Editorial

Podle občasných lékárnických postesků, že to kdysi měli jejich předchůdci jednodušší, měli velkou vážnost, žili a pracovali bez výraznějších problémů, vidím, že někteří z vás v tomto časopise nečtou rubriku VYDÁNO PŘED X LETY.

Tak nevím. Před 85 lety (právě z roku 1933 jsme letos zveřejňovali příspěvky z Praktického lékárníka) se mj. psalo, že pro lepší budoucnost lékárnictví je nejdůležitějším předpokladem smír ve stavu, že na jedné straně je vidět neústupnost a krátkozraké přezírání, na druhé straně používání zbraní, které sice zraní odpůrce, ale zraní také celý stav. „Vidíme však, že každá strana z obou skupin hlásí svůj boj pro udržení stavu za jedině správný a tak docházíme ku paradoxu, že obě stavovské skupiny bojujíce za udržení stavu zabíjejí lékárnictví.“ V třicátých letech minulého století, v časech hospodářské krize, se podle dobového tisku změnilo lékárnictví od základu, a psalo se, že nepříznivý vývoj ještě není u konce. Dnes snad sice hospodářská krize nehrozí, ale jen slepý a hluchý by neviděl morální úpadek ve všech vrstvách společnosti. Žijeme v turbulentní době, a stejně jako kdysi se i dnes ve stavovských poměrech odrážejí společenské poměry.

Poslední, co bychom v lékárenství potřebovali, je skepse a poraženecká nálada. Samozřejmě, že obraz lékárenství se také v posledních letech změnil od základu a jsou to nevratné změny, které mnohým z vás vzaly ideály i chuť do práce. Nelze než ­závidět mladým kolegům, že se rozhodli nenechat se otrávit. Drží je naděje, že kdo se ocitne na pomyslném dně, dostává ­zároveň příležitost se od něj odrazit. Věří, že si své místo ve zdravotnickém systému obhájí a vypořádají se s hromadou všech nových povinností, jak se od lékárníků už tradičně očekává.

Třeba právě příští rok bude výjimečný. Přeji Vám, aby to pro Vás byl rok nadějný osobně i pracovně. Zasloužíte si to.

Jaroslava HOŘANSKÁ