Vzpomínka na PhMr. Emílii Vlčkovou

(19. 5.1925 – 11. 3. 2018)

Všichni víme, jak vypadá ráno v malé lékárně: první povinnosti dne, dodávky, přejímky, kontrola. Potom stavíme vodu na kávu a ve skříňce vidíme hrníček paní magistry Vlčkové s oranžově zlatým okrajem. Zůstal tu i poté, co paní kolegyně přestala pracovat v naší lékárně. Občas se pak zastavila na kávu, nebo jsme si zatelefonovali a slibovali další ­setkání. Věk a zdravotní problémy udělaly své a od 11. března tohoto roku víme, že společnou kávu si s paní magistrou už nedáme. Odešla v přítomnosti svých nejbližších a my jsme se s naší milou kolegyní naposledy rozloučili 14. března při zádušní mši svaté v kostele sv. Jiljí v Hořovicích.

Nikdy nezapomeneme na její zkušené rady v lékárně a na její přístup k práci i k lidem. Byla věřící, a to jí hodně ­pomáhalo zvládat i své osobní starosti.

Měla velký dar – obrovský smysl pro ­humor, uměla si udělat legraci z druhých, ze sebe i legraci přijmout. Na historky a veselé příhody s ní spojené se nedá zapomenout. Když se jí cosi hodně nelíbilo, prohlásila, že to nemá fazonu. Závěrem je nutno konstatovat, že s paní magistrou vždycky všechno fazonu mělo.

Kolektiv pracovníků lékárnyv ulici Komenského v Hořovicích