Proti lži je třeba se ozvat

Na Lékárnických dnech v Písku jsem byla docela překvapená hojnou a pozitivní reakcí kolegů na můj příspěvek v Medical Tribune (pozn. red.: MT 18/2018, Z redakční pošty, reakce na vyjádření SÚKL „Situace s dostupností léčivých přípravků v českých lékárnách není černobílá“). Kdo by si nevychutnal svých pár minut slávy a dokonce pochvalu prezidenta komory…

Musím přiznat, že tento příspěvek ze mne vytryskl v několika hodinách mezi obědem a odchodem z lékárny, sama jsem netušila, kolik emocí ve mně ­dokáže takový zjevný nesmysl ještě vzbudit.

Pracuji už v oboru dlouho, pamatuji období „panování“ všemi lékárníky oblíbeného ministra Ratha, která zasel dračí sémě své iracionální nenávisti k lékárníkům do podvědomí značné části populace. Tehdy jsme bojovali, v lékárně jsme vymýšleli plakáty, uvádějící některé v médiích uváděné nepravdy na pravou míru, ty jsme potom vylepovali na dveře lékárny a rozdávali lidem. Se svým příspěvkem jsem se dostala i do Lidových novin, snažila jsem se volat i psát do redakcí dalších periodik. Dodnes si pamatuji třeba zábavný rozhovor s redaktorkou Haló novin, té bylo opravdu marné cokoli vysvětlovat.

Rathovská éra je už naště stí minulostí. Jedna věc mi ale navěky utkvěla v paměti. Síla slova. Slova psaného, vysloveného, vhodně emočně zabarveného, postupně ohýbajícího realitu tak, že se ta malá a často opakovaná lež nakonec stane obecně přijímanou pravdou

Jsem provozovatelka a vedoucí lékárnice malé lékárny v centru Prahy. Umístěna mezi třemi řetězcovými lékárnami jsem postupem času už jen trpně snášela další a další povinnosti, které se na náš obor hrnuly ze všech stran, a bojovala o ekonomické přežití lékárny. Hrozícímu vyhoření jsem se snažila zabránit účastí v ultratrailových závodech a také krátkými úniky za hranice všedních dnů – do Grónska, na Ural, občas jsem o tom napsala něco na svůj blog. Na psaní do novin už nezbývala energie.

Byla to chyba. Protože my, lékárníci a lékárnice, se opravdu snažíme. Snažíme se plnit všechny povinnosti, které nám ukládají nové vyhlášky a zákony. Snažíme se vyhovět našim pacientů. Sháníme nedostatkové léky, vymýšlíme řešení při dlouhodobém výpadku řady položek. Jsme důvěrníky, poradci. Pak se ale v několika článcích a rozhovorech dočteme, že to mu vlastně tak není. Ten článek v Medical Tribune totiž nebyl jediný, který ten názor šířil. A proto ve mně ten pátek, po dlouhém týdnu plném tisíců drobných problémů, které by umořily nejen osla, ale i průměrně psychicky odolnou lékárnici, prostě bouchly saze.

Ano, musíme se víc snažit. Ale trochu jinak, než si to představuje SÚKL. O tom jak nás vnímá společnost, rozhodujeme my sami. Pokud je někde šířena zjevná nepravda, je třeba se ozvat. A ne jednou. Neboť častá kapka i kámen vyhloubí, jak praví jedno latinské přísloví.

PharmDr. Magdalena VANČÁKOVÁ