Deník holky z lékárny

Já a moje „jazykové dovednosti“ jsou jedna velká katastrofa. Za prvé se stydím mluvit, za druhé si nevěřím a za třetí to prostě neumím. Nechápu, jak jsem zvládla absolutoria z německého jazyka. (A dokonce za jedna!)

Přišli do lékárny důchodci mluvící německy. První jejich otázka byla: „Sprechen Sie Deutsch?“ Po této otázce byste mě měli vidět. Začnu mrkat jak panenka, culit se a krčit ramena. Nicméně paní to bylo úplně jedno a začala mi německy něco povídat. Monolog jako Brno. Nerozuměla jsem ani slovo. Žena se nevzdávala. Začala znovu. K monologu přidala to, že si plácala na ruce a opakovala slovo „Toilette“. Aha! Asi si potřebuje umýt ruce!

V tom přišla kolegyně a důchodkyně běžela za ní. Její muž jenom tupě zíral a nechápal, co se děje. (Klasika, chlap!)

Monolog, který paní valila do mě, začala valit do kolegyně. Opět přidala plácání na ruce a opakování slova „Toilette.“ S kolegyní jsme usoudily, že musí na záchod, nebo si umýt ruce, a jelikož jsme ani jedna nevěděly, kde jsou v našem městě veřejné toalety, rozhodly jsme se, že bude nejjednodušší, když oba zahraniční klienty zavedeme na naše zaměstnanecké WC.

Kolegyně důchodce doprovodí na WC. Otevře dveře a teď tupě zírají oba. Nejdříve na toaletu, pak na kolegyni, a to se opakuje, dokud nevyběhnou ven. Začne monolog nanovo.

V tom přijde naše „paní hlídačka“, která má maminku narozenou v Německu, které pro jistotu zavolá. Ale to neuvěříte, co se stane! Maminka je celá šťastná, že si může promluvit německy, a tak si obě dámy povídají a povídají…

Nakonec paní z Německa začala ně­co o i zácpě. Jedno jediné slovo! Verstopfung! (zácpa) a došlo by to všem. Jak nám potom maminka „paní hlídačky“ potvrdila, manželé jsou u nás, v lázních, na dovolené a starý pán měl zácpu.

Pokud si myslíte, že tohle je konec, tak není. Nechtěl čípky, chtěl kapky. Takže jsem mu začala vysvětlovat, že si vezme kapičky na noc a účinek bude ráno. Moje němčina byla překvapivě plynulá, ale nic. Ani ťuk.

V záchvatu zoufalství, jsem vzala tužku a papír. Nakreslila jsem měsíček, hvězdičky, balení kapiček, kapičky, lžičku a lahev s vodou. Následně velkou šipku. Dole na obrázku bylo nakreslené sluníčko a pod sluníčkem toaleta. Důchodci se v tuto chvíli radují a mně padá obrovský kámen ze srdce. Můj nejdelší expediční případ je za mnou.

M.