Věřte, že koka je v tom nevinně

V roce 1961 zařadila Organizace spojených národů (OSN) listy koky na seznam zakázaných látek. Žvýkání listů koky se stalo nežádoucím zlozvykem, který měl být vymýcen do roku 1986. Bylo to trochu paradoxní rozhodnutí, protože komise po návštěvě Peru a Bolívie v roce 1949 uznala, že se žvýkání koky nedá označit jako závislost, ale přesto označila žvýkání kokových listů jako nežádoucí a doporučila odstranění tohoto zlozvyku.

Zpráva komise byla mnohokrát kritizována pro nahodilost, chybnou metodologii a rasistické předsudky, ale přes veškerou kritiku se do Jednotné úmluvy OSN o narkotických drogách dostala i rostlina. Koka byla zakázána a doplatila na předsudky západní společnosti, která nedokázala (nebo nechtěla) rozlišovat mezi kokou a kokainem. Tradiční potravina původních obyvatel And se tak dostala do stejné kategorie jako heroin.

V roce 1995 se chystala Světová zdravotnická organizace (WHO) vydat zprávu o výsledcích mezinárodní studie o používání kokainu. V předběžných výsledcích studie mimo jiné bylo, že užívání listů koky nemá negativní účinky na zdraví v původních andských populacích. Dále, že zdravotní problémy, způsobené legálními látkami jako je alkohol nebo tabák, jsou mnohem závažnější než problémy způsobené kokainem (natož pak listy koky). Zpráva nijak nešetřila protidrogovou politiku Spojených států (USA), poukazovala na to, že jsou, namísto naplňování stávajících legislativních opatření o kontrole distribuce a „harm reduction“ strategie, prosazovány restriktivní a kriminalizující prvky. Kritika USA byla hlavním důvodem, proč nebyla studie nikdy publikována.

Jak už to ale bývá, za masivním rozvojem užívání koky, a tedy i kokainu, je hamižnost a krátkozrakost bílých dobyvatelů. Původně měla koku pro sebe jenom vládnoucí vrstva Inků. Prostý lid jí měl zapovězenou. Ale španělští konkvistadoři ji, po počátečním odsouzení, brzy začali pragmaticky používat jako náhražku jídla a pracovní stimulant pro domorodé dělníky. A navíc ji zdanili!

Prvním, kdo izoloval hlavní obsahovou látku z rostliny, byl v roce 1855 německý chemik a lékárník Friedrich Gaedcke. Nazval ji erythroxylin. Kokain mu začal říkat až Albert Nieman, který postup izolace a krystalizace vylepšil a látku podrobně popsal.

Krátce potom, v roce 1863 začal jiný chemik, korsický Francouz Ange-Francois Mariani, vyrábět a prodávat vínové mariánské tonikum (Vin Tonique Mariani). Jednalo se o vinný (Bordeaux) výluh kokových listů. Na litr vína připadalo asi 200 miligramů kokainu. A protože byl Mariani mnohem lepší marketér než vinař, dosáhl díky marketingové genialitě obrovského úspěchu. Mariánské víno dodával na britský trůn královně Viktorii, užíval jej Edison i Verne a co víc, dokonce papež Lev XIII. Ten udělil nápoji zlatou medaili a také souhlasil s využitím svého jména v reklamní kampani. Posvátná rostlina dávných Inků se dočkala požehnání papežského stolce.

Mnohé varianty kokového vína se začaly vyrábět i na americkém trhu a jedno z nich vyráběl také lékárník z Atlanty ve státě Georgia, John Pemberton. Chtěl se zbavit závislosti na morfiu, proto zkoušel i kokové víno. Do svého receptu přidal také extrakt z listů damiány (Pastala rozprostřená – Turnera aphorodisiaca, Pasifloraceae) a extrakt z kolových oříšků obsahujících kofein. Nápoj nazval ­Pemberton‘s French Wine Coca.

K objevu Coca-Coly už chybělo jenom málo. Zavedení prohibice v Georgii v roce 1885 přinutilo Pembertona nahradit alkohol slazenou sodovkou a nový nápoj a fenomén byl na světě. Na kokain se prohibice nevztahovala, a tak zůstal účinnou složkou Coca-Coly až do roku 1914. Některé prameny tvrdí, že se listy koky používají pro výrobu nápoje dodnes, jde ale o rostlinu Erythroxylon novogranatense.

Pěstování koky se ale možná otevírá nová budoucnost

V roce 2006 se Evo Morales stal prvním indiánským prezidentem Bolívie a v roce 2014 pozici obhájil. Tento uživatel a býva­lý pěstitel koky před prvním zvolením vedl hnutí za práva pěstitelů koky, cocaleros. Hnutí se už v 80. letech minulého století důrazně postavilo proti snahám tehdejší vlády vymýtit koku (za vydatné pomoci USA). Moralesova vláda spolupráci s Američany přerušila a pod heslem „koka ano, kokain ne“ zahájila cestu k vy­škrtnutí koky jako tradiční potraviny z mezinárodního seznamu zakázaných drog.

Morales navrhl vyškrtnutí listů koky ze seznamu zakázaných látek na Vrcholném zasedání OSN o drogách ve Vídni v roce 2009. Na stejném zasedání tehdejší ministr vnitra ČR Ivan Langer, který reprezentoval evropské předsednictví, mimo jiné uvedl, že zakazovat v Bolívii koku je stejné jako zakazovat na Valašsku slivovici. K vyškrtnutí koky z Úmluvy, ale zatím nedošlo. Je k tomu potřeba souhlasu všech členských států. Není překvapivé, že Spojené státy jsou jedinou zemí, která nesouhlasí.

Stanislav HAVLÍČEK