Deník holky z lékárny

Zjistila jsem, že už je to rok, co píši pro ČASOPIS ČESKÝCH LÉKÁRNÍKŮ, někdo z vás mě zná díky facebookové HOLCE Z LÉKÁRNY, někdo díky instagramové (ach, co bych si počala bez těch sociálních sítí) a někdo právě díky časopisu, který držíte v ruce!

Řekla jsem si, že když už ta spolupráce trvá tak dlouho, bylo by dobré se konečně představit. Co znamená ono „M.“ na konci mých sloupků? Proč jsem se rozhodla Deník založit a co pro mě „ta holka“ znamená?

Hezky popořadě: M. – jako MARTINA – jméno mé, Martina Svobodová, 26 let, autorka sloupků, farmaceutická asistentka, interní školitelka a matka dvou kocourů.To jste nečekali, co?

Proč jsem se rozhodla psát Deník? Jako všechno, co píši, tak i tohle má příběh. Pracovala jsem v Brně, bydlela s kamarádem a hledala smysl svého života. Jednoho dne ale přišel do lékárny mladý kluk a říká mi: Dobrý večer, prosím vás, vedete tady kondomy?

Já: Ano, máme tu nějaké obyčejné.Kluk: Super, dejte mi dva balíčky, prosím.

Koupí si kondomy a odejde. Za půl hodiny se vrací, v ruce pizzu a láhev vína, a ptá se: Prosím vás, máte tady papírové kapesníčky?Já: Ano, máme.Kluk: Tak aspoň karton!

Tenkrát jsem se tomu smála jak puberťačka. Normálně mě kondomy, viagry, bakteriální vaginózy, vaginózní bakterie apod. nechávají v klidu, pokud se mě to netýká úplně moc napřímo, ale teď jsem měla Vánoce! (Vidíte, nesmím zapomenout na konci popřát hezké Vánoce.)

Přišla jsem domů, vyprávím to spolubydlícímu a říkám: „Ty hele, já snad napíšu knížku!“. A on mi vnuknul nápad s facebookem. Nic to nestojí, a až zjistím, že je to trapas, smažu to, nikdo se nic nedozví a život poběží dál. Druhý den měl Deník padesát sledujících lidí, za dalších pár dní stovku, pět stovek, tisíc a teď jsem slavila nádherných pět tisíc! Juchůůů!

A co to pro mě znamená? Našla jsem smysl života! Ne, to by bylo moc jednoduché, ale je to super koníček, který sice stojí hodně času, ale všechen ten čas za to stojí. Teď už jen tajně doufám, že fakt vyjde i ta knížka!

Na závěr: Děkuji Ondrovi za to, že mě k tomu dotlačil, děkuji vám všem, kteří o mě stojíte a Deník (v jakékoli formě) sledujete, píšete mi, podporujete mě a víte, že jsem nejlepší, že nemá cenu číst nic jiného, protože nic lepšího stejně neseženete.

Slibuji vám, že tento sebestředný článek, na kterém si honím ego, je poslední, co jsem kdy napsala, a přeji vám krásné Vánoce, bohatého Ježíška, KLID V LÉKÁRNÁCH, odpočiňte si, a ať se vám splní všechna vánoční přání!

M.