1. Kongres nemocničních lékárníků

Na začátku 90. let se zdálo, že v nemocničních lékárnách snad ani nikdo nezůstane. Kolegové se s nadšením vrhali do vlídné náruče privatizace, odcházeli k farmaceutickým firmám, a v nemocnici zůstávala jen hrstka statečných. Vypadalo to, že s odchodem atestovaných kolegů se pozvolna vytratí i jejich odbornost, zanikne nemocniční lékárenská činnost bez náhrady a že tento proces je ireverzibilní. Naštěstí se tak nestalo a pár desítek kolegů nedopustilo zánik nemocničního lékárenství v Čechách, na Moravě ani ve Slezsku.

Navzdory tomu, že nás bylo tak žalostně málo, rozhodli jsme se zorganizovat kongres nemocničních lékárníků. V roce 1996 byl totiž 1. kongres EAHP v Amsterdamu. Když oni, tak my taky! To byla neodolatelná inspirace. První kongres EAHP se odehrával převážně v Grand Hotelu Krasnapolsky, který mě, trávící předškolní věk u babičky u lesa, ohromil svojí nádherou. A protože mám ze školních let hluboko zabudované verše Čest práci každé, která dobro plodí, nechť mává kladivem neb řídí pluh… (Svatopluk Čech, Písně otroka – to pro mladší kolegy), ohromilo mě i přirozeně noblesní chování některých západních kolegů vůči pomocnému hotelovému personálu. Avšak potěšilo mě, že i mně nabízeli na ulici za bílého dne heroin, což hodnotím dodnes jako rovnou příležitost pro turistku z postkomunistického bloku. Kongres nás prostě uchvátil.

Hned na sklonku léta se sešel organizační výbor Lenka ­Práznovcová (FaF UK), Jiří Kotlář (NL FNHK), Helena Rotterová (NL Krajská nemocnice Liberec) v hospodě U Pražského Groše v Hradci Králové. Musím zmínit, že toto nebyla jediná historicky významná událost v tomto domě. V roce 1991 se tehdejší ­majitelé rozhodli dům rekonstruovat a v základech domu byl ­nalezen vzácný poklad – hrnec s 1 610 stříbrnými groši ze 14. století. ­Odborníci jejich cenu vyčíslili na půl milionu korun, což bylo v r. 1991 ­mnohem více než dnes.

Dům jsem nechala vyfotit (foto: Miroslav Klouda). Především proto, abych usnadnila budoucím kolegům vyhledání domu v Tomkově ulici, až nám tam budou ke stému výročnímu ­kongresu umísťovat pamětní desku.

Příprava kongresu byla časově dost náročná, a tak byl zvolen podzimní termín, víkend nejbližší Mezinárodnímu dni studentů. Ubytování a společenský program se odehrával na okraji Hradce v penzionu U Zezuláků. Penzion se ani vzdáleně neblížil Grand Hotelu Krasnapolsky, rovněž další služby byly na trochu nižší úrovni. Kolegyně z Ostravy ještě dlouho s nevolí vzpomínala, jak Zezulákovi už brzy ráno ještě za tmy smažili cibulku.

Přednášky se odehrávaly v posluchárně FaF UK. Jirka Kotlář měl vždy vznešené cíle, a tudíž hned několik funkcí. Byl ­prezidentem kongresu a jako předseda jednočlenné vědecké komise převážně sám sestavil program. V poledne nám dovezli guláš od Zezuláků v termosech, prokazatelně i s tou cibulkou. Já se opakovaně chlubím tím, že jsem o přestávkách vařila a podávala kafe. Rozpočet kongresu byl velmi skromný, účastníků bylo jen několik desítek, ale nálada byla ohromná.

Je jisté, že to byl jednoznačný sukces. Důkazem toho byly a jsou další kongresy, střídavě v Hradci Králové a v Brně, i trvalý zájem téměř šesti set účastníků.

Za Pracovní skupinu seniorů SNL Helena ROTTEROVÁ