Pohár naší trpělivosti

Současné lékárenství vytváří svou každodenní rutinní prací široké spektrum jednotlivců, kteří si říkají kolegové. Ti, kteří v těchto týdnech vstupují do pracovní reality veřejné nebo nemocniční lékárny, jsou rovnocennými kolegy těch, kteří do ní vstupovali v sedmdesátých letech minulého století, když vůbec ani netušili, že za pár let se v lékárnách objeví počítače a už nikdy z nich nezmizí. Kolegové začínající svou profesionální kariéru v osmdesátých letech vůbec ani nesnili o soukromých lékárnách – a právě oni je dodnes úspěšně provozují a odevzdávají svým nástupcům.

Revoluční generace kolegů před téměř třiceti lety jistě nepřepokládala vznik moci zdravotních pojišťoven (od svérázné platební disciplíny před pár lety až po revizní kreativitu v současnosti) a my – ­generace lékárníků nového tisíciletí – jsme s internetem na třech počítačích fakultní studovny uvažovali o kdečem, ale jistě ne o e-zdravotnictví.

Co překvapí dnešní absolventy za deset, dvacet, třicet a více let jejich lékárnické praxe? To dnes nikdo netuší, podobně jako generace lékárníků netušily nic o výše vzpomenutých zásadních vývojových milnících, jejímiž byli a jsou součástí a z nichž každý nejen že zvládli, ale ve své každodenní rutině jim dávali smysl a význam. Můžeme s hrdostí říci, že my lékárníci jsme léta byli profesionálními lídry změn ve zdravotnictví.

Dynamika novinek, se kterými jsme v posledních měsících a letech konfrontováni, však vyvolává všeobecnou averzi. Referencování cen, kategorizace, GDPR, ověřování pravosti léků, plastové tašky, odpady, kontroly zdravotních pojišťoven a množství dalších nápadů naplňují pohár naší trpělivosti. Protiústavní arogantní nařízení nucené bezplatné pohotovosti je tou pomyslnou poslední kapkou, kterou tento pohár už zřejmě přetekl.

Už více než dvacet let posloucháme od mnoha osobností lékárenství o pharmaceutical care, o přiblížení lékárníka k pa­cientovi, o klinické farmacii, o vzdělávání, o prvoligových konzultantech, sedmihvězdičkových farmaceutech, dispenzačních minimech – zkrátka o tom, jaká skvělá odborná budoucnost nás farmaceuty čeká. Máte pocit, že to tak je? Že uvedené kroky nás přiblížily k pacientovi, že na něj máme více času a zároveň více kompetencí pomoci mu, že soustředěně a souvisle postupujeme směrem k nové, lepší a pacientsky orientované farmacii?

Ve Spojených státech amerických aktuální stav a vývoj lékárenství četní autoři připodobňují vývoji drůbežářského průmyslu slovem „chickenization“. Ne, lékárníci se nebojí konfrontace se silami, které útočí na naši odbornost a profesionalitu. Řeč je o lékárně podle modelu drůbežářského průmyslu, ve kterém farmáři dostanou čerstvě vylíhnutá kuřátka od velké zpracovatelské společnosti, od téže společnosti nakupují jednotné krmivo, ta stejná společnost jim definuje podmínky chovu, a nakonec od nich za určené ceny vykoupí hotový produkt – uniformní kuřata. Jedinou věcí, kterou farmář vlastní, je kurník, přičemž přes důvěryhodnou iluzi hospodář nemá absolutně žádnou kontrolu nad klíčovými otázkami chovu. Už to zkrátka není farmář v pravém smyslu toho slova.

My farmaceuti dnes stejně jako tito farmáři postupně ztrácíme kontrolu nad klíčovými otázkami lékárenství. To musíme zastavit. Berme tento úkol vážně – i ve volbách, které v těchto týdnech probíhají na všech úrovních komorového života – kolektivní pasivita a odevzdanost do rukou jednotlivců sledujících výhradně vlastní obchodní prospěch jsou jedny z klíčových faktorů dnešního stavu naší profese a jejího společenského vnímání.

PharmDr. Ondrej Sukeľ, prezident Slovenské lékárnické komory

(Převzato se svolením autora a redakce slovenského časopisu Lékárnické listy, č. 6/2018, str. 3)