Praha a Brno – rozdílné pojetí farmaceutické chemie

Rozdílné pojetí farmaceutické chemie vyplynulo z tradic a vývoje farmacie na Univerzitě Karlově v Praze (UK) a Masarykově univerzitě v Brně (MU). Zatímco farmacie se v Praze vyučovala po staletí, v Brně její výuka začíná až po osvobození v roce 1945.

Pojetí farmaceutické chemie, jako jedné z profilujících disciplín farmacie, bylo dáno úrovní vědy, převážně poznatků z anorganické a organické chemie. To bylo ovlivněno především prof. Emilem Votočkem, jeho knižními ­publikacemi z anorganické a organické chemie. ­Později byla farmaceutická chemie ­rozšířena o poznatky biologických a lékařských věd.

Vedoucí Ústavu farmaceutické chemie na UK, v obou minulých stoletích orientovaného též na jiné vědní obory, což se projevovalo v jejich názvech, vystudovali farmacii. Po profesoru Augustu Josefu Bělohoubkovi byl vedoucím ústavu až do roku 1938 Jan Stanislav Štěrba-Böhm, zaměřený na anorganickou chemii, konkrétně sloučeniny skandia. Jeho žáky byli prof. Oldřich Tomíček a prof. Stanislav Škramovský, z nichž první se věnoval analytické chemii, druhý se habilitoval pro anorganickou chemii a později byl zakladatelem anorganické odborné skupiny Čs. společnosti chemické. Od roku 1964 se stal předsedou odborné skupiny ­„výuky chemie“; vědeckým tajemníkem byl prof. Jaroslav Zýka.

Dva asistenti prof. Štěrby-Böhma, PhMr. Bohuslav Melichar a PhMr. Miloš Melichar, pozdější vedoucí ­kateder ­farmaceutické chemie a galenické ­farmacie v Brně, vypracovali doktorské disertační práce právě u něho.

Po osvobození Československa v roce 1945 přednášel farmaceutickou ­chemii na UK profesor Škramovský. ­Před zrušením studia farmacie na UK v roce 1950 přednášel anorganickou farmaceutickou chemii doc. RNDr. PhMr. Jaroslav Zýka a organickou farmaceutickou chemii doc. RNDr. PhMr. Antonín Jindra.

Z toho je patrné, že tradice dělení ­farmaceutické chemie na anorganickou a organickou z dřívějších let zůstala zachována.

Prof. Zýka se stal po prof. Tomíčkovi jeho nástupcem v Ústavu analytické chemie UK.

V Ústavu farmaceutické chemie v Praze nebyl v té době jednotný výzkumný program. Doktorand asistent PhMr. Jan Kocourek, pozdější profesor a vedoucí Ústavu biochemie Přírodovědecké fakulty UK, se v roce 1951 zabýval syntézou bromovaných cukrů. Druhý doktorand asistent PhMr. Ludvík Novák, později pracoval ve VÚFB a zabýval se syntézou penicilinů, řešil přípravu fluorovaných organických sloučenin.

Doc. J. Zýka, doc. A. Jindra, vedoucí ­Ústavu farmaceutické chemie, a dr. R. Kalvoda se zabývali stanoveními různých léčiv oscilografickou a polaro­grafickou analýzou pomocí měničů iontů, elektrofotometrickými stanoveními nebo chromatografií.

Ústav farmaceutické chemie na Přírodovědecké fakultě MU v Brně, založený v roce 1945 prof. Vladimírem Morávkem, neměl ještě vypracovanou vědeckou orientaci ani zaměření a plán výuky této disciplíny. To vše se začalo tvořit příchodem Dr. Bohuslava Melichara a nabylo konečné podoby po studiích Dr. Aleše Sekery na Sorbonně v Paříži, kde obhájil v roce 1949 doktorskou disertační práci, zabývající se syntézou lokálních anestetik, což posléze rozvinul na fakultě v Brně. O několik let později Dr. Karel Palát vytvořil výzkumnou skupinu, která se věnovala syntéze antituberkulotik.

Kolektiv asistentů vedený Bohuslavem Melicharem, ve kterém kromě Aleše Sekery byli Alois Borovanský, Karel Palát a Milan Čeladník, vypracoval teorii farmaceutické chemie, která byla založena na třídění léčiv podle farmakologických skupin. Důraz byl kladen na sledování závislostí mezi chemickou strukturou léčiva a jeho účinkem. Aleš Sekera potom vytvořil ucelenou teorii syntézy léčiv.

Výzkumný program katedry, reprezentovaný syntézou lokálních anestetik a antituberkulotik, se opíral o teoretické základy, které byly zakotveny ve třech vydáních publikace Chemická léčiva.

Zaměření farmaceutické chemie na Farmaceutické fakultě MU v Brně se podstatně lišilo od tradičně přednášené této disciplíny na Univerzitě Karlově. Proti tomuto zaměření farmaceutické chemie na Masarykově univerzitě vystoupili prof. Stanislav Škramovský, doc. Antonín Jindra, doc. Svatopluk Marek a doc. Jaroslav Staněk z Ústavu organické chemie Přírodovědecké fakulty UK a požadovali, aby vedení farmaceutické fakulty v Brně takto orientovanou výuku farmaceutické chemie zastavilo. Tomuto řešení bylo nakloněno vedení farmaceutické fakulty v Brně. K výuce farmaceutické chemie se rozproudila široká diskuse na stránkách Československé farmacie. Katedra farmaceutické chemie v Brně proto svolala diskusní fórum, na které pozvala učitele UK. Z Prahy se ho účastnil pouze ing. Želimír Procházka z Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV.

Dělení farmaceutické chemie, tedy i její přednášení, na část zabývající se léčivy jednak anorganického a jednak organického původu podporovala kniha P. L. ­Senova Kurs farmacevtičeskoj chimii, která byla vydána v Moskvě v roce 1952 (český překlad Farmaceutická chemie, 1955), která takovéto dělení důsledně dodržovala. V recenzi druhého vydání knihy B. Melichara a kolektivu Chemická léčiva (1972) sovětští recenzenti zdůraznili, že v SSSR bude i nadále uplatňováno dělení na léčiva anorganického a organického charakteru.

Tyto skutečnosti podporovaly pražský ­systém výuky, zvláště když v tehdejší době platilo heslo: Sovětská věda náš vzor. Vědecký spor se přenesl do politických dimenzí.

Za systém výuky v Brně se postavili doc. Ladislav Kňažko a především prof. Ľudovít Krasnec z Farmaceutické ­fakulty Univerzity Komenského v Brati­slavě. Naopak Zdeněk Buděšínský a Miroslav Protiva, pracovníci Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii v Praze (VÚFB), ve své knize Syntetická léčiva (1954), která je zaměřena na technologie příprav syntetických léčiv, uspořádali celou látku do kapitol podle farmakologických zásad.

Na katedře farmaceutické chemie v Brně vypracovaný systém učitelé katedry obhájili a farmaceutická chemie se ­přednášela na fakultě v Bratislavě, ­Hradci Králové i po roce 1991 na nově zřízené farmaceutické fakultě v Brně podle původně vypracované brněnské koncepce.

RNDr. PhMr. Libor NOVÁČEK, CSc.