Koukej, ministře, necháme je padnout, Paralen si lidi koupěj u Vietnamce nebo v hypermarketu, malí stejně nemaj na trhu co dělat. Lékárníci, sorry jako, ale ať jdou otročit do pořádnýho korporátu.Ministr: Jsme přece v demisi, šéfe, to nemůžeme, a taky ztratíme důchodce na vesnici jako voliče. Ale mám řešení! Povolíme recepty do e-shopů, ten už maj všichni, důchodcům léky dovezou domů, jak vozej léky do důchoďáků. Dostupnost bude vyřešena.Premiér: Dobrý, ministře, rychle to navrhni na vládu. To je pro lidi, opozice si netroufne protestovat. Přihodíme to jako bonus ke zvýšení důchodů a preference nám do předčasnejch zase stoupnou.

Povinné minimum optimismu nakonec.

Jak známo, ani s elektronizací, digitalizací, automatizací a robotizací neklesá počet úředníků. Automatický objednávací systém se zkoušel již za socialismu, dnes bude pro programátory brnkačka. Určitě vbrzku dojde ke kontinuální fakturaci pojišťovnám a nebude už koho řídit v lékárnách, posílí se však kontrolní systémy např. ve velkodistribuci, která postupně převezme roli lékáren. Velké rezervy jsou pro lékárníky ve farmaceutických firmách, kde by mohli např. vytlačit učitele a zdravotní sestry z pozic repů, ale aby byli úspěšnější, musí fakulty začít vyučovat „správnou korupční praxi“. Velmi málo jsou ovšem farmaceuti angažováni ve státní správě a samosprávních úřadech. Stále ještě není naplněn trh s lidovými léčiteli a výživovými poradci, ale i tam se chystá stát zavést regulaci.

Plné „konsolidaci“ oboru dávám tak pět, maximálně deset let, což je dobrá zpráva pro starší kolegy, kteří do té doby odejdou do důchodu. A ti mladší mají dost času na to, aby se překvalifikovali. V moderní době má člověk údajně tři až čtyři zaměstnání za život.

Říkáte si, že se mýlím? Možná. Já sám bych si takový konec nepřál. Ledažeby politikům, ekonomům, technokratům a prosazovatelům všeho odlidštěného došlo, že třeba ta malá lékárna může hrát pro část populace i nějakou sociální roli, ale to už skoro zavání ezoterikou.

Omlouvám se všem genderově korektním čtenářům a čtenářkám, že příspěvek píši pro zjednodušení v mužském rodě, výše uvedené se týká všech pohlaví bez rozdílu.