Co určitě stojí za přečtení...

Čechová, M., Šturcová-Kaliská, V., Matoušková, M.: Benigní hyperplazie prostaty – symptomatologie a léčba

Postgraduální medicína č. 6/2017, Fokus – Všeobecné praktické lékařství

BHP je termín označující nezhoubné zvětšení předstojné žlázy. Nárůstem objemu laloků prostaty dochází ke kompresi močové trubice, a tím vzniká překážka odtoku moči. Poruchy odtoku se řadí k tzv. LUTS (lower urinary tract symptoms). Negativně dopadá na kvalitu života. Incidence a prevalence BHP výrazně narůstá s věkem. V poslední době se objevily nové možnosti konzervativní i chirurgické léčby. Nástup obtíží při BHP je plíživý. Z nefarmakologických intervencí je to hlavně úprava životního stylu spojená s úpravou pitného (omezení alkoholických a kofeinových nápojů) a dietního režimu, možná jsou i různá rehabilitační cvičení s dechovým cvičením, kompresí penisu či perinea sloužící k oddálení mikce. ­Důležité je i omezit obstipaci.

Z farmakologických intervencí je to použití alfablokátorů jako léků první volby ­(alfuzosin, doxazosin, silodosin, tamsulosin a terazosin). Jejich nežádoucími účinky jsou hypotenze, poruchy ejakulace a peroperační floppy iris syndrome (syndrom vlající duhovky), neovlivňují velikost prostaty, tlumí jen symptomy. ­Inhibitory 5-alfa-reduktázy tlumí přeměnu testosteronu na aktivní DHT. Při dlouhodobém podávání dochází k mírnému zmenšení prostaty (po 6 měsících o 20–30 %). Jejich účinek nastupuje velmi pomalu. Používají se finasterid a duta­sterid nebo i jeho fixní kombinace s tamsulosinem. Další skupinou jsou antimuskarinika. S výhodou se používá fixní kombinace solifenacinu s tamsulosinem. Používají se i léčiva ze skupiny inhibitorů fosfodiesterázy 5. Primárně se užívají u erektilní dysfunkce, ale jediným schváleným rovněž k léčbě LUTS je tadalafil. ­Snižuje tonus hladké svaloviny detruzoru a prostaty. Další skupinou jsou beta3--sympatomimetika, která stimulují adrenergní receptory, a tím příznivě ovlivňují ­jímací obtíže. Jediným zástupcem je mirabegron. Řada volně prodejných rostlinných přípravků se dá užít jen doplňkově. Žádná doporučení Evropské urologické společnosti neobsahují tyto přípravky. Chirurgické metody zahrnují tři typy ­intervencí: endoskopickou, miniinvazivní a otevřené operace.

Výborný, P.: Diagnostika a terapie glaukomu – současný stav a perspektivy

Postgraduální medicína č. 1/2018

Glaukom je skupina očních chorob charakterizovaných poškozením zrakového nervu v důsledku zvýšeného nitroočního tlaku. Na této chronické neuropatii optiku se však mohou podílet i další faktory: rodinná zátěž, věk, rasa, centrální tloušťka rohovky, myopie, zvažuje se i role diabetu. Glaukom je třetí nejčastější příčinou ­slepoty a trpí jim odhadem 60 milionů lidí. Z diagnostických možností jsou to zejména tonometrie, elektrofyziologické testy, gonioskopie, ultrazvuková biomikroskopie, měření perfuze atd. Léčba glaukomu se dělí na konzervativní (farmakoterapie) a chirurgickou. Farmaka se dělí na dvě skupiny: 1. léčiva snižující tvorbu nitrooční tekutiny, 2. léčiva zvyšující snadnost odtoku nitrooční tekutiny. Farmakologicky se jedná o skupiny sympatomimetik, cholinergik, inhibitory karboanhydrázy, analoga prostaglandinů, fixní kombinace a hyperosmotika. Prakticky všechna se používají ve formě očních kapek. Klinicky se zkouší i nová léčiva, např. inhibitory ROCK (viz Molekula měsíce 1/2018 netarsudil mesylát), agonisté receptoru adenosinu A2a, nonprostanoidní agonista recetoru EP2. Renesanci prožívají i oční implantáty, kroužky do spojivkového vaku (Bimatoprost Ring), intrakamerální přípravky s postupným uvolňováním léčiva.

Stránku připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz