O obrazu profese nevypovídá jen odbornost za tárou

Možná si pamatujete z květnového čísla, že lékárnu „U černého medvěda“ ve Vysokém nad Jizerou otevřel lékárník Adam Kramář v roce 1813. A možná si z článku také pamatujete, že to podle pamětní desky, kterou v muzeu ve Vysokém nemůžete minout, zdaleka nebyl poslední významný lékárník a velký muž z rodu Kramářů. Také si možná pamatujete, že jsem k rodině Kramářů slíbil pokračování.

V souvislosti s výročím 100 let republiky je a bude častokrát zmiňován Karel Kramář, také rodák z Vysokého nad Jizerou a český vlastenec. Z lékárnického pohledu jsou to o půl století dříve jiní Kramářové, strýcové Karla a také významní lékárníci z Vysokého nad Jizerou.

František Blažej Kramář se narodil 2. února 1821 v rodině Adama Kramáře, zakladatele lékárny „U černého medvěda“ ve Vysokém nad Jizerou. V roce 1850 zakoupil od Eduarda Marka lékárnu v Přerově a pojmenoval ji „U Zlatého orla“. Lékárnu v následujících letech velmi zvelebil. V roce 1861 se stal prvním českým starostou Přerova a vvýrazně se zasloužil o rozvoj města. Zasloužil se o vybudování kanalizace a pouličního osvětlení, jeho přičiněním byla postavena hospodářská škola.

S osobou Františka Kramáře je také spojena činnost záložny, prvního peněžního ústavu svého druhu na Moravě, založeného roku 1861. V roce 1862 se stal spoluzakladatelem Moravské orlice a v roce 1864 Olomouckých novin.

František Kramář zemřel 6. srpna 1866 na následky onemocnění cholerou, kterou do Přerova zavlekli vojáci pruské armády obléhající Přerov od ­poloviny ­července 1866. Františka Kramáře ­nazývali lidé věhlasným mužem ­Moravy.

Františkův starší bratr Josef Antonín Kramář, narozený 13. června 1814 ve ­Vysokém nad Jizerou, po studiích v Praze a ve Vídni převzal v roce 1839 v rodném městě otcovu lékárnu. Jako lékárník a chemik začal ve Vysokém se svým bratrem Františkem s výrobou octa ze sladu. Josef se původně zamýšlel stát spíše vědcem, chemikem, ale vyhověl přání své matky vést lékárnu. Byl velkým vlastencem a lidumilem. Roku 1847 za velké bídy a drahoty, která dostoupila vrcholu roku 1850, vařil ve Vysokém pro místní občany spolu s radním V. Kramářem a řezníkem Makovcem ve velikém kotli různé polévky, bramborovou, kroupovou, rýžovou, čočkovou, hrachovou. Do polévky dávali silný odvar z kostí, který se vyvařoval v Papinově hrnci, který pořídil lékárník Kramář.

Ve Vysokém prosadil též umístění slaměnkářské školy, sám se stal jejím ředitelem, bez platu, školu řídil tři roky. Zavedl také výrobu likérů z různého ovoce. Stále přemýšlel, jak hospodářsky povznést zapadlý vysocký kraj. Za stranu staročeskou, se kterou se později v Olomouci rozešel, byl v revolučním roce 1848 zvolen na říšském sněmu poslancem, v letech 1841 až 1850 byl radním a starostou ve Vysokém.

Jako vysocký starosta v roce 1856 lékárnu prodal a určitý čas působil v Liberci. V roce 1862 přesídlil do Prahy, kde nastoupil místo knihovníka české Průmyslové jednoty, jejíž vzácnou knihovnu uspořádal a vyhotovil dva katalogy. V tomto období vznikl v Praze spolek ke zvelebení hedvábnictví v Čechách a Josef Kramář se aktivně podílel na vydávání „hedvábnických novin“. V roce 1865 uspořádal první hedvábnickou výstavu na Žofíně.

Po smrti bratra Františka se Josef přestěhoval do Přerova. Lékárnu vedl osm let za nezletilé sirotky a v roce 1874 se přestěhoval do Olomouce, kde se už lékárnictví nevěnoval. Aktivně se účastnil veřejného života a podporoval vlastenecké dění. Se svým zetěm Karlem Procházkou, redaktorem časopisu Průmyslník, zřídil Josef Kramář první českou knihtiskárnu v Olomouci. První žádost o koncesi ovšem německá správa města Olomouce zamítla a tiskárna začala pracovat až na základě odvolacího rozhodnutí ministerstva. V tiskár­ně se tiskly Moravský deník, Pozor, Hlas lidu a Časopis Vlasteneckého spolku muzejního. Dědicové Kramáře a Pro­cházky ji vedli až do znárodnění ­po­lygrafického průmyslu po druhé světové válce.

Zasloužil se o postavení budovy pro matiční školu, byl předsedou Matice školské. V roce 1885 byl zvolen členem správy Obchodní a živnostenské komory a prosadil vydávání českých protokolů. Byl činný i literárně. Když byl přičiněním profesora J. Havelky v roce 1883 založen olomoucký muzejní spolek, stal se Josef Kramář jeho zakládajícím členem, pracoval ve výboru a všemožně podporoval jeho rozvoj.

Kromě podnikatelské činnosti byl Josef Kramář také pilným autorem. Sepsal dějiny a popis měst Přerova, lázní Teplic v Čechách, Karlových Varů a Olomouce, které vyšly v roce 1881 v rozsahu 216 stran. Napsal Domácí slovník poučný, Technologii, překládal z francouzštiny.

Zemřel v Olomouci 22. února 1895 ve věku 81 let. Jeho pohřeb, který se konal o dva dny později, se stal velkou manifestací a poděkováním českých vlasteneckých a vzdělávacích spolků a četných korporací svému podporovateli a aktivnímu členu.

Všichni tři lékárníci z rodu Kramářů mají v muzeu ve Vysokém nad Jizerou (koná se tam výstava Jak šel čas lékárnou) společnou pamětní desku, při prohlídce ji nemůžete minout.

Josef Kramář byl vysockým starostou a poslancem říšského sněmu. František byl starostou v Přerově. Z jejich životních osudů je patrné, že se kromě lékárenství velkou měrou zapojovali do veřejného, kulturního i politického života. Možná je to právě zapojení, co současným lékárníkům chybí. O obrazu profese totiž nevypovídá jen odbornost ukrytá za tárou, ani míra s jakou je lékárník viděn a slyšen ve veřejném prostoru. Obraz lékárníka tvoří také to, co po něm ve společnosti zůstává.

(SHA)

Zdroj: Dějiny města Přerova v datech (Drechsler Aleš, Fišmistrová Věra)