Nemocniční farmacie v Brně a velkolepě

Jedno z redakčních přikázání zní: „Listopadové víkendy doma nestrávíš!“ Sjezd Komory, kongres nemocniční farmacie v Brně, sympozium klinické farmacie v Mikulově a vánoční seminář lékárníků kdesi v horách u slovenské hranice. V názvosloví si budeme muset do budoucna udělat trochu pořádek. Nejvíc mě ale těší, že na všech akcích potkávám zástupce všech. Pravidelně jezdí prezident a další lidé z vedení Komory, nikdy nechybí děkani nebo zástupci obou fakult. Nechybí ani předseda České farmaceutické společnosti ČLS JEP. Nemocniční jezdí na akce klinických a naopak. A na všech akcích potkávám spoustu veřejných lékárníků. Přes všechny možné chmurné vize mám pocit, že se stav spíš stmeluje a externím nepřátelům se ho nedaří příliš rozložit.

V Brně předvedli organizátoři z řad nemocničních farmaceutů velkolepý kongres. 28. Kongres nemocniční farmacie (15.–17. listopadu) oslovil 892 registrovaných účastníků (z toho 130 online). Odborný program doplnilo 35 partnerů na 31 stán­cích a jeden funkční lékárenský robot, o kterém bude ještě řeč. (Neměl by se taky označovat jako farmaceutický robot?) Ambice jsou veliké i do budoucna, až mohou vzbuzovat obavy, jestli strategie „dneska 900, příště 1 000“ nenapráší do dosud skvěle fungujícího soukolí nějaký nežádoucí brzdný prach. To jen k zamyšlení, tentokrát se moc nebrzdilo.

Psát o tak rozsáhlé sešlosti je vždy složité. Nemůžete zachytit všechno, i seznam přednášek, seminářů, workshopů, satelitních sympozií, obědů a ceremonií vydal na brožuru. Na některé věci ale nesmím zapomenout. Proto radši napíšu hned, že kongresu se v hojném počtu zúčastnily i farmaceutické asistentky (pánové prominou, ale jsou v téměř neviditelné menšině), jejichž komora měla v paralelním sále svůj samostatný programový blok.

Říká se, že pátek je malá sobota. Páteční program před ofi­ciálním sobotním zahájením kongresu lze ale těžko umenšovat. Presympozium (nejen) pro kolegy v přípravě na specializaci, kterému předsedali doktoři Martin Šimíček a Petr Horák, přišlo s pohledy na farmakogenetiku, interpretaci výsledků klinických studií a problematiku úhrad léčivých přípravků a zdravotnických prostředků v nemocnicích. Následoval workshop na téma Zvyšování adherence pacientů k léčbě, a když jde o workshop, všichni už jistě vědí, že dojde i na otázky, testy a zapojení zasvěceného obecenstva. Doktorky Lucie Malečová a Daniela Seberová následně představily své téma Jak edukovat pacienty v lékárně a edukační projekt po transplantaci srdce. Zajímavé přístupy, vše ještě v plenkách a perspektivní.

Následovalo IX. Setkání příznivců specializačního vzdělávání, které informacemi z katedry lékárenství IPVZ nemohl zahájit nikdo jiný než doktorka Marcela Heislerová. Z její prezentace mě zaujala například jedna z vizí na zlepšení atestací: Výukový přístup vyučující-žák redukovat na nezbytné minimum. Ze statistik vyplynulo, že úspěšnost atestací postupně klesá, dokončuje stále méně žadatelů, což má jistě své příčiny. Jedna z nich je jistě obsažena i v závěrečné otázce: Dá se všechno stihnout v pracovní době?

Ke konkrétním zkušenostem se pak v prezentacích vyjádřily magistra Lenka Beková a Jana Březinová. Ta popsala náročnost aprobační zkoušky, kterou musí absolvovat Ukrajinka, která chce pracovat v české lékárně. V prezentaci zazněly i rozdíly studia farmacie v Čechách a na Ukrajině a prazvláštní bizarní perlička na závěr, že držitel zahraničního titulu má právo užívat pouze titul, který mu udělila zahraniční vysoká škola. Pokud se v zahraničí titul neuděluje, držitel u nás nesmí užívat nic, přestože zde získá uznané magisterské vzdělání. I bez titulu sklidila Jana Březinová v Brně vydatný potlesk a po tom všem, čím si v aprobačním řízení prošla, jistě nebude mít problém získat u nás zajímavé uplatnění.

Magistra Hana Šnajdrová pak seznámila účastníky s praktickými zkušenostmi s aprobačními praxemi ve FTN. Jako už víckrát předtím upozorňovala na nedostatečný počet akreditačních míst a další problémy, které brání širšímu přístupu kvalitních zahraničních farmaceutů na český pracovní trh. K tomuto tématu se pak vedla diskuze, a to je tak všechno, co se dá na kongresu s tímto problémem udělat. Blok uzavřel doktor Tomáš Soukup s tématem Výživa a imunitně podmíněná zánětlivá onemocnění. Rozhodující faktor nebo pouhá iluze? To bylo i dost osobní pro mě, protože neskrývám, že jsem už několik desetiletí psoriatik, hledající metodu, jak vliv této nevyléčitelné nemoci umenšit. A „dietu“ 11:13 si znamenám a jistě vyzkouším. Ne vždy jde ale skloubit s praktickým životem a už vůbec nejde porovnat s životem kongresovým, protože večerní přípitek a raut, který v Brně následoval, těžko umí člověk vynechat.

Sobotní program 28. kongresu nemocniční farmacie zahájili v sobotu ráno moderátoři magistra Nikola Mrázková a podplukovník doktor Michal Kočí. Účastníky na dálku pozdravil i náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček, osobně vystoupili i všichni důležití pozvaní hosté jako prezident ČLnK Aleš Krebs, děkan brněnské fakulty profesor David Vetchý, děkan královéhradecké fakulty docent Jaroslav Roh, prezidentka komory farmaceutických asistentů Alena Šindelářová a na závěr představování, kterého jsem se chtěl původně v textu vyvarovat, i předseda Sekce nemocniční farmacie ČFS ČLS JEP, ­magistr ­Michal Hojný. Zahájení velkolepostí odpovídalo tomu, na co jsou prostory Brněnského výstaviště zvyklé.

Přechod do odborného programu byl naopak nenápadný, přestože první přednáška v jisté mezinárodní velkoleposti pokračovala. Vystoupil trojnásobný prezident Nenad Miljković ze Srbska (prezident srbských nemocničních farmaceutů, prezident ECPhA a prezident všech evropských nemocničních farmaceutů EAHP). Přednáška byla v angličtině a dotkla se aktivit všech uvedených organizací, zmíněno bylo FMD, výrazná podpora zazněla pro návrat výroby kritických léků do Evropy a posilování evropského farmaprůmyslu. Vize, že do 2030 nebude dovoz strategických surovin ze třetích zemí převyšovat 65 %, je jistě odvážná.

Následovaly přednášky profesora MUDr. Pavla Horáka z FN Olomouc o současné farmakoterpaii systémového lupus erythematodes, MUDr. Karoliny Poredské a PharmDr. Veroniky Juhás na témata spojená s IBD, chronickým onemocněním střev.

Mezitím bylo vyhlášeno, že je dole v přízemí možné se seznámit s „živým robotem“ firmy Gollmann, čehož využilo nemálo farmaceutů. Firma na kongresu pořádala i satelitní sympozium o svých produktech, zájem byl velký, zdá se, že náš záměr věnovat se robotizaci lékáren v časopise více, bude přijat s povděkem.

Satelitních sympozií proběhlo v Brně několik. I společnosti ­SANDOZ, Teva, Stapro nebo Novartis přišly se zajímavými tématy o novinkách ve výzkumu, výrobě i v lékárnách.

Odpolední blok Nemocniční farmacie v ČR i Evropě zahájil logicky trojnásobný prezident Nenad Miljković, když představil nemocniční farmaceuty v jeho rodném Srbsku. Tedy on představil celý systém zdravotní péče v Srbsku a neváhal se pochlubit nejen téměř trojnásobným růstem proti zemím EU. Nicméně počet farmaceutů je v Srbsku jen 1 392 na 6 miliónů obyvatel (u nás 10 tisíc na 10 miliónů) a navíc se od roku 2011 snížil víc než o třetinu. Počet nemocničních farmaceutů ovšem od roku 2004 do 2024 v Srbsku narostl z pouhých 100 na 250.

Na Neda Miljkoviće navázal emeritní prezident EAHP PharmDr. Petr Horák z FN Motol a věnoval se stavu nemocniční farmacie v evropském kontextu. Přitom pokládal složité a téměř nezodpověditelné otázky. Například proč v Evropě ubývá nemocničních farmaceutů. Výzkum, který Petr Horák představil, vznikal společně s FaF v Hradci Králové, konkrétně s docentem Josefem Malým. Zazněla také informace, že počtem absolventů farmaceutických fakult se ČR ocitá na 60 % evropského průměru, což není pěkné číslo.

Jak už jsem zmínil, ve vedlejším sále probíhal paralelní Blok České komory farmaceutických asistentů. Po celou dobu byl hojně navštíven a potvrdil, že se sázka na dobrou spolupráci nemocničních farmaceutů a farmaceutických asistentů vyplácí. Bourání bariér mezi jednotlivými profesemi v lékárnách může být koneckonců ku prospěchu celé české farmacie. I blok farmaceutických asistentů zahájil mezinárodně: portugalský profesor Cristiano Motos zaujal přednáškou o roli farmaceutických asistentů v Portugalsku. Pak se v paralelním sále vystřídalo několik odborných prezentací a blok byl zakončen aktualitami z České komory farmaceutických asistentů, které přednesla již zmiňovaná prezidentka Bc. Alena Šindelářová. Za nekonečnou energii Aleny Šindelářové by měli všichni farmaceutičtí asistenti a asistentky ztratit slovíčko díků u nejvyšších mocí, které zejména v závěru roku hledáme, objevujeme a prosíme.

Po asistentech začal v paralelním sále Blok klinické farmacie vedený doktorkou Petrou Rozsívalovou a docentem ­Josefem Malým. Množství kazuistik mi připomnělo, že už dlouho hledáme do časopisu někoho, kdo by byl odborně i autorsky schopen psát a komentovat nejzajímavější kazuistiky z klinické farmacie. Mně by se líbil i doktor Jan Dvořák z českobudějovické nemocnice, jehož medailonek jsme vám už před nějakým rokem představili. I na brněnském kongresu zaujal nejen výběrem kazuistik, ale i svou neotřelou, pro někoho možná až drsnější, formou komentování postupů z klinicko-farmaceutické praxe. V bloku klinické farmacie zazněly další přednášky s kazuistikami i bez, například od Mgr. Ivany Körberové, MUDr. Jany Tomanové, nebo PharmDr. Marie Zajícové. V tomto bloku se také hodně diskutovalo, což je jistě i jeden ze smyslů kongresu – nejen pasivně přijímat, ale přijít i se svými zkušenostmi a dotazy. Bohužel ale není v silách žurnalisty přebíhajícího ze sálu do sálu zachytit vše podrobně.

V hlavním sále se totiž současně konal Blok onkologické farmacie pod vedením PharmDr. Lenky Doležalové a PharmDr. Sta­ni­slava Synka. Novinky v léčbě karcinomu žlučníku a žlučových cest (Lenka Doležalová), Doplňky stravy a onkologická léčba – před čím musíme pacienty varovat (PharmDr. Vojtěch Ondra), Jak postupovat při výpadku calcium folinátu (PharmDr. Stanislav Synek) a další témata a přednášející. Doktor Ondra zaujal představením pacientských mýtů, lenivých návyků a omylů. Své zkušenosti s tím má asi každý farmaceut a lékárník, pacienti nepovažují za nutné uvádět při nákupu potravinových doplňků informaci o tom, co jiného už užívají, protože potravinové doplňky nejsou přece léky a já jako pacient můžu proto baštit cokoliv v jakémkoliv množství. Zazněla řada praktických informací, například že ne všechny vitaminy jsou vhodné při terapii onkologického onemocnění, zejména ne vitamin B12. Antioxidanty taky nejsou vždy ideální například při ozařování. Podobnými informacemi bychom popsali celé číslo, ale většina čtenářů o nich asi ví. Méně je někdy více, napsal ve shrnutí doktor Vojtěch Ondra a něco na tom je.

Ze sobotního programu stojí za zmínku ještě diskusní panel se zástupci farmaceutických fakult, vzhledem k omezené kapacitě hotelového salonku bylo místo jeho konání oznámeno jako úniková hra.

Nejnáročnější den kongresu zakončil společenský večer v hotelu v centru Brna. O detailech z důvodu zachování serióznosti tohoto textu raději psát nebudeme.

Jako už při podobných příležitostech tradičně, byl třetí den kongresu nepatrně poznamenán nejen únavou po předcházejícím společenském vyžití, ale i postupným odjezdem účastníků a zavíráním firemních stánků. Přesto nedělní blok Přípravy IPLP se zaměřením na přípravu specifických lékových forem s předsedající doktorkou Olgou Mučicovou potvrdil určitý návrat magistraliter nejen do nemocničních lékáren. Od nového roku se Magistraliter okénko vrátí i do našeho časopisu. Trend je jasný, robotizace nahradí podavače krabiček a vznikne časoprostor pro uplatnění vysoce kvalifikované farmaceutické péče.

Mezitím probíhaly v paralelním sále (ne světě) bloky Elektronizace zdravotnictví I. a II., které jen potvrdily výše řečené. Automatizace a digitalizace nemocničního i obecně lékárenského provozu by měla zlepšit soustředění na péči o pacienta. Tuto část vedl Ing. Petr Raška a zazněly famózní přednášky. Asi každého dostala prezentace MSc. Davida Sibřiny z IKEM. Z názvu se to hlavní nedozvíte: VR/AR v chirurgickém plánování: Od resekce jater po velikostní alokaci jaterních a plicních štěpů mezi dárcem a příjemcem. Hlavním smyslem sdělení bylo, že se v IKEM nebojí využít pro zdar transplantací nejmodernější technologie, svým způsobem jde o experimenty a odvaha k jejich zavádění se jistě vrátí a vyplatí.

V programu pak ještě vystoupili Mgr. Jan Šípek nebo Mgr. Robert Běhal, kteří na farmaceutických fórech přednášejí pravidelně a je to užitečné. Tyto bloky by se daly shrnout do jednoho ze sdělení Ing. Rašky: Nebojte se bavit s kolegy z IT!

Ze závěrečného kongresového dění se ještě chci zastavit u MUDr. Pavla Doubravy, který v satelitním sympoziu společnosti Gollmann připomněl aktuální datum – 17. listopad, a v tento výroční den zdůraznil, kam až se dostala medicína i české nemocnice od konce 80. let, jakým závratným způsobem se minimálně zdravotnický svět otočil k lepšímu. Jako pamětníkovi Národní třídy 89 i dalšího dění se mi vybavil dávný lékař z Motola, který při jednom tehdejším shromáždění se slzami v očích vyprávěl, jak musí vybírat onkologické děti, které léčbu dostanou a které nikoliv, protože je léků nedostatek. Jsem rád, že jsem se dožil zcela jiného stavu českého zdravotnictví, ale je třeba neustále připomínat, že to není samozřejmé a nejde to samo.

Samo se nenapsal ani tento text. Samo se neuspořádal ani skvělý farmaceutický kongres. Slavnostní zakončení proběhlo, jak mělo, děkovalo se úplně všem, a tak je to správné. Zaznělo i pozvání na další, 29. kongres nemocniční farmacie v roce 2025.

Pokud bude ovšem rozsah kongresů v příštích letech narůstat jako dosud, budeme muset v redakci popřemýšlet o širší účasti redaktorů, fotografů i asistentek. Každopádně je třeba poděkovat organizátorům za perfektně zvládnutou produkci i za vlídné zacházení s autorem tohoto textu.

Zdeněk Pokorný