Zázraky neudělá ani usnesení

XXVIII. sjezd České lékárnické komory je za námi. Ne tedy úplně, je přerušený a podle přijatého usnesení je možné jeho pokračování svolat až do 31. 10. 2019. Počet delegátů sjezdu trvale klesá. Na letošní přijelo se statutem delegáta s hlasem rozhodujícím (s možností hlasovat) 90 zástupců z jednotlivých OSL. To je zhruba polovina možných delegátů. OSL velkých měst, bohužel, už několik let nezvolila.

Jedná se především o jednotlivé pražské obvody, Brno město i venkov, Hradec Králové a další. Specifickým případem je Ostrava, kde sice zvolit mohli, ale vlivem více okolností a také osobního nasazení jednotlivců, kteří zvolení v Ostravě zavile nepřáli, nezvolili. Na příští sjezd už se to povede. A doufejme i v Brně, Hradci Králové, Českých Budějovicích a podstatné části Prahy. Je škoda, když k přijetí sjezdových návrhů, které teoreticky ovlivní všechny členy komory, stačí 46 hlasů.

Ale možná to členům nevadí. Možná to jenom nevědí, nebo přisuzují sjezdu menší význam, než ve skutečnosti má. Mnozí mu naopak připisují význam mnohem větší. Svědčí o tom i komentář kolegyně, která byla na sjezdu poprvé. Musím říct, že mě při její premiérové účasti na sjezdu překvapila svou orientovaností:

Byl to pro mě neopakovatelný zážitek. Měla jsem možnost sledovat, jak se kolegové staví k palčivým otázkám našeho stavu, někteří hájí stanoviska svého OSL, jiní vystupují sami za sebe. V disputacích padají rozumné argumenty i slova, která snad ani nejsou hodna být vypuštěna z úst lékárníka. Na okresní úrovni jsme lékárníci se svou odborností, hrdostí a úctou. Sjezd ale není okresní shromáždění lékárníků. Má za úkol vydat stanoviska celého lékárenského stavu k dění na politické scéně v oblasti farmacie, žádá ministra zdravotnictví, aby konal, a v závěrečném usnesení často nabádá i laickou veřejnost, aby se zajímala. Jako by nám ta koncentrovaná síla stoupla do hlavy. Sjezd je nejvyšším orgánem komory, určuje, kam nás veřejnost i politici zařadí. A o tomto rozhoduje jen hrstka z řad lékárníků. Jezdí na sjezd opravdu ti nejpovolanější, nebo už se jedná o setrvačnost?

Nemyslím, že přeceňuje význam sjezdu. Koncentrovanou silou odhaluje jiné, kteří to tak mají. Trefně vystižené jádro pudla. I mě při čtení návrhů usnesení (a často i usnesení přijatého) napadá, k čemu všemu se chystáme se usnášet a koho všeho usnesením úkolovat. Jako bychom si snad mysleli, že stačí přijmout usnesení a budou se dít zázraky. Bohužel se nedějí.Pokud máte o sjezdu také takové magické iluze, pojďme si rozebrat k čemu sjezd je. Sjezd nutně musí projednat hospodaření komory. Je to agenda pro většinu nudná, obtížně srozumitelná a v ideálním případě nezabere mnoho času. Je to paradox, jde o zhruba 30 miliónů korun a v programu to zabere jenom hodinu a vlažný zájem. Sjezd schválil výsledek hospodaření za rok 2017, vzal na vědomí čerpání rozpočtu roku 2018 a schválil rozpočet na rok 2019.

Předvídatelné fungování komory se řídí komorovými řády. Je jich, včetně Etického kodexu, celkem 12 a čas od času je nutné/vhodné/žádoucí některá ustanovení v některém řádu změnit/upravit/doplnit/zpřesnit. Je to dílem způsobeno změnou související legislativy a dílem také proměnami vlastní činnosti. Některé změny ovšem proniknou do řádů takříkajíc ad-hoc, z náhlého impulzivního osvícení některého sjezdového delegáta. Letošní sjezd přijal změny Organizačního, Jednacího, Finančního, Volebního i Licenčního řádu a mimo navržený program také změnu Řádu pro celoživotní vzdělávání.

V Organizačním řádu došlo k formalizaci porady předsedů. To uložilo představenstvu usnesení minulého sjezdu, a tak to máme. Porada se sice ve stejném provedení, které popisuje nová úprava, odehrávala celou existenci komory, ale teď ji máme černou na bílém. Na poradě samotné to ale nic nemění. Snad jen, že na ní budou účastníci hlasovat.

V Jednacím řádu komory doznal největší změnu delegát sjezdu. Napříště už nebude chápán jako orgán (ani malý, ani kdyby chtěl a choval se tak). V řádu se také ukotvila pravidla pro trvání respektive zánik mandátu zvoleného delegáta. Další změnou se do Jednacího řádu dostala taky možnost svolat sjezd rovněž v případě, že by členové představenstva komory mizeli i ze seznamu ohrožených druhů a jejich stav by poklesl pod minimální počet zajišťující fungování představenstva Organizačním řádem.

Volební řád po přijaté změně umožní už v příštích volbách zvolit předsedu OSL již v prvním kole, což ocení zejména okresní sdružení, ve kterých se bude volit ve zvláštním volebním shromáždění. Naště stí nebyl přijat návrh, aby se tento způsob voleb ­(zavedený v roce 2014) zrušil. Pokud by se nepovedlo zvolit předsedu v prvním kole, zastupuje jej minimálně do zvolení v dalším kole voleb místopředseda, kterého volí nově zvolené představenstvo samo. To sice ve Volebním řádu není, ale v Organizačním ano. Ještě jeden zajímavý návrh hozený z pléna nebyl přijat. Ve Volebním řádu proto nově nemáme povinnost účastnit se voleb. A není to jen proto, že se nenašla účinná sankce. Povinné nepovinné volby už tu taky kdysi byly a vítězila jedna strana.

Finanční řád ve své změně zbavil pokladníky v orgánech komory (a na sekretariátu) povinnosti uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti.

A konečně Licenční řád. Jeho změna si vyžádala několik hodin nad limit 90 minut, které byly projednávání všech řádů věnovány v programu sjezdu. Ze dvou důvodů. Tím prvním bylo ukotvení pravidla, aby výkon funkce odborného zástupce a hlavně vedoucího lékárníka mohl být zahájen teprve po vydání osvědčení, a nikoliv, jak je dnes běžná praxe, v okamžiku podání žádosti o osvědčení (i nekompletní). Nakonec bylo po dlouhé diskusi přijato i s vědomím, že taková změna (chtěná a žádoucí) může provoz lékáren komplikovat. Téměř bez povšimnutí zůstal požadavek na řádně vedený (tedy kompletně vyplněný) Přehled odborné praxe lékárníka. Této důležité změně ale předcházela dlouhá a nekončící diskuse o dalším impulzivním návrhu z pléna, zda nemá být zrušeno ustanovení o plnění povinností celoživotního vzdělávání jako podmínky pro získání osvědčení. Připomínám, že tato změna řádu byla přijata před rokem jako výsledek léta trvajících diskusí a požadavku na zabezpečení vymahatelnosti plnění podmínek celoživotního vzdělávání.

Aby to případné neplniče tolik nebolelo, byla mimo navrhovaný program přijata i změna Řádu pro CV. Nově dostanou všichni za pouhou účast na okresním shromáždění lékárníků rovnou 10 bo­dů. A to dokonce někdo navrhl rovnou 30 (vážně, byl jsem tam, slyšel jsem to na vlastní uši). Vzdělání, vzdělání, asi hrůzu nahání (to jsem vyslechl v kuloárech).

Tak si to shrňme – v programu hodinu a půl pro hospodaření a hodinu a půl pro změnu řádů. První zabralo 2 a druhé 5 hodin.

Další pravidelnou a nutnou součástí programu jsou zprávy o činnosti. A samozřejmě plnění usnesení. Plán na 2 hodiny, realita trojnásobek. Aby ne, zprávy byly kontroverzní (hlavně ta, která nebyla zprávou, ale stanoviskem revizní komise – jinde v čísle), prostor dostala i zpráva o činnosti spolku, asi aby obrousila hrany vyjádření revizní komise. A v neposlední řadě je plnění usnesení ideální příležitost, jak to představenstvu osladit. Některá usnesení jsou totiž nesplnitelná a rok od roku jsou delší a delší. Jenom přečíst je zabere spoustu času, natož je naplnit obsahem. A samozřejmě je nutné vyřešit všespasitelnou PR. To je přeci úhelný kámen, kterým obrátíme veřejné mínění na naši stranu. Když myslíte?

Mám pro vás vyjádření jiné sjezdové novicky: Vždycky jsem si myslela, že lékárníkům jde především o to, jaké odborníky v nás vidí odborná veřejnost a naši pacienti. Místo toho se celý sjezd řešilo, kdo kolik nechal udělat spotů do televize a rozhovorů do novin. Zazněly názory, že se vlastně ani vzdělávat nemusíme, protože na to nemáme čas! A to nemluvím o rozpolcenosti, která je vnímána snad téměř všude. Ministr zdravotnictví kvůli našemu neprofesionálnímu a nejednotnému přístupu s námi odmítá o čemkoliv jednat. Ani na sjezd nepřijel. Do toho se začala na sjezdu napadat zvláštní volební shromáždění, která jsou pro mnoho nefunkčních regionů pomalu jediná možnost oživení jejich OSL. Zamýšlím se nad tím, proč některým vyhovuje, že nejsou na sjezdu slyšet hlasy a názory poloviny nebo možná dvou třetin členů komory. Ráda bych apelovala na to, abychom začali hledat společnou řeč napříč všemi lékárenskými odvětvími a změnili způsob, jak se prezentujeme na veřejnosti a jak jednáme s nejvyššími vládními činiteli.

K usnesení a způsobu jeho přijímání mám výhrady už dlouho. Nevyslyšená přání jsou to. Vždycky se to nějak zvrhne z řízeného kultivování do živelné pohromy. Už vloni jsem měl problém s úkolem pro Revizní komisi. Podle usnesení měla delegovat jednoho ze svých členů, aby kontroloval projekt nezávislého PR subjektu, který komora není. Jak k tomu ten revizor přijde? Co když se nenajde nikdo, kdo by to chtěl dělat? A když se najde, co bude kontrolovat? Jak důvěryhodná bude taková kontrola? Z jakého titulu bude žádat o podklady?

Otázek spoustu, odpovědi žádné. Sjezd to takto přijal (Už jste četli v úvodníku o střetu zájmu delegátů? Tohle je modelový příklad.) a Revizní komise svým stanoviskem rozvířila hladinu rybníka, který se měl vypustit už na sjezdu před rokem.

Letos to tu máme zas a v usnesení najdete výzvu spolku Vaši Lékárníci CZ z. s. k doplnění požadovaných dokumentů podle žádosti Revizní komise ČLnK, která je znovu úkolována k vypracování finální zprávy o kontrole využití poskytnutých finančních prostředků spolku Vaši lékárníci CZ z. s.

Jenomže Revizní komise ČLnK je orgán komory s jasně definovanou pravomocí a kompetencemi a činnostmi, které vymezuje Organizační řád v §17. Revizní komise kontroluje hospodaření komory. O kontrole dalších spolků není v řádu nic. Mně by se v usnesení na toto téma líbilo třeba: Sjezd bere na vědomí veřejný závazek spolku VLCZ z. s., že do 1. 12. 2018 zveřejní všechny údaje o financování projektu PR, který komoře vloni nabídl. Mimochodem, slušelo by to už tomu loňskému usnesení, bez udání data s označením neprodleně, průběžně a před konáním dalšího sjezdu.

A ještě jeden komentář delegáta nabídnu: Z činnosti „Vašich lékárníků“ cítím zklamání. Jakkoli je aktivita jednotlivých členů vítaná, žádoucí a potřebná, aktivita formou spolku Vaši lékárníci generovala, namísto zlepšení vztahu veřejnosti a politiků vůči lékárníkům, zejména vnitřní rozbroje uvnitř stavu tím, že vytvářela vnitřní PR proti činnosti představenstva, resp. vedení komory. Působila negativně vůči autoritám, které nám sice nevycházejí zcela vstříc, ale bez nichž těžko můžeme dosahovat jakýchkoliv námi vytčených cílů. Jejich roční aktivitu korunovala neúčast ministra nebo alespoň zástupce Ministerstva zdravotnictví na řádném sjezdu. Konfliktními způsoby jednání se snad ještě více prohloubila rozhádanost mezi lékárníky.

Ačkoli se ztotožňuji s cíli spolku, nemohu jinak, než označit po roce tento projekt za nešťastný, a vyjádřit přání v lepší vývoj.

A zbytek usnesení? Je to dlouhé, převážně deklaratorní a svou umíněností skoro až k smíchu. Slyšel jsem na mnoha sjezdech mnohokrát doktora Maršíka odpovídat na otázku, jestli to, či ono sjezd může. Parafrázuji jeho odpověď, když uvádím: „Sjezd, jako nejvyšší orgán komory, může všechno.“ A dodávám, že to „všechno“ má hranice, mimo které je mu taková všemoc málo platná, pokud vůbec. Ano, komoře zcela jistě náleží ­vážnost, ale nezíská ji ani neobhájí pokřikem na ministra nebo jeho náměstka v usnesení sjezdu.

A tak by šlo pokračovat u mnoha pasáží nejenom letošního usnesení. Máme v něm odmítnutí emergenčního modelu zásobování léčiv, jako by nestačilo odmítnout v předchozím usnesení na konci září jednou, odmítneme i na začátku listopadu, stejnými slovy. Nestačí jedno důrazné ne? Za jak dlouho exspiruje „NE“ v usnesení sjezdu?

Mícháme jablka a hrušky (tedy provoz eshopu a způsob dodání) a usnášíme se o rohlíku. Jsem zvědav, jestli začneme odmítat zboží, až je do lékáren začne vozit stejný dopravce. Na některých trasách se to může ukázat pro distributora výhodnější.

Aby toho nebylo dost, nebude nás do budoucna zajímat výsledek hlasování, ale víc kdo a jak hlasoval. Kádrovat je třeba a zapůsobit na protihlasy. A proč jen na představenstvu, všude to zaveďme, ať se ví, kdo je kovaný delegát.

Diskusi s hosty pro její nevýsledek nebudu a ani nechci hodnotit. Grilování nižších úředníků pojišťoven nepovažuji za prospěšné nikomu z přítomných. Co mohli delegátům asi tak slíbit nebo následně vyřešit? Nemají na to kompetence ani pověření. Ale měli odvahu přijet a nechat na sebe křičet. Odvahu, která vyšším a vysokým státním úředníkům chyběla.

Jak průběh sjezdu vnímají zvenku, si můžete přečíst od Tomáše Cikrta ve Zdravotnickém deníku https://1url.cz/@sjezd. Napsal to pod dojmem dvouhodinové diskuse s hosty. Rád bych řekl, že se v mnohém plete (slyšel jsem to od kolegů), ale neplete se moc. Dívá se na sjezdové dění méně zaujatě a jinou optikou. A jím zprostředkovaný pohled zvenku je v mnohém poučný.

Milé a vstřícné hodnocení dalšího ze sjezdových nováčků najdete, stejně jako zrcadlo nastavené studenty z farmaceutických fakult, v samostatných příspěvcích. Já nechtěl být ani milý, ani vstřícný. Chtěl jsem zdůraznit, že povinná agenda sjezdu, plánovaná na 5 hodin, zabrala 13 a schvalování usnesení další 3. Sjezd proto není a nemůže být platforma pro vymýšlení naší budoucnosti, sjezd by měl dříve vymyšlené schválit nebo odmítnout. Jenže konkrétních, vymyšlených návrhů na budoucnost lékárenství je na sjezdu jako šafránu. Zato bezbřehé kreativity v novotvorbě řádů a vymýšlení osobních invektiv je tam spousta.

Tak zase nejpozději za rok na sjezdu. Bude volební. Třeba někdo přijde s volebním programem, s propracovanou vizí a nápadem na její provedení. To bych si přál.

Stanislav HAVLÍČEK

Foto: Jiří Kotlář