Zeptali jsme se

Jak byste zhodnotili letošní ročník Časopisu českých lékárníků? Líbila se vám obálka?
A jakou byste navrhovali pro příští rok? Herbář, fotky z akcí nebo něco experimentálního?

PharmDr. Jana Barochová, lékárna Benu, Plzeň

Letošní ročník, co do spektra obsahu nevybočuje z řad předchozích. Velmi oceňuji komentáře a informace k tomu, co se právě děje. Zásadní změnu (alespoň pro mě) spatřuji v tom, že od květnového čísla přispívám svými odpověďmi do Zeptali jsme se…

Pořád mám raději pro sdílení informací papírovou platformu než digitální. Hned po Sjezdu delegátů jsem se ale překonala a podle návodu se konečně přihlásila na facebookovou skupinu ČLnK. Jsem tam nováček, až se tam potkáme, neobracejte oči v sloup nad mojí zaostalostí, budu se snažit rychle zdomácnět, abych šla s dobou.

Letos zdobily všechny obálky časopisu vítězné kresby dětí, které se zúčastnily výtvarné soutěže Nakresli svého lékárníka. Každé číslo, které přistálo do naší schránky, bylo tiše ale ostře sledované mojí nejmladší dcerou… V době vyhlášení soutěže byla Markétka osmiletá, nakreslila na tuto výzvu lékárníka a slavnostně mi ho předala. Lékárníka jsem zkoukla a diplomaticky se rozhodla, že se mi líbí natolik, že si ho bez zaslání do soutěže ponechám. Několik měsíců se nedělo nic. Někdy v červnu došla dceři trpělivost a chtěla slyšet, kdy se v časopise objeví její „lékárník“. Poté, co jsem přiznala svou sobeckost a neochotu podělit se s ostatními o umělecký zážitek z jejího dílka, se naštvala a každé další číslo přinesla ze schránky s tím, že jsem to zkazila.

Prosím tímto pana redaktora, aby mou fotku k této odpovědi nahradil jejím obrázkem a tím alespoň částečně zlepšil můj kredit u dcery. Moc děkuji.

PharmDr. Miroslav KOŠKA,
Lékárna Úrazové nemocnice v Brně

Mám v matné paměti některé obálky ČČL z posledních let, ale nedalo mi to a na komorovém webu jsem si pro připomenutí poctivě projel celý dostupný archiv našeho stavovského časopisu, tedy od roku 2008. Osobně se mi nejvíc líbily obálky s fotografiemi, ať už zajímavých lékáren nebo významných postav lékárenství. Pak také vynálezy, které světu přinesli lékárníci. Různé nicneříkající malůvky či grafické symboly se mi nelíbily vůbec. K letošním dětským obrázkům jsem si ze začátku hledal cestu, ale na každé číslo jsem se těšil víc a víc. Líbí se mi, že kromě samotného obrázku mají další rozměr, lidský, děti s kreslením měly určitě spoustu práce a snažily se ze všech sil. Z těch obrázků to na mě dýchá, vnímám to. Proto jsou pro mě cennější. Také jsem si však uvědomil, že ač je obálka našeho časopisu to první, čemu věnuji pozornost, když ho beru do ruky, a to poslední, když jej odkládám, je tedy jakýsi vlajkonoš, přesto jako bych hleděl skrz ni a její obsah nevnímal. Až při pohledu do archivu jsem se na obálky díval jinak a více si je prohlédl. I když mě tedy na začátku nějaká soutěž pro děti Namaluj svého lékárníka či svou lékárnu vůbec neoslovila a moc jsem nechápal její význam, musím teď říct, při zpětném pohledu a zastavení, že obrázky mají, alespoň pro mě, velkou sílu a kouzlo a náš časopis díky nim nebyl ne­osobní. Velké díky a uznání všem, kdo za nápadem stáli! A co by se mi líbilo vidět na obálkách příští rok? Je to až s podivem, ale v těch 17 ročnících jsem neviděl žádné stojatky či dózy. Je-li něco výrazně lékárenského, pak pro mě právě staré stojatky a dózy, porcelánové, skleněné, dřevěné. Žádné vyumělkované fotografie a dokonalost sama s vyretušovaným pozadím, ale hezky lehce zašlé, tu lehce ušpiněné, tu uštíplý kousek, někde na poličce či táře... pamětníci dávných dob, se kterými se pracovalo a nebyly jen na ozdobu. Myslím, že by se na obálkách krásně vyjímaly a nenechaly nikoho na pochybách, čí že ten časopis vlastně je. Vážené kolegyně a kolegové, přeji i vám prostor pro občasné zastavení a rozhlédnutí kolem sebe s odstupem, kdy některé věci najednou vypadají jinak než v každodenním shonu. K tomu pevné zdraví, optimismus a sílu. A panu šéfredaktorovi navíc hodně přispěvatelů, díky nimž je náš časopis odrazem našeho oboru, a především mnoho a mnoho trpělivosti s těmi, kdo podobně jako já dodává texty na poslední chvíli. Ať je nový rok plný výzev, odvahy, respektu a pochopení.

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Těžké otázky na člena redakční rady. Kladné hodnocení bude bráno, že si přihřívám vlastní polívčičku, ač na vlastní každodenní chod redakce nemám žádný vliv. Po kritice se zase budou všichni ptát, proč jsem s tím něco neudělal. Čím méně času věnuji redakční radě, tím víc časopis zraje jako víno a je rok od roku chutnější a chutnější. Proměňuje se organicky, jako když stavíte boeuf bourguignon, chutě se doplňují, sčítají a násobí a proměňují tak celkové vyznění pokrmu. Časopis nachází nové autory, kteří tu opepří, tu osladí, ale nikdy neokyselí. Asi mi odzvonilo a měl bych to veslo v radě někomu předat.

Obálka byla letos výtečná. Shodou okolností jsem byl u toho, když se z hromady soutěžních obrázků bolestivě vybíralo těch několik vítězných. Jsem rád, že i některé nevítězné byly nakonec zveřejněny. S každou obálkou se ve mně rozezněl zvoneček nostalgie se vzpomínkou na krásně strávené odpoledne s přáteli.

Herbář, fotku nebo experiment? Není to málo, Antone Pavloviči? Netuším, po čem je hlad mezi členskou základnou, a vím, že se svým návrhem jistě narazím. I přesto to zkusím. Mám mnoho přátel, kteří mají vysokou afinitu k organické chemii a biochemii, dokonce takovou, že jí obětovali ne jeden, ale někdy i dva roky svého studia. Nechápu tedy, že již dlouho nikoho nenapadlo navrhnout na obálku originálně ztvárněný chemický vzorec významné sloučeniny. Kde jsou ty doby, kdy Slovakofarma měla ve znaku makovici v benzenu a Galena hada, co se v našem znaku vlní mezi miskami vah. Bylo to tak přirozené, že to divák často nevnímal. Ten aha efekt, když vám to někdo řekl, a ono to konečně cinklo.

PharmDr. Veronika Horáková,
Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Obálka se letos vydařila. Dětské kresby mají svoje osobité kouzlo a některé obrázky byly i velice vtipné. Z mého pohledu patří mezi ty povedenější.

Na obálce by se mi příští rok nebo někdy v budoucnu líbily fotky nebo obrázky lékáren, které mají zajímavý exteriér nebo interiér. Nebo fotky ze zajímavých oddělení lékáren, jako je například sterilní příprava, fotografie z přípravy cytostatik, tedy barevné fotky pracovníků z laminárních boxů a izolátorů, voňavé fotky z laboratoří a přípraven konopí.

Myslím, že v Časopise českých lékárníků si může každý najít nějaký článek, který ho zaujme. Líbí se mi pravidelně vložená příloha farmaceutických informací. Informace z kongresů, sjezdů a jiných odborně společenských akcí. Naprosto zbytečná je pro mě ale pasáž zrušených a vydaných osvědčení. Přeji Časopisu českých lékárníků mega cool nápady v novém roce a jen to dobré. J

PharmDr. Tereza Korejsová,
Nemocniční lékárna, Hradec Králové

Blíží se čas Vánoc, konec starého roku a snad ve všech oblastech přijde na řadu bilancování a hodnocení roku uplynulého. Pro mne osobně je Časopis českých lékárníků velká výzva – každý měsíc se zamyslet nad otázkou do rubriky Zeptali jsme se. Pokaždé, když na mne cinkne upozornění na nový email od šéfredaktora Mgr. Zdeňka Pokorného, říkám si, že by se jistě našla vhodnější chvíle, či vhodnější otázka. Neúprosnost termínů mě vždy nakonec ­donutí odevzdat podklady pouze s mírným zpožděním a za měsíc se mohu těšit, zda můj příspěvek v příštím čísle vyjde. Nové číslo časopisu prolistuji hned, jakmile mi přijde do schránky, po přečtení nadpisů si najdu témata, která mě zajímají, a následně ho odložím s tím, že si časopis někdy v klidu přečtu. Doba na přečtení (­potažmo i na psaní do výše zmíněné rubriky) pravidelně nastává na nočních službách mezi 1 a 2 hodinou ranní, kdy se intervaly mezi pacienty prodlouží akorát na přečtení jednoho článku.

Byla bych ráda, kdyby časopis zůstal uceleným souborem článků, názorů a postřehů z jiných provozů u nás i v zahraničí, kde může člověk načerpat inspiraci a porovnat, jak lékárny fungují jinde.

Letošní obálky byly velmi milé a osobní. I my jsme v ­lékárně netrpělivě čekali, zda se na obálce časopisu objeví výtvor našich potomků, které jsme pozitivní motivací donutili nakreslit obrázek z lékárny. Je hezké vidět, že naši nejmladší mají lékárnu spojenou s barvami a optimismem. Doma pravděpodobně o své práci mluvíme v superlativech a naše děti ji evidentně vnímají jako veselou a barevnou. Z toho bychom mohli načerpat trochu energie a tu následně použít k dalšímu rozvoji našeho oboru.

Doufejme, že i příští rok bude nejen časopis ale i naše okolí plné barev a optimismu. A obálky na příští rok? Co takhle zeptat se, co na to AI…

PharmDr. Jana Horáková,
Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Krásný zbytek adventu, Vánoce i závěr letošního roku. To nám to uteklo, stejně jako všechna čísla a obrázkové časopisy světa dětských malůvek, představivosti a kreslířského umění. Myslím si, že obálka letošního roku se moc povedla, byla skvělá a opravdu nápaditá, tak jak nás v reálu vnímají a vidí naši malí a naši nejmenší. Kdejaké oko se nad ní jistě pousmálo. Dobře, přesněji řečeno, vykouzlily úsměv na tváři a oči rozzářily. Co pro příští rok? Nepřemýšlela jsem, nějaké ty vynálezy a experimenty tu byly, ale třeba takový herbář, receptář nebo lékové formy by byly pro opáčko taky fajn. A klidně i netradiční. Zkrátka něco, co nám pohladí duši i zrak. Ale ať je vybráno cokoliv, pohled do minulosti či do budoucnosti, budeme se těšit a doufám, že bude i čas se tím prolistovávat a procházet.

Mgr. Eva Bartoňová, lékárna Dr.Max, Vizovice

Myslím, že náš časopis se letos opravdu povedl, ať už po straně obsahové, kdy se dozvídáme informace nejen o aktuálních tématech u nás, ale také v zahraničí, z minulosti, vzdělávacích akcích atd., ale také obálka je velmi originální. Některá z čísel časopisu mi dokázala nejen vykouzlit na tváři úsměv, ale dokonce rozesmát. Vzpomínám si třeba na únorové vydání, které mělo zrovna takový efekt.

Myslím si, nebo možná spíše doufám, že je v řadách lékárníků více takových, kteří se rádi podělí o své názory, zkušenosti z praxe, o své příběhy. Možná je to i naivní představa, ale líbilo by se mi mít na obálce nás lékárníky, konkrétní osobnosti s příběhem, o který by se podělili. Vlastně sama nevím, jak probíhá tvorba obálky a jaká má pravidla, ale tohle je moje představa. Bylo by hezké vidět na obálce kolegu a vzápětí si přečíst jeho příběh, jaká byla jeho praxe, zážitky, co ho na naší práci baví, nebo naopak štve.

V každém případě se těším na otevřená témata v příštím roce stejně jako na nové obálky, které nás jistě překvapí.

A také bych ráda popřála všem kolegům do příštího roku, ať se jim daří, a to nejen v práci, ale i v osobním životě.