Co určitě stojí za přečtení...

Svačina, Š.: Glifloziny: současnost a budoucnost

Hypertenze a kardiovaskulární prevence č. 2/2018

Glifloziny (dále G) patří k nejperspektivnějším skupinám antidiabetik, a to především díky výsledkům kardiovaskulárních studií a hlavně snížení výskytu kardiovaskulárních příhod, srdečního selhání a renálních komplikací diabetu po podání empagliflozinu (studie EMPA-REG OUTCOME).

Jsou známé i příznivé výsledky studií s canagliflozinem (CANVAS) a brzy budou i s dapagliflozinem a sotagliflozinem. Zkoumána byla také dlouhodobá bezpečnost G. U empagliflozinu byla po třech letech podávání bezpečnost srovnatelná s placebem, jen o 5 % oproti placebu stoupl výskyt renálních infekcí. U canagliflozinu to bylo podobné, jen došlo k významnému zvýšení výskytu rizika zlomenin, osmotické diurézy a volumové deplece. Bohužel více než dvojnásobně vzrostl výskyt amputací dolních končetin. FDA to uvádí v příbalové informaci jako varování (warnings). Příznivý efekt G na chronické srdeční selhání už spustil klinické testování u pacientů nediabetiků, probíhá i studie EMPA-KIDNEY s 5 000 pacienty zkoumající rovněž účinek empagliflozinu na renální funkce u pacientů bez diabetu II. typu. Výsledky budou známy v roce 2022. G se zkouší i u diabetu I. typu, u něhož mohou snížit potřebu inzulínu a snížit glykemickou variabilitu. G tedy jednoznačně prokázaly významnou účinnost na snížení glykémie, hmotnosti a krevního tlaku u diabetiků II. typu, a jsou tedy dnes jednou z možností volby vedle metforminu.

Šimůnková, M.: Roztroušená skleróza: rostoucí ambiciózní terapeutické cíle i možnosti

Medicína po promoci č. 3/2018

Autorka podává historický i současný pohled na léčbu RS. Před dvěma sty lety se používaly modality typu arseniku, chininu, strychninu solí zlata a stříbra, vše bez efektu. Ještě v 90. letech minulého století nebyla situace o mnoho lepší a pacienti zmírali strádající fyzicky, psychicky a za plného vědomí. To všechno se změnilo objevem interferonů a glatiramer acetátu. Některé mezníky diagnózy RS: v r. 1868 Francouz J. M. Charcot popsal RS, ale měl k dispozici jen výše uvedené léčebné prostředky. V r. 1878 L. Ranvier objevil myelin, 1906 objeveno barvení nervů pod mikroskopem (Golgi a Ramon dostali Nobelovu cenu), 1946 v New Yorku založena National Multiple Sclerosis Society k podpoře výzkumu RS, mezinárodní společnost byla založena v r. 1967. Roku 1957 byly objeveny interferony, 1970 glatiramer acetát (v ČR prvně použit 2001), 1996 použit v ČR první interferon beta. Od roku 2006 první biologikum natalizumab, 2010 první perorální léčivo fingolimod, 2012 alemtuzumab, teriflunomid, 2014 dimetylfumarát, 2016 daklizumab (2018 stažen pro NÚL), 2017 kladribin, 2018 okrelizumab, první léčivo pro progresivní formy RS.

Z historie léčebných cílů: r. 2009 prof. Havrdová v Lancetu publikuje princip NEDA (No Evidence od Disease Activity), nepřítomnost progrese disability, žádné nové T2 a gadolinium enhancující léze. V r. 2015 NEDA-3, 2016 NEDA-4 a nyní, v r. 2018, princip NEDAP - absence klinické progrese, absence zhoršení nálezu zjištěného zobrazovacími metodami, absence progrese invalidizace podle T25FW (rychlost chůze na 25 stop) a absence zhoršení testu jemné motoriky.

Stránku připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz