Z mého dopisu ministru zdravotnictví

Vážený pane ministře, uvědomuji si, že jste časově velmi vytížen, přesto Vás prosím o přečtení následujících řádků, k čemuž mne vedou v poslední době neustále opakované situace z lékárny. Spousta věcí už by mne nemusela zajímat, protože jsem na konci své profesní kariéry, přesto s lítostí pozoruji, kam se moje milované povolání dostává, jak je dehonestující, že si pomalu nezadá s hokynařením atd.

Ve „své“ lékárně pracuji od roku 1986. V době privatizace jsem se hodně zadlužila, pak léta splácela, potom si chvíli klidně žila, ale poslední léta jsou bojem o to, abych sobě i svým zaměstnancům mohla za velmi zodpovědnou práci poskytnout odměnu, přičemž její výše nedosahuje ani průměrné mzdy. Z toho důvodu mi dvě kolegyně odešly do řetězcové lékárny. Přesto se stále snažím lékárnu provozovat, neboť v části Litvínova, kde působím, žije početná starší populace, a ne každý může provozovat „turistiku po lékárnách“, aby zjistil, kde je doplatek menší.

Tím se dostávám k neblahé, ale ne výjimečné příhodě. Moje pacientka, kterou znám 50 let, do lékárny chodí léta, mnohokrát měla právě za tu věrnost slevu na různé potravinové doplňky. Když něco neunesla, protože chodí o berlích, třeba i nákup potravin ze supermarketu jsem jí večer dovezla. Ale tentokrát jsem jí vydávala lék na cukrovku na opakovací recept. Lék za několik set korun (na ten mám kvůli konsignačnímu skladu jen u jednoho distributora doslova mizivou přirážku). Nejdříve se podivila, že v lékárně v Mostě na první výběr nic nedoplácela a já na ní chci 65 Kč, pak lék, který jsem pro ni objednala, nechtěla, prý si raději o berlích tramvají dojede dvanáct kilometrů tam a dvanáct zpět, projede 36 korun. V očích měla výraz, jak je možné, že se mohu tak obohacovat na úkor nemocného člověka. Těžko jí vysvětlovat, že lékař je domluvený s určitou lékárnou, která na rozdíl ode mne nemá jeden výdej takového léku za měsíc, ale 20 kusů denně, pak lékárna dostane „odměnu“ za odběr nebo zpětný rabat a za preskripci od lékárny i výrobce je „odměněn“ i lékař. Těžko nemocnému vysvětlovat, jak nerovný je přístup pro lékárny, ale hlavně pro toho pacienta směrovaného budˇ přímo do té lékárny, kde je to bez doplatku, nebo pak má ve svém bydlišti smůlu.

Už zhruba před deseti lety jsem upozorňovala na četné případy, kdy lékaři při preskripci inkontinence posílají poukazy předplacenou obálkou do Jižních Čech. Pacient poukaz ani nepodepisuje, lékař je tlačen k tomu, aby předepisoval nejméně na dva měsíce, nejlépe však na tři, aby se závoz vyplatil. Praktický lékař má ordinaci od mé lékárny vzdálenou 100 m, přesto napíše poukaz, dodavatel pacientce XY do týdne (!) sdělí, kdy jí pomůcku doveze. Stalo se, že žena v té době doma nebyla a dovozce jí balík za několik tisíc nechal u výtahu. Když si příště vybírala pomůcky u nás, divila se, že má o balík více. Jistě, něco stojí dovoz, něco francovka pro sestřičku a lékaři 2,20 Kč za balík (posílá se jednou za čas složenkou).

Dlouhá léta volají nejen lékárníci, ale i lékaři a hlavně pacienti po pevných cenách léků, tím pádem stejných doplatcích, protože tím se samozřejmě ceny léků nezvýší. Máme přesně dané hranice, máme dané max. společné marže s dodavatelem, máme max. ceny. Pokud mohou být všude stejné ceny za cigarety a časopisy, proč nemá pacient rovný přístup ke stejně drahému léku se stejným doplatkem? Každý nemůže obvolávat nebo objíždět lékárny, navíc je pod neustálým tlakem reklamy, přistupuje tedy i na hru o něj – „u nás pro každého a každý den sleva na polovinu doplatku“. Jenže pacient už neví, že je doplatek fixní, z jiné ceny, že lékárenský řetězec kupuje za zcela jiné ceny a navíc dostává zpětné bonusy.

Lékárny by si však měly konkurovat solidností, přístupem k pacientovi, odborností, vstřícností, IPLP přípravky. Až budou zlikvidovány malé soukromé lékárny, které se sotva drží nad hladinou, pak si ty velké budou diktovat podmínky a zcela změní svoji taktiku. Možná se poperou mezi sebou a vítěz pak jako monopol zdraží, aby si vykompenzoval miliony, které dal dříve do reklamy. Mnozí nemocní už situaci pochopili, začínají se vracet. Ale co je mi to platné, když se přes vše výše uvedené dostanu k tomu, že se mi navýší počet receptů, a 13 korun (jak směšný poplatek za dispenzační péči) dostanu za referenční období z roku 2014, tedy prostředky odpovídající situaci před čtyřmi roky? V té době jsem měla u jisté pojišťovny za jeden rok např. 60 receptů. Pojišťovna si díky náboru přetáhla v určité lokalitě pojištěnce z VZP. Počet receptů mi tím pádem narostl o několik desítek, ale „nabírající“ pojišťovna mi v tomto roce proplatí jen SV u 60 Rp jako v roce 2014, další nikoliv. VZP už ty pojištěnce nemá, nic platit nemusí, a druhá pojišťovna také ne, protože v roce 2014 ještě nešlo o její pojištěnce. Není to Kocourkov, když jde stále o stejné pacienty s konkrétním rodným číslem?      

(15. 2. 2018)

Mgr. Ada HOLUBOVÁ

Lékárna ADA Litvínov

Hledá se řešení

Dne 7. 3. 2018 se na půdě Ministerstva zdravotnictví znovu sešla pracovní skupina k vypořádání připomínek k návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění zakotvujícím novou právní úpravu úhradové regulace zdravotnických prostředků hrazených na poukaz. V pracovní skupině jsou zastoupeni výrobci, distributoři, prodejci i výdejci zdravotnických prostředků, lékaři, lékárníci i pacienti. Za lékárenský segment v pracovní skupině vystupuje Česká lékárnická komora. Na dopoledním jednání na MZd dostalo prostor každé připomínkové místo k vyjádření se ke způsobu, jímž byly vypořádány jeho připomínky ze strany MZd. Neprojednávala se každá jednotlivá připomínka. Každý zástupce zmínil to, co považoval za důležité. Připomínky ČLnK byly akceptovány nebo přijatelně vysvětleny písemně, proto na ústním vypořádání netrvala. MZd jeví velkou snahu najít kompromisní a životaschopné řešení.

(Podrobněji na www.lekarnici.cz.)