Lutein a makulární degenerace

Žlutý rostlinný pigment lutein, systematickým názvem (3R,3´R,6´R)-β,ε-karoten-3,3´-diol nebo také 3,3´-dihydroxy-α-karoten, je karotenoid, resp. xanthofyl s bicyklickou strukturou. Jeho prekurzorem je α-karoten resp. α-kryptoxanthin. Člověk není scho­pen lutein syntetizovat, a proto ho musí při­jímat z přírodních zdrojů (ovoce, zelenina, vaječný žloutek) nebo v doplňcích stra­vy.

Lutein společně se svým izomerem zeaxanthinem tvoří makulární pigment (MP) v tzv. žluté skvrně sítnice (macula lutea), jehož úlohou je filtrovat modré světlo, a tím před­cházet fotoindukovanému oxidačnímu stresu. Modré světlo je totiž nejenergetič­těj­ší světlo, které se dostává na sítnici, pro­tože ultrafialové záření je absorbováno předním segmentem oka. Proto je také MP označován jako „přírodní sluneční brýle“. Další vlastností MP je snížení chromatické aberace a antioxidační vlastnosti spočívající v neutralizaci singletového kyslíku a volných radikálů. Lidé s degenerací žluté skvrny mají často celotělový nedostatek luteinu a malé, neefektivní zásoby tohoto karotenoidu v oku. Vzhledem k roli žluté skvrny v „jemném“ i „centrálním“ vidění může její degenerace vést k vážnému zhoršení zraku a slepotě. V ekonomicky vyspělých zemích je věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) nejčastější příčinou těžkého, nevratného postižení zraku s rozvojem praktické slepoty. Typicky jsou onemocněním postiženi pacienti starší 50 let. Základními projevy onemocnění jsou deformace vnímaného obrazu (metamorfopsie), výpad centrální části zorného pole, pokles centrální zrakové ostrosti hůře vnímaný do blízka a charakteristický nález na očním pozadí. Existuje několik klinických studií, ve kterých se autoři zabývali vztahem mezi příjmem luteinu a hustotou MP. V jedné z nich 8 účastníků užívalo denně po dobu 12 týdnů 10 mg luteinu. Po 4 týdnech průměrná koncentrace luteinu v séru vzrostla z 0,18 na 0,90 μmol/l a zůstala stejná po celou dobu příjmu a 4 týdny po ukončení klesla na 0,28 μmol/l. Pro měření hustoty MP byly použity dvě metody. Hustota MP ukázala střední lineární čtyřtýdenní nárůst o 5,3 % a 4,1 %. Jiní autoři se zabývali dědičností makulární odpovědi na doplňkový příjem luteinu a zeaxanthinu v klinické stu­dii s 322 zdravými ženami – dvojčaty ve věku 16–50 let. Denní suplementace 18 mg luteinu a 2,4 mg zeaxanthinu po dobu 6 měsíců přinesla vzrůst optické hustoty MP o 5,7 % a 3,7 %. Vliv dědičnosti byl pouze mírný, genetické faktory vysvětlovaly asi 27 % variací v odpovědích hustoty MP na suplementaci. Japonští autoři testovali na zdravých dobrovolnících suplementaci volného luteinu v dávce 10 mg denně a 20 mg esterů luteinu (odpovídajících 10 mg volného luteinu) denně po dobu 3 měsíců. Hladina luteinu v séru i optická denzita MP se výrazně zvýšily v obou případech suplementace. Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie s 4203 účastníky ve věku 50–85 let s VPMD prokázala, že denní dávka 10 mg luteinu a 2 mg zeaxanthinu po dobu 5 let způsobila významné snížení progrese VPMD. Pozitivní účinek luteinu na VPMD je spojen také s jeho protizánětlivými vlastnostmi. Byl prokázán inverzní vztah mezi sérovou koncentrací luteinu a markery zánětu jako je CRP, rozpustný ICAM-1 a komplement faktor D.

Dostupné důkazy naznačují, že bezpečným, dosažitelným a žádoucím cílem je koncentrace luteinu v séru 0,6–1,05 μmol/l, která je spojena s příznivým dopadem na vizuální funkci a případný vývoj dalších chronických onemocnění. V European Journal of Nutrition byl v roce 2017 uveden článek, který potvrzuje, že lutein na základě přezkoumání literatury splňuje všechny podmínky pro stanovení doporučených příjmů. Je klinicky prokázáno, že čím větší dávka, tím větší účinek. Avšak specifická doporučení pro denní příjem luteinu v různých populacích zatím nebyla stanovena. Lutein je používán jako potravinářské barvivo (E161b). Komise JECFA (Společný výbor expertů FAO/WHO pro potravinářská aditiva) určila, že denní přijatelný příjem luteinu je až 2 mg/kg tělesné hmotnosti člověka. V preklinické orální subakutní toxikologické studii byla dávka luteinu pro myši bez nežádoucích účinků 1 000 mg/kg tělesné hmotnosti za den. V jiné studii při podávání luteinu, který byl získán z aksamitníku vzpřímeného, v dávce 400 mg/kilogram tělesné hmotnosti za den potkanům po dobu 90 dní, nebyly v porovnání s kontrolní skupinou pozorovány toxikologické změny při klinickém pozorování, očním vyšetření ani v biochemických, hematologických a histopatologických vyšetřeních. Autoři studie zabývající se posouzením rizik příjmu luteinu došli k závěru, že důkaz bezpečnosti na základě proběhlých klinických studií je silný až do dávky 20 mg/den.

S vysokým příjmem luteinu je spojena kazuistika 60leté filipínské ženy, která měla bilaterální intraretinální kulaté, žluté, lesklé usazeniny ve vnitřních vrstvách foveální oblasti. Žena 8 let užívala denně 20 mg luteinu a 4 g rybího oleje a měla neobvykle vysoký příjem luteinu v potravě. Bylo u ní zjištěno 3,5krát větší množství MP, 2,7krát větší množství karotenoidů v kůži a 2,9krát vyšší sérová hladina luteinu, než bývá obvyklé. Následně žena přestala užívat lutein, ale nezměnila své stravovací návyky. Po 7 mě­sících se krystaly v pravém oku rozpustily, v levém byly stále patrné, karotenoidy v kůži, lutein v séru a MP podstatně klesly. Nálezy v očích mohly představovat krystalickou makulopatii jako důsledek dlouhodobého nadměrně vysokého denního příjmu luteinu. Ale zároveň krystaly připomínaly kantaxantinovou retinopatii a západoafrickou krystalickou makulopatii.

Mgr. Věra KLIMEŠOVÁLaboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma

Zdroj: www.fytoinstitute.eu