Jak jste se vypořádali s lednovým pětihodinovým výpadkem centrálního úložiště, jak reagovali vaši pacienti a co byste navrhovali pro to, aby se to už nikdy neopakovalo?

PharmDr. Lukáš MALÝ, Lékárna Klášter, Liberec

Středa 19. ledna začala jako každý jiný pracovní den, z rána se eRp vydaly bez problému. A po 8. hodině to začalo, eRp se nenačítaly. Stránky SÚKL nedostupné, epreskripce.cz samozřejmě ukazovala stav „Bez omezení“. Lékaře na klinice jsme obvolali a poprosili je o psaní papírových receptů, pouze jediný recept přišel se dvěma položkami, o něco více bez podpisu lékaře. Pacienti, kteří přišli s občankou, byli chápaví a své léky si vyzvedli jiný den. Mrzí mě, že SÚKL hlásal, jak je vše bez problému, že lékárníci mohou léky vydávat, ale 3. záložní úložiště nemělo propsané eRp, které se lékařům povedlo protlačit do hlavních úložišť. Nevím, jestli by toto mělo nějaké řešení, krom zablokování vypisování eRp lékařům, protože se tak dlouho snažili, až se jim povedlo něco vypsat, a lékárníci vypadali jako blbci, kteří nechtějí pacientům jejich léky vydat. A jen k zamyšlení, ze statistik SÚKL vyplývá, že v lednu bylo digitalizováno o zhruba 40 tisíc receptů více, než měsíce předchozí.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Naše lékárna otevírá později, ale již z rána jsme měli jisté signály o technických obtížích. Očekával jsem krátký výpadek služeb, takže mě to nijak neznepokojovalo. Chápu, že systémy jsou složité, provázané, musí se aktualizovat, dělat údržba atd., takže ke krátkodobým nedostupnostem dílčích částí systému zkrátka může dojít. Čas zvolna plynul, k obnovení systému nedocházelo a informací o zprovoznění ubývalo (s technickými obtížemi se potýkaly i příslušné weby). V mém případě byli pacienti naštěstí chápaví a vyzvednutí svých léků mohli odložit na později nebo další dny. S postupujícím časem přicházeli informováni z médií, že je s výdejem léků technický problém, což mi komunikaci velmi usnadnilo. Evidoval jsem průběžné snahy o zprovoznění třetího datového centra, ale také nesnáze kolegyň a kolegů, kteří se ho snažili využít – nebyly vidět již učiněné výdeje v případě částečně vydaných receptů a byly komplikace při jejich uzavření. Suma sumárum nešťastné ráno a dopoledne plné vysvětlování. To je ale asi daň za elektronizaci celého systému. Slušelo by se jistě vyjádření z odpovědných míst k celé situaci, poučení z těchto pěti hodin ochromení výdeje léků a posílení technické stránky. Nejspíše zejména třetího datového centra, které by mělo být dostupné v případě potřeby neustále a mělo by mít více funkcí a možností . SMS s identifikátorem či QR kódy jsou velmi žádané a oblíbené, jejich nevýhodou je však to, že pacient nikdy neví, jaké léky a v jakém množství má předepsány. A když nefunguje celý systém, tak to nezjistíme ani my v lékárně. Zde by se hodil i uvažovaný nouzový výdej léků vázaných na recept bez receptu lékárníkem v defi novaných situacích, ten ovšem vychází ze sdíleného lékového záznamu pacienta, ke kterému jsme se při výpadku taktéž nedostali.

PharmDr. Veronika HORÁKOVÁ, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Začnu od konce, výpadky eRp se bohužel opakovat budou, leda bychom se zase nadobro vrátili k listinným receptům, což už by asi málokdo z nás chtěl, protože elektronizace receptů s sebou přinesla spoustu výhod.

Řešením by bylo opravdu fungující záložní úložiště, resp. několik záložišť, oddělených i lokací, aby nemohlo dojít k pádu při porušení infrastruktury, jako tomu snad bylo tentokrát. Aby bylo možné ověřit, co si pacient na vystavený eRp již vyzvednul a nedošlo ke zdvojenému výdeji, v kombinaci s možností předepsání léčivého přípravku na listinný recept vystavený z důvodu technických problémů; a pokud by už při nějakém totálním blackoutu došlo zase na nutnost psát papírové recepty, měl by systém být co nejpodobnější eReceptu (tedy např. by se na něj mohly psát zase dvě položky).

Tento přes pět hodin trvající výpadek byl opravdu extrémní, nefungoval systém eRecept, ani stránky SÚKL. Dostávaly se k nám chaotické informace ohledně času, kdy bude zprovozněno centrální úložiště, nefunkční záložní úložiště všemu zmatku dodávalo pomyslnou korunu.

Lékárníci mohli jen pacientům zoufale vysvětlovat, že chyba není na naší straně a že na odstranění závady se intenzivně pracuje a pokoušet se zase a znovu připojovat do světa virtuálního eReceptu, nakonec se to přece vždycky podaří :). Zkouška komunikace s pacienty, lékaři i vlastní trpělivosti.

PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč

Celé to bylo takové hektické. Musím poděkovat facebookové skupině Mladí lékárníci, kde se velice brzy objevily informace o výpadku. Pacienti byli vesměs vstřícní a díkybohu se jednalo o „slabší den“, tak jich nebylo ani moc. Návrhů by bylo hodně, kdybychom znali příčinu. Osobně si myslím, že ten systém není dost robustní.

Za těch pár let povinného eReceptu to nebyl první výpadek. Tentokrát to vzalo s sebou i třetí úložiště (na část té doby). Musím ocenit, že tvůrci systému mysleli na to, že po naběhnutí systému budeme všichni chtít doposlat data a omezili přístup na počet receptů v jedné skupině (náš software na to myslel a mohu si ten počet nastavit i s pauzou, po které se pošle další skupina). Podobně bych omezil přístup do Úložiště ve chvíli, kdy je pravděpodobnost pádu při přetížení. První bych odřízl lékaře (desetitisíce přístupů), kteří mohou předepsat i papírový recept a až při větších potížích odpojil i lékárny. Ale nevím, jak je to Úložiště postavené. Důležitou součástí systému by měla být legální možnost vydat i bez receptu, ale to je na zákonodárcích. V případě výpadku bych vydal třeba dle lokální historie pacienta. Nerozumím tomu, proč v době elektronizace zdravotnictví má lékař psát chronikovi recept každé tři měsíce. Proč nepředepíše Rp. Bisoprolol 5 mg, D.S. 1-0-0 a lékárníku vybav pacienta na 90 dní a po 70 až 100 dnech vybav znovu a znovu a znovu, dokud si to nerozmyslím a recept neuzavřu. Ušetřila by se tak spousta drahocenného času lékařů, kteří by se o to více mohli věnovat svým pacientům. Zároveň by se omezilo i množství přístupů, pro tože lékaři by přistupovali méně. Ale takových bolístek má naše zdravotnictví tisíce. Doufám, že celý výpadek byl jen generální zkouškou na spuštění ePoukazu, který už tak nikdy nespadne.

Mgr. Helena SLÁMOVÁ, Lékárna Komín, Brno

Jeden den výpadek NSOL, další den výpadek centrálního úložiště. Občas vypadne internet, někdy proud, může nastat i jiná závada. Ačkoliv se státní instituce tváří, že jsou to okrajové problémy, které nenastávají často, jde spíše o jejich obvyklé neřešení věci, dokud jim vyloženě neteče do bot. On se v kanceláři u kávy žádný problém nejeví tak velký, jako když stojíte tváří v tvář nemocnému.

Tak se ale pracovat nedá. Lékař při potížích s úložištěm vystaví listinný recept. Ale na všechny dříve vystavené elektronické recepty lékárník léky legálně nevydá.

A nejde jen o selhání systémů. Když nepůjde elektřina, ať už lokálně nebo v případě masivnějšího blackoutu, bude naprosto ochromena primární zdravotní péče. Nemůžeme se pořád spoléhat, že se to nemůže stát. Už totiž víme, že může. S tornádem ani koronavirem taky nikdo nepočítal. Je nezbytné mít v životně důležitých věcech jednoduchá záložní řešení.

Začala bych tím, že by pacient nikdy neměl dostat jen nicneříkající kód. Vždy by měly být uvedeny léky, které jsou předepsány, už jen z důvodu orientace pacienta. Mnohdy totiž až v lékárně zjistí, že mu lékař předepsal jiný lék, než potřeboval, někdy vůbec netuší, s čím do lékárny přichází.

Dále musí být lékárníkovi bez postihu umožněn výdej off -line. Na listinný recept, na průvodku, na SMS. Samozřejmě i bez ověření FMD kódu. Tohle je pro mne naprosto klíčové a je nepřijatelné, aby léčbě pacienta bránilo něco tak absurdního, jako směrnice uplatňovaná ke kontrole padělků výlučně v kamenných lékárnách, kde se žádné nevyskytují, místo na internetu, kde se to padělky jen hemží.

Na rozdíl od stroje nebo vzdáleného programu v centrálním úložišti umí lékárník v každé situaci vyhodnotit, kdy lék může nebo nemůže vydat. Umí v případě pochybnosti kontaktovat lékaře, případně převzít odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Tohle nás odlišuje od robotů, kterými by nás někdo rád nahradil. Lékárník musí mít možnost v nepředvídatelných situacích a indikovaných případech zajistit pacientovi léčbu všemi dostupnými prostředky. Pokud se úředníci SÚKL obávají, že by jim to komplikovalo jejich kontrolní činnost, je jejich obava lichá. Lze přeci snadno odlišit, kdy jde o výjimečné případy při selhání obslužných systémů nebo při těžkých životních situacích a kdy někdo nařízení ignoruje záměrně a pravidelně.

Odmítám, aby na nás stát neustále aplikoval presumci viny, odmítám být při každém pracovním úkonu „preventivně podezřelá“ z čehokoliv. Chci dělat svou práci a zajistit léčbu pacientům beze strachu, že mě za to bude někdo pokutovat. Sankce mají přicházet až po prokázaném a úmyslném provinění, mají odradit skutečné gaunery, ne jako Damoklův meč viset nad hlavou jednoho každého lékárníka, který se v promočním slibu zavázal, že pro něj pacient bude vždy na prvním místě. Pacient, nikoliv stroj nebo jeho obslužný program!

Stydím se, že musím v mnoha situacích odmítnout pacientům poskytnout péči. Stydím se, že nejsem schopna přinutit zodpovědné instituce jednat. Cítím bezmoc, když mám pacientům vysvětlovat nevysvětlitelné. Proč mu nevydám jeho léky? Běžný člověk nic netuší o existenci CÚ, NSOL nebo čeho dalšího. Je mu to jedno a pochopitelně vůbec nedokáže pochopit, proč mu to proboha prostě jen nedám, když to držím v ruce. Jeho nezajímá, že mně hrozí správní řízení a pokuta od dozorového orgánu, on chce a potřebuje užívat své léky. Štve mě, že zájem pacienta ustupuje nesmyslným byrokratickým požadavkům, štve mě vytlačování lidskosti a zdravého rozumu, nemožnost použít vlastní úsudek, odbornost a zodpovědnost, abych se postarala o své pacienty.

Je frustrující, že mě stát stále častěji znásilňuje a nutí volit mezi legálním a správným. Skutečně musíme nejdřív zažít celorepublikový blackout nebo válku, aby se tím konečně začal někdo zabývat?

Mgr. Filip ŠKARDA, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

V době výpadku CÚER jsem, a nevím, jestli psát „naštěstí“, nebyl v lékárně. Nicméně, od kolegyní vím, že to samozřejmě nebylo nic příjemného, pacienti často nedokáží pochopit, proč nemohou dostat své léky, když mají „recept v ruce“. Většina z nich však situaci dokázala pochopit, a pro své léky si přišli po konci výpadku. Bohužel se však opět ukázalo, že neexistuje systémové řešení, které by takovéto výpadky pokrylo. Nový pan ministr sdělil, že systémové řešení bylo provedeno, a to na bázi „technického vylepšení“ CÚER. Dle mého toto řešením není, opět se spoléháme na techniku, která může selhat a pravděpodobně někdy opět selže. Lékárník s kompetencí vydat léky „nouzově“ by systémovým řešení byl, tomu totiž výpadek serveru moc nehrozí.

Z projevů pana ministra se však obávám, že s takovýmto řešením se nepočítá a spolehnout se na lékového odborníka s vysokoškolským titulem je troufalá drzost. Pevně doufám, že naše Komora bude i nadále pokračovat v tlaku na zákonodárce v posílení lékárníkových kompetencí. Koneckonců, my to opravdu chceme pro naše pacienty.

Mgr. Lukáš KOBLASA, Lékárna U Svaté Terezie, Náchod

Nadával jsem tedy hodně. Ale musím říct, že jsme nakonec výpadek zvládli vcelku dobře. Určitě na tom má velký podíl, že jsme malá lékárna se zavedenou klientelou, takže těm jednotkám pacientů se dala situace vysvětlit. Ve chvílích mezi bezradným rozhazováním rukama a zběsilým obnovování webstránky se stavem systémů eReceptu jsem musel myslet na kolegy z velkých lékáren, kde museli zažívat krušné chvíle. Klobouk dolů.

Bavil jsem se hlavně kreativitou některých lékařů, kteří za těch pár let snad úplně zapomněli, jak se píše klasický recept. Chodili nám plachty různých formátů, jak jim to zrovna vylezlo z počítače s razítkem všude možně. Také k nám doputovalo pár zmatených pacientů s nadějí, že třeba zrovna v naší lékárně to náhodou půjde. Chaos to byl pěkný. Nakonec mu dala korunu zástupkyně nejmenované distribuce, která nám v této situaci ani ne po roce přišla zase zvednout obchodní přirážku. To už jsem byl náležitě nevrlý, za což jsem se jí poté omluvil.

A k řešení; v tomto nastavení vidím řešení jedině v posílení záložních systémů SÚKL, případně decentralizaci jejich serverů do regionů (ale přiznám se, že vlastně nevím, jaký přesně byl problém kvůli kterému situace nastala).