Ze života právníka v Komoře – díl dvacátý sedmý, pyrenejský

Souhrn

Až budete držet toto číslo časopisu v ruce, bude už po všem, ale nyní mi do cíle schází ještě asi 300 km a 500 jich už mám v nohách. Nejen já, ale i má manželka lékárnice a dcera, brzy žačka 6. třídy. Po 3 letech příprav a těšení jsme v závěru května vyrazili splnit si velký sen.

Na francouzsko-španělském pomezí v Hendaye jsme se 31. 5. dotkli vody Atlantiku a vyrazili na trek přes Pyreneje, abychom se, podle plánu, dotkli 24. 7. vody Středozemního moře v Ba­nyuls sur Mer. Vybrali jsme si značenou trasu GR10, jejíž profil je z jednoho procenta po rovině a jinak jen nahoru a dolů. Často přes 2 000 m. n. m. Celková délka přes 800 km, celkové převýšení téměř 50 000 metrů. Vše, co potřebujeme k životu, si neseme na zádech ve 3 batozích o celkové váze cca 32 kg. Pravda, skoro o všech víkendech nám doplňují zásoby naše starší dcera s přítelem, kteří za námi dojíždějí z Toulouse, kde žijí. Když píšu, ještě nevím, jestli se nám podaří dojít do cíle. Věřím, že ano, protože to, co už máme za sebou, dává naději, že dojdeme. A za sebou máme mnoho zážitků a každodenní úžas nad krásou pyrenejských hor. Tento článek ale nemá být o našem výletu. Na zádech si nesu i svůj notebook, občas se mi daří být na signálu, a samozřejmě mám i mobil. A pracovní povinnosti, i když v omezené míře, jsem musel plnit i v červnu. Tímto se dodatečně omlouvám všem, kteří se na mne obraceli telefonicky, že jsem ­nereagoval vždy okamžitě, nebo že při našich hovorech kolísal signál. Chtěl bych se zastavit u dvou. Obou převážně smutných.

Téměř současně s mým odjezdem začala závěrečná fáze projektu přípravy nové aplikace členské evidence. Vyvrcholily tím několikaleté práce na základním administrativním nástroji lékárnické stavovské organizace. Není vhodné členy Komory zatěžovat popisem toho, jak překvapivě složitá členská evidence musí být, aby naplnila veškeré požadavky, které musí plnit. Nejde jen o prosté vedení seznamu členů. Jde rovněž o vedení agendy osvědčení, disciplinární, celoživotního vzdělávání, agendu plateb, o přístup uživatelů z řad sekretariátu i členů do aplikace a řadu dalších funkcí. Zhotovitelem aplikace byla společnost Konica Minolta Business Solutions Czech, spol. s r. o., které se bohužel ani s vydatnou pomocí Komory nepodařilo aplikaci předat do akceptačního testování v podobě, v jaké by ji bylo možné přijmout.

Protože aplikace měla být dokončena již 2. 12. 2019, dostal se zhotovitel do značného zpoždění. V posledním roce a půl byla aplikace ze strany ČLnK průběžně kontrolována, na jaře 2020 dokonce po dobu 15 pracovních dnů funkčně testována. Mezi ČLnK a zhotovitelem byla vedena řada jednání, během nichž byly vyjasňovány mnohé sporné body. Přesto se zhotoviteli nepodařilo aplikaci řádně dokončit a mnohé problémy, které v aplikaci zůstávají nedořešené, vedou k závěru, že zhotovitel toho ani není schopen. Protože již v minulosti ČLnK zhotoviteli poskytla několikerou dodatečnou lhůtu k dokončení díla, přistoupilo představenstvo na svém červnovém jednání k ­odstoupení smlouvy se zhotovitelem. Jde o krajní řešení, které bohužel znamená, že bude nutné vypořádat vztahy se zhotovitelem, a především zadat nové výběrové řízení. V něm zástupci ČLnK využijí veškeré zkušenosti získané při vývoji členské evidence v posledních téměř 3 letech.

Hlavním tématem měsíce června byly pochopitelně kompenzace mimořádných odměn zdravotnických pracovníků. 90 % všech telefonátů, které jsem v červnu měl, se týkaly kompenzací. Totéž platí pro pana prezidenta i pana viceprezidenta. Z jednání mezi ČLnK a MZd je zřejmé, že ministerstvu nelze upřít snahu řešit vzniklé problémy. Aniž bych chtěl být nespravedlivý, dlužno říci, že právě ministerstvo je na vině toho, že tyto problémy vznikly. Musí zaměstnavatel kompenzace vyplatit? Musí je vyplatit těm, kteří v posledním čtvrtletí nevykonávali práci? Má je poměrně krátit těm, kteří pracovali jen část tohoto období? Co má v tom případě udělat s přebytkem? Co když už zaměstnanec u zaměstnavatele nepracuje? Co když zaměstnavatel zanikl, nebo ­zemřel? Jsou hlášení do ÚZIS opravdu tím vhodným nástrojem, od kte­rého se odvíjí přidělování největších kompenzací v ­historii? Zvláště, když jde o přímé peníze lidem? Přemýšlel někdo nad tím, jak bude vypadat, že někdo odměny dostane, a jiný ne, a bude to jen proto, že zaměstnavatel udělal chybu ve výkazu? Proč nikomu nedošlo, že OSVČ a „dohodáři“ nemají ve výkazech úvazky? Proč pojišťovny odmítají poskytnout kompenzace na sanitářky, když MZd i je zahrnuje mezi zdravotníky? Jak je možné, že ÚZIS potvrdí, že údaje má správně, ale z MZd do pojišťoven odchází vadné? Proč má být 12. 5. termínem, který rozhoduje o tom, jestli někteří zaměstnanci peníze dostanou? Jak se účinně bránit jako zaměstnanec tomu, že zaměstnavatel si kompenzace nechá? Jak má zaměstnavatel vysvětlit zaměstnanci, že na něj nedostal kompenzace v plné výši nebo vůbec? Co má zaměstnavatel dělat, když mu pojišťovny pošlou víc, než měly? Atd. atd. Největší rozhazování peněz v historii v kombinaci s nejhorším logistickým zabezpečením, řekl bych. Na druhou stranu, stěžovat si na to, že se vyplácí zdravotníkům obrovská suma, by bylo bláhové. A proto si nestěžuji. Jen vidím paralely mezi členskou evidencí a kompenzacemi – všechno, co se pořádně nepromyslí a nepřipraví, dopadne špatně. Tak snad pro příště více toho promýšlení a příprav, i kdyby to mělo trvat déle. A i trochu více vzájemného respektu a naslouchání by se hodilo. Ale dost už hrachu na zeď. Hezký zbytek prázdnin.