Kráska s jedovatým úsměvem aneb proč se „Poháru kukačky“ vyhnout

V hlubokých lesích a stinných koutech zahrad téměř celé Evropy se může skrývat nenápadná rostlina s tajemným kouzlem – Árón plamatý (Arum maculatum). Na první pohled působí nevinně, ale jak už to v přírodě bývá, zdání klame.
Pojďme společně odhalit tajemství, zajímavosti a pověry o rostlině, která je plná... jedu.

Kdo jsi, áróne?

Árón plamatý je vytrvalá bylina z čeledi árónovitých (Araceae). Jeho šípovité listy zdobí tmavé skvrny, které jsou důvodem pro jeho druhové pojmenování, a zároveň mu dodávají tajemný vzhled. Květenství tvoří palice obalená toulcem – zeleným, někdy purpurovým listem, který připomíná kápi tajemného lesního mnicha. V angličtině je také známý jako „Cuckoo Pint“ (Pohár kukačky) nebo „Lords and Ladies“ (pánové a dámy). Proč tolik názvů?

Protože lidé odpradávna přisuzovali rostlinám vlastnosti, které odhadovali z tvarů listů, květů nebo kořenů. Třeba kořen ženšenu, protože připomíná lidské tělo, léčí všechny neduhy. Podobně ale vypadá i kořen mandragory, jen je černý, různě pokřivený, proto se jmenuje pokřín a je základem magie a magických lektvarů, které tělo ovlivňují k horšímu.

U árónu to platí samozřejmě také. Protože jeho květ připomíná pohlavní orgány, začali mu v Anglii říkat „Lords and Ladies“. Mysleli přitom samozřejmě na tu nejzákladnější odlišnost, což je patrné i z dalšího, trochu košilatého pojmenování „Jack in the Pulpit“. V nevinném překladu odkazuje na tvar květenství, které připomíná postavu na kazatelně. Koneckonců byl biblický Árón nejenom Mojžíšovým bratrem, ale také knězem a volba kazatelny je logická.

Jenže prostý lid měl víru a kázání spíš na neděli a ve všední dny se radši bavil. Erotické konotace často dostaly árón do lidových písní a básních s humorným, a hlavně frivolním, obsahem. Taková díla byla populární hlavně při vesnických slavnostech a oslavách. Proto je mnohem pravděpodobnější, že je Honzík (ale klidně i Frantík, Pepík nebo Vilík) na kazatelně jen zástup­ným označením malého chlapíka v pozoru, vždyť víte kde.

Stejné je to i s „Pohárem kukačky“. Babičky sice říkaly dětem, že se tak áronu říká, protože jeho květ, stejně jako kukačka, ohlašuje blížící se jaro, dospělým ale bylo jasné, že je spojení kukačky a tvaru květu árónu symbolem pro skórování na cizím hřišti.

Jedovatá lékárnička

Ze známých osobností historie se o árónu zmiňoval už Para­celsus (1493–1541). Upozorňoval na jeho jedovatost a radil opatrnosti při jeho používání v lékařství. Anglický bylinkář John Gerard (1545–1612) popisuje árón, jeho vzhled, stanoviště i jeho jedovaté vlastnosti a některé lidové názvy ve svém stěžejním díle „Great Herball“ (také Generall History of Plantes) o téměř patnácti stech stranách.

Historicky byl árón využíván v lidovém léčitelství, přestože jsou všechny části rostliny jedovaté. Obsahují dráždivé látky, především oxalát vápenatý, který způsobuje silné podráždění kůže nebo sliznic a při požití závažné zažívací potíže. Typickými příznaky otravy árónem jsou pálení v ústech, otok jazyka a hrdla, potíže s polykáním a dýcháním, bolest břicha, zvracení a průjem. Kořen sice po speciálním zpracování sloužil k léčbě revmatismu, astmatu nebo jako diuretikum, ale pokud nejste alchymista s kouzelnou formulí na odstranění jedu, raději neexperimentujte a zvolte bezpečnější metodu. V přírodě je nejedovatých léčivých rostlin s podobným účinkem dost.

Pověry a magie

Árón plamatý nebyl jen předmětem lékařských pokusů, ale také součástí lidových pověr a magických rituálů. V některých evropských mytologiích byl árón považován za rostlinu spojenou s vílami, skřítky a lesními bytostmi. Lidé také věřili, že na místa, kde árón hojně roste, vedou magické portály do světa těchto bytostí.

Tradovalo se, že pokud někdo vykope árón bez patřičných obřadů nebo respektu, může na sebe přivolat neště stí nebo nemoc. Rostlina měla být sbírána pouze za určitých podmínek, často v noci nebo při specifickém měsíčním cyklu. Zemědělci někdy používali árón jako „ochranu polí“. Věřili, že rostlina odhání škůdce a zajišťuje dobrou úrodu.

Spalování sušeného árónu mělo očistit prostor od negativních energií a ochránit před zlými silami. Kouř z árónu byl ­používán při obřadech na vyhánění zlých duchů z domu či vesnice. ­Zavěšení árónu nad dveře mělo domácnost chránit před zlými duchy. Kdo ví, možná se zlí duchové báli kopřivky a při pohledu na jedovatou rostlinu raději utekli.

V neposlední řadě měly ­některé kultury tvar a vzhled květu ­árónu za jasný symbol a důkaz afrodi­ziakálního působení a ­rostlina byla spojována s mužskou energií a plodností. Také se věřilo, že amulet z kořene árónu zvýší přitažlivost, přitáhne lásku nebo upevní vztah. Jestli to fungovalo, nebo objekt zájmu utekl kvůli zápachu, už historie neříká.

Když si příroda hraje na schovávanou

Kvetení árónu signalizovalo příchod jara. Ale také mohlo znamenat, že je čas dávat pozor na děti. Jasně červené bobule je totiž lákaly jako bonbóny, ale místo sladkého potěšení přinesly jen pálení na jazyku a někdy i výlet do nemocnice.

Mnoho otrav způsobených árónem vzniká záměnou s jedlými rostlinami, třeba s medvědím česnekem (Allium ursinum). ­Pokud jste nadšenci do sběru bylin, ujistěte se, že víte, co ­sbí­ráte. V Evropě už byly takové případy zaznamenány. Obě rostliny rostou na podobných stanovištích ve stejném období.

Další možnosti využití

V dobách nouze byl škrob získaný z kořene árónu používán jako náhražka mouky. V Anglii se mu říkalo „Portlandské ságo“ a vy­užíval se k výrobě pudinků a pečiva. Bylo ovšem nutné důkladně kořeny vylouhovat a dlouho vařit, aby se odstranily toxické látky. ­Nesprávné zpracování mohlo vést k otravě.

Mnohem bezpečnější bylo využití áronového škrobu pro tužení látek. V 16. a 17. století sloužil škrob z árónu na tužení límců a manžet. Známé krajkové límce z alžbětinského období získávaly svůj tuhý a vzpřímený tvar právě díky škrobu z této rostliny. I když královna Alžběta I. pravděpodobně nevěděla o původu škrobu, její ikonické límce se staly a dodnes jsou ikonickým symbolem její doby.

Ve viktoriánské éře, kdy byl populární „jazyk květin, květo­mluva“, symbolizoval árón fyzickou lásku, ale zároveň i zánik a smrt. To ostatně může platit dál.

Pamatujte na to, a když vám někdo nabízet opojný doušek z „kukaččího poháru, raději si dejte čaj. Krátkodobé potěšení „na cizím“ může ještě dlouho pálit nejenom na jazyku.

Stanislav HAVLÍČEK