Pohádka o pilném Ferdovi

Souhrn

Moji milí lékárníčci, právníčci a školáčci, pěkně se posaďte, nebo uložte až po nos do spacího pytle a poslechněte si pohádku o tom, jak si Brouk Pytlík s Ferdou Mravencem zase jednou vymýšleli, až to vymysleli.

Jednou takhle v podvečer, asi tak půl roku před volbami nového hlavního mravence v černém mraveništi, si Ferda uvědomil, že je sice pilný jako včelka, ale jak je všude široký les a lán, tak to není dostatečně daleko vidět ani slyšet. Dokonce už i někteří mravenci z jeho vlastního mraveniště začínali brblat, že pro ně Ferda nic nedělá, pořád je nutí být doma a dokonce nosit svoje šátky přes nos. Přestože oni sami tomu nejlépe rozumí, když jsou z mraveniště. A tak začal přemýšlet, jakou sladkou odměnou by se jim odvděčil, aby ho zase zvolili za svého šéfa, ještě před stěhováním do nově budovaného mraveniště, na které je tak pyšný. Protože pomalu ale jistě začal vystrkovat tykadélka jiný mravenec, který sice rozhodně nebyl tak výrazný, ale zase na druhou stranu skoro nikomu nevadil a nikdo na něj nevěděl nic moc špatného. Je zajímavé, že přibližně v témže okamžiku došel k podobnému závěru Brouk Pytlík, který měl dojem, že sice všechno o mravencích ví, protože se narodil v dřevěném zábradlí jedné velké mravenčí nemocnice. Ale málokdo z nich ho respektuje a někteří se mu skrytě, jiní dokonce otevřeně vysmívají, zejména když se občas lesem nesla jeho moudra. A tak musel dojít k logickému závěru, že když už teď sídlí na větvi nejvyššího stromu v lese a shora shlíží na všechny mravenečky, je třeba jim jejich prostořeká kusadla tak nějak trochu zavřít. Protože mu však bylo násilí cizí a hlavně bylo mravenečků mnohem více a mohli by mu jeho větvičku překousat, nenapadlo ho nic lepšího, než jim slíbit nějakou odměnu, když tak pilně pracují. Někteří se sice poslední dobou zavírali ve svých komůrkách a svým kamarádům vůbec nepomáhali, ale o to víc měli ústa prořízlá a bylo třeba do nich něco podat i jim. Navíc mají spoustu sil a mohou hryzat a hryzat.

Nebylo ani dílem náhody, že se Ferda s Pytlíkem potkali, protože mravenečci každičký jednotlivý den lezli do koruny stromu pro sladkou šťávu od mšic, které si na stromě velmi pečlivě chovali. A vůbec jim nevadilo, že mšice požerou mladé, nové výhonky a celičký strom bude chřadnout, až nakonec jednoho dne uschne úplně a bude potřeba zasadit nový. Nejenže bude trvat, než vyroste, ale bude také hrozit, že si ho najdou nějací jiní mravenečci nebo úplně jiná havěť, i Pytlík si dobře uvědomoval, že by se po pádu ze své větvičky nemusel stihnout včas vyšplhat na novou, dokonce by se možná musel zpovídat vládci lesa, proč nechal celý ten krásný strom uschnout. Tedy, ne že by vládce na šťávičku nechodil, ale nikdy ho při tom nikdo nechytil. A když, tak vždycky stihnul nechat rozeznít všechny své luční zvonky, aby nebylo slyšet štěbetání ostatních.

Mravenečci z jiného mraveniště než byl Ferda, malí, velcí, hnědí, zrzaví, s jinými šátky, měli přístup ke sladké šťávě moc složitý, protože nebyli tolik na očích ani nepodlézali Pytlíkovi. Místo toho každý den pilně pracovali, když se ozvali trochu, tak jim občas někdo cestičku k nějaké malé mšici otevřel, když se už náhodou ozývali moc, zachrastil někdo z velkého stromu velmi významně krabičkou zápalek, co ji našel na mýtince po jednom vandrákovi. Občas už se o škrtnutí dokonce někdo snažil, když viděl, kolik mšic a jejich šťávy je na stromě, ale mravenečkům se vždycky podařilo včas jiskru uhasit. Ale bylo jim všem jasné, že suché jehličí strašně dobře hoří a když o své mraveniště přijdou, postaví si na jeho místě nové někdo jiný.

Vraťme se ale zpět k Ferdovi a Pytlíkovi. Slovo dalo slovo, možná při nějakém opojném elixíru, a Ferda s Pytlíkem se dohodli, že za svou namáhavou a obětavou práci dostanou všichni mravenečci aspoň trochu čerstvé sladké šťávy od mšic. To bylo slávy, jak to skvěle vymysleli. A když byli u toho, hned řekli vánku, aby tu zprávu roznesl po celém širém lese. Protože to byla dobrá zpráva i pro vládce lesa, zvonky mlčely, aby ani trošku nerušily to lesní blaho. Když se ze svého opojení trochu probrali, začali přemýšlet i nad tím, jak tu šťávu k mravenečkům dostat.

Ale protože Ferda dobře věděl, že celé jeho mraveniště chodí jednou vyšlapanou cestou číslo 2, neboť číslo 1 vede úplně jinam, tak to pro ně nebyl ze začátku vůbec žádný problém. Jak ale správně spočítat přesnou dávku úpně přesně nevěděli. A tak si pozvali Berušku. Ano, přesně tu s tou svojí kabelkou, v níž má vždycky připravenou zdobenou dřevěnou tužku a malý bloček, v němž si dovede všechno za chvilku spočítat. Beruška jim přesně vysvětlila, kolik připadne na jednoho mravenečka a že nesmí zapomenout ani na ty rezavé za mezí, když už do světa vytroubili, že šťávu dostanou úplně všichni mravenečci, jen oni mají úplně jinou cestičku přes naši rezervaci z palouku. To bylo divení. Vždyť přece nechtěli dát šťávu všem mravenečkům, ale jen všem mravenečkům. Co s tím?

Protože ať chceme nebo ne, i rezavých mravenečků je dost a mohli by větvičku zlomit, navíc ten jejich hlavní s tou šťávou taky pořád otravuje. Tak proč z toho neudělat slávu pro všechny, jen se budou muset mšice snažit o to víc, ať to stojí co to stojí. A jak se domluvili, tak to bylo. Ferda se pasoval na zachránce všech mravenečků, Pytlík posílal po vánku zprávu, že to tak celou dobu chtěl a na všechny od samotného začátku myslel. Ferdu si nakonec jeho mravenečci znovu zvolili za svého hlavního mravence, na Pytlíka se snesla děsivá klatba vládce lesa, který ho srazil z jeho větvičky drtivým dubnovým kouzlem Eta-Aquaridy, pocházejícím z nebeského útvaru zvaného tajemně 1P Halley, zpátky na zábradlí mravenčí nemocnice. V černém lese se ale tajemně mluví i o tom, že to bylo kouzlo tělesa úplně jiného.

Jaké z toho plyne poučení? Je dobré mít na své straně nějakou Berušku. I proto, že je pro některé cestička přes naši rezervaci z palouku úplně neschůdná, ale Beruška může pomoct najít průchod přes novou, údajně zdravotně indisponovaným schůdnou. Myslete také na to, že než se začnete napájet elixíry, tak i jen slabý vánek dokáže všechno roznést během chvilky do celého lesa. Když už se Vám ale stane, že roznese něco, čeho potom litujete, tvařte se, že jste to tak chtěli a nic lepšího v celém lese neexistuje. Neznamená to, že se Vám nemůže stát nějaká jiná nehoda, ale každopádně budete i před některými pochybovači a nepřáteli za jejich ochránce. Možná Vás pak dokonce budou před nehodou chránit. A to za to přece stojí.

Přeji Vám krásnou, horskou dobrou noc a sladké sny. Váš kamarád mravenec.