Ze života právníka v Komoře– díl šedesátý čtvrtý, co unese lékárnický hřbet

Psát na začátku prosince o listopadu pro čtenáře nacházející se ve víru Vánoc, když o nejdůležitější listopadové události, sjezdu delegátů, bylo všechno napsáno v předchozím čísle, to je opravdová výzva. Skoro si říkám, jestli se s panem šéfredaktorem nedomluvím na posunu kalendářního měsíce o jeden kupředu. Tedy že třeba nyní napíšu nikoliv Ze života právníka v listopadu, ale už v prosinci. Pravda, budu si muset všechno vymyslet a doufat, že se trefím, ale za ty roky už nějakou tu vizi mám, tak bych to měl dát. Mohlo by to být něco jako Ze života komorové Pythie. Za zkoušku to stojí a nejhůř z toho bude silvestrovská taškařice.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Pojďme na to. Omluvte ale zhoršenou kvalitu obsahu.
Opravdu netuším, co se v prosinci stane. Jen hádám.

Hned zkraje měsíce jsme vyrazili na ministerstvo probrat poslední detaily Culdy. Jak jsem psal posledně, ona opravdu bude. Pacienti po dosažení svého limitu přestanou platit započitatelné doplatky, protože je od nich lékárny přestanou vybírat, protože budou vědět, že už bylo limitu dosaženo, protože uvidí do úložiště CÚLD. To zní hezky a není tajemství, nebo možná pro někoho ano, že to byl původně, před mnoha lety dokonce nápad samotných lékárníků. Bude to mít výhodu pro pacienty, kteří neutratí, a výhodu pro lékárny, které… Raději si s hodnocením ještě počkám.

Už jsme nad Culdou propřemýšleli drahně hodin a vždy mi z to­ho vypadly tři hlavní výhrady. První se týká samotného principu započitatelnosti. Nic proti němu, je to jasné, proč započítávat více než za nejlevnější lék ve skupině? Položme si ale tu otázku trochu jinak. Když už tu chceme mít tak přísnou cenovou regulaci, proč je vůbec možné, aby byl doplatek v různých výších? Proč není stejný? Kdyby byl, započitatelnost nemusíme řešit. Takhle ji řešit budeme. Vy ji budete řešit. V lékárnách. Vysvětlováním pacientům, kteří budou vědět, že mají limit vyčerpaný a přesto po nich budete doplatek chtít. Jeho nezapočitatelnou část.

Druhá se týká výpadků systému. Věřím, že pokud online poběží online, bude to asi celkem fajn. Běda ale, když nastane výpadek. Pak lékárna nezjistí, že pacient je přes limit (pokud to nebude její věrný a dobře známý pacient, o kterém to bude v lékárně spolehlivě známo) a doplatek, i započitatelný, od něj vybere. A pak se po ukončení výpadku ukáže, že započitatelný doplatek vybrán být neměl, protože pacient už byl přes limit. Taková drobnost, řeklo by se. Jenže znáte to o ďáblu v detailu, právě o tomto se vedly velké disputace. Které nakonec, snad, skončily shodou na tom, že pojišťovně už lékárna tento započitatelný doplatek k úhradě nepředloží. Protože, světe div se, i takové úvahy tu byly.

A třetí se týká toho, že v konečném důsledku se chce, aby tuhle změnu lékárny tak trochu zaúvěrovaly. Tím, že započitatelné doplatky nezaplacené okamžitě pacienty dostanou od pojišťoven s několikatýdenním zpožděním. Ona ta částka nebude rovna výši celoročního obratu započitatelných doplatků vybraných v dané lékárně, jak zaznívaly některé obavy. Protože bude měsíc co měsíc postupně narůstat, aby byla vyfakturována pojišťovně a zaplacena spolu s úhradami za léky, ale i tak půjde o peníze, které lékárny do této bohulibé změny dočasně nainvestují.

Když nad tím tak člověk přemýšlí, přichází novinka, která je bez­pochyby ve prospěch pacientů a kterou určitě není rozumné zatracovat. Ale byla přijata tak trochu proto, aby se někdo mohl pochlubit, co dobrého pro pacienty udělal. Ani to není třeba zatracovat. Jen, jak to u těchto novinek bývá, zůstává ležet na hřbetech lékáren. Farmaceuti v lékárnách a jejich provozovatelé odvedou hlavní díl práce, vloží do toho své peníze, uhradí úpravy software a budou čelit hněvu pacientů, kteří pod vlivem médií už nyní očekávají, že od ledna nebudou platit doplatky. My přitom víme, že to bude složitější, limity, započitatelnost, výpadky a určitě i další komplikace, které předem ani nedokážeme domyslet.

Tak mě napadá, jestli by nebylo správné, aby to vysvětlování a zátěž nezůstaly jen na lékárnách. Aby se i z ministerstva, lékového ústavu nebo pojišťoven ozývaly tamtamy vysvětlující kampaně, ať v tom lékárníci nezůstanou sami. A úplná frajeřina by byla, kdyby zdravotní pojišťovny těm lékárnám, které o to požádají, na začátku roku zaplatily zálohu na započitatelné doplatky ve výši průměrného měsíčního obratu započitatelných doplatků té které lékárny s tím, že na konci roku by zálohu vyúčtovaly podle skutečných výsledků. Nebylo by to nijak složité a finanční zátěž by se přenesla tam, kam patří, na zdravotní pojišťovny. Jde přece o jejich pojištěnce.

Také jsme vyjednávali s OZP a jsem nadšený, že se nám podařilo ji přemluvit, ať už ty úhrady nekrátí, když lékárna nevydala nejlacinější lék, co na trhu podle databáze SÚKL je. Cože? Nepodařilo? V tom případě se podívejte na naše doporučení na webu.

Přečetl jsem knihu Pandemie od autorů Kubala a Diviše a připomněl si rok 2020. Včetně mnoha postřehů o tom, jak to tenkrát bylo a jak se spousta věcí nemění. Třeba očkování v lékárnách. Chtěli jsme ho tenkrát, chceme ho i dnes. Neměli jsme ho tenkrát a nemáme ho dodnes. Ale nechci znít jako pesimista, protože nejsem. Úhradu za SiV nám letos nezvedli, ale příští rok určitě zvednou. Budeme si to přát pod stromeček a oni nám to splní. Protože jsou to hodní lidé. Jako skoro všichni. A my máme jen skromná přání. Třeba, aby si lidé, obyčejní i mocní, vážili lékárníků. Všechno ostatní pak půjde samo. Veselé Vánoce.