Co určitě stojí za přečtení

Fedák, D. J.: Mužská infertilita a možnosti farmakologické léčby

Urologie pro praxi č. 4/2024

Mužská neplodnost (či v kombinaci s ženskou) se až 60 % podílí na všech případech infertilních párů. Pro zvýšení šance na úspěšné početí je důležité jednak rozpoznat příčinu a také snaha o zlepšení tvorby spermií. Klinická neplodnost se celosvětově týká 9–18 % párů a je definována jako neschopnost páru ve fertilním věku dosáhnout koncepce během 12 měsíců pravidelného nechráněného pohlavního styku.

Základem diagnostiky u muže je podrobná andrologická anamnéza (kryptorchismus jedno či oboustranný, torze varlete, trauma genitálu, překonané infekce v ­oblasti genitálu, opakované horečky nad 39 °C), dále vyhodnocení vlivu užíva­ných léčiv (spironolakton, amiodaron, sulfasalazin, některá ATB, kortikoidy, ana­bolika, estrogeny, chemoterapeutika) a potravin či jiných látek (alkohol, nikotin, kofein, pesticidy, těžké kovy). Důležité je vyšetření spermiogramu po 3–5 dnech sexuální abstinence a genetické a hormonální vyšetření.

Se zjištěními při diagnostice souvisí i následná terapie. Ta může být farmakologická i chirurgická. Začíná se empirickou terapií antioxidanty v dávce 1 mg denně – vitaminy C, E, B12 a D, koenzym Q10, kyselina listová, selen, zinek. Z léčiv se off label používají inhibitory aromatázy (anastrozol, letrozol), které mírně zvyšují množství testosteronu a produkci spermií. Nežádoucími účinky jsou snížení libida (5 % pacientů) a zvýšené jaterní testy (7 %), doporučená délka terapie je 3–6 měsíců. Dále jsou to SERM, které blokují inhibiční vliv estrogenů v hypotalamu – tamoxifen u mužů s nízkou hladinou testosteronu a při nízké hladině gonadotropinů. U sekundárního hypogonadotropního hypogonadismu se uplatňuje hormonální léčba, lidský choriový gonadotropin se podává subkutánně nejprve 2x týdně 250 IU s navýšením až na 2000 IU. Mezi nežádoucí účinky patří zejména gynekomastie a bolesti hlavy. Při nedosažení koncepce z důvodu přetrvávající špatné spermatogeneze se přidává folikuly stimulující hormon v dávce 75–150 UI 3x týdně. Při současně přítomném prolaktinomu se používají krátkodobě působící agonisté dopaminu.

Důra, M., Glezgová, J., Krajsová, I.: Časná oční toxicita cílené léčby
metastazujícího melanomu

Onkologie č. 5/2024

Popsán je klinický případ pacientky (ročník 1971) s metastazujícím melanomem. Po excizi nodulárního melanomu na zadní straně stehna v dubnu 2019, byly o měsíc později nalezeny mikrometastázy v jedné z mapovaných uzlin. Pacientka byla zařazena do klinické studie a po dobu 1 roku adjuvantně léčena kombinací dabrafenib 150 mg 2x denně s trametinibem 2 mg 1x denně. Při jedné z pravidelných kontrol se na PET/CT v roce 2021 objevila pravostranná lymfadenopatie.

Znovu byla nasazena cílená terapie BRAF a MEK inhibitory, tentokrát kombinace binimetinibu a enkorafenibu. Již po dvou dnech pacientka zaznamenala rozmazané vidění, oční vyšetření OCT prokázalo ablaci sítnicového epitelu v makulách obou očí. Byly podány kapky s nepafenakem a celkově aescin. Cílená léčba metastáz byla přerušena, do dvou měsíců se oční obtíže upravily. Metastazující melanom byl následně léčen imunoterapií nivolumabem 480 mg v intervalu 4 týdny. Pro přetrvávající lymfadenopatii a byl indikován chirurgický zákrok. V 19 uzlinách nebyly nalezeny metastázy, pokračovalo se imunoterapií nivolumabem ale bez úspěchu. V březnu 2023 byla znovu nasazena cílená léčba dabrafenibem a trametinibem, došlo k parciální remisi a v červenci 2024 došlo k úplné remisi uzlinového postižení.