Ohlasy ze 78. kongresu v Glasgow (II.)

Během kongresu FIP jsem se zúčastnil workshopu na téma, jak může lékárník pomoci rodinným příslušníkům v rámci péče o nemohoucího člena rodiny. Dennodenně se v našich lékárnách setkáváme s lidmi, kteří chodí svým rodičům, příbuzným, sousedům pro léky. Tito senioři potřebují pomoci s léky i doma. Rodinní příslušníci, starající se o své příbuzné –⁠ z 85 procent jsou to ženy –⁠ šetří svou osobní péčí peníze systému zdravotnickému i sociálnímu, ale při tom mají malou nebo dokonce žádnou podporu od státu.

Lékárník může využít své vědomosti a schopnosti k tomu, aby identifikoval takového člověka a v osobním kontaktu zjistil jeho problémy spojené s péčí o blízkou osobu a pomohl s jejich řešením. Starší pacienti mají např. potíže s polykáním tablet. Lékárník je schopen doporučit vhodnější lékové formy, kapsle nebo tekuté formy, také poradí, které tablety lze půlit, případně drtit, a které se naopak dělit nesmí.

Člověk si na takovém workshopu uvědomí, že stejné problémy řeší i lidé na druhé straně zeměkoule a lékárník pro ně může být více než pouhým výdejcem léků.

Na kongresu bylo rovněž představeno mnoho projektů, z nichž jsem vybral ty, které si dokážu představit i v České republice.

Představitelé Belgické lékárnické komory představili projekt „My pharmacist knows me and I sign up“ (Můj lékárník mě zná, to podepíšu). Který zdravotnický pracovník se potkává se zdravými lidmi nejvíce? Lékárník! Proto je jeho role v prevenci důležitější než si myslíme. Jde o službu pro pacienty, kterou lze nazvat rodinný lékárník, tedy ten, který pro své pacienty může připravovat jejich osobní lékový plán. Lékárník v projektu musí zaznamenat vydané léky do pacientských záznamů, a tato data jsou sdílena. Lze to připodobnit k lékovému záznamu plánovanému v ČR. Lékárna od zdravotní pojišťovny získává asi 30 € na rok za registrovaného pacienta. Zapojeno je kolem 95 procent lékáren. Data sdílejí i lékaři. Při vyhodnocování farmakoterapie v lékárnách bylo zjištěno, že největším problémem je správné dávkování (užívání) léků pacienty v průběhu dne, dále interakce léků nebo chybějící lék k diagnóze pacienta. Velmi zajímavou informací pro mě bylo, že duplicitní léčba byla objevena pouze u méně než pěti procent pacientů.

Inspiraci lze nalézt také ve Švédsku. V řetězci lékáren Apoteket se vyhodnocovalo kardiovaskulární riziko metodou SCORE, které proškolení lékárníci v 245 lékárnách zjišťovali během pohovoru s pacientem. Proškolení lékárníků sestávalo ze sedmihodinového domácího studia ­on-line, dvou dnů teorie a praxe s vyučujícím, minimálně z patnácti dalších vyhodnocení SCORE dotazníků formou domácího úkolu a závěrečnou diskusí a splněním podmínek testu (on-line). Každé 3 roky probíhá přezkoušení. Za 7 let provedli 27 800 vyšetření. Pro vyhodnocování připravili také interaktivní aplikaci. A tak např. v rámci pohovoru mohl lékárník pacientovi kuřákovi rovnou ukázat, kam se jeho skóre posune, když přestane kouřit. Za 7 let kolem osmi až deseti procent vyšetřených pacientů bylo vyhodnoceno jako rizikových a odesláno k lékaři nebo do nemocnice. Lékárníci zároveň mohli měřit krevní tlak, hladinu cholesterolu a cukru. V prezentaci měli spočítáno, ­kolik peněz ušetřili zdravotnickému ­systému včasným záchytem pa­cientů se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. Kolika infarktům myokardu, ­iktům nebo poškození ledvin, jejichž léčba stojí nemalé prostředky, bylo za 7 let zabráněno. Přestože výsledky ukázaly, kolik švédských korun tento preventivní program dokáže zdravotnickému systému ušetřit, byl projekt pozastaven. Také ve Švédsku narážejí na podobné problémy jako v ČR –⁠ jde o finance (pacienti nemají zájem toto vyšetření platit ze svého) a implementace projektu má vliv na provoz lékárny.

Další zajímavé projekty prezentovali lékárníci ze Švýcarska, šlo např. o dlouhodobý projekt Netcare (spolupráce s lékaři, trénink pro lékárníky, lifestylové a lékové poradenství).

Vyhodnocování terapie antibiotik (ATB) a správné užívání ATB a nakládání s nimi prověřovali ve Velké Británii, kde zjistili, že pouze 2/3 pacientů se v lékárně dozví, že mají ATB dobrat do poslední tablety, pokud lékař neurčil jinak, a např. 40 procent pacientů nedobrané tablety ATB splachuje do záchodu.

V Portugalsku, podobně jako v některých českých lékárnách, měří cévní věk a výsledky měření statisticky vyhodnocují.

Ve Španělsku lékárníci provádějí dotazníkový projekt k určení rizika karcinomu kůže, díky tomu bylo včas detekováno 33 nádorů u zhruba devíti tisíc lidí, ­zařazených za 3 roky do projektu.

PharmDr. Martin KOPECKÝ, Ph.D.

Foto: shutterstock