Deník holky z lékárny

Začátek:

Opravdu dlouho jsem přemýšlela nad tím, o čem budu psát. Nakonec mě na to přivedla mamka, která řekla jen: „Vidíš, aspoň máš o čem psát do časopisu!“, když jsem dorazila od zubaře.

Jako dítě jsem si nesmírně přála být chirurg (možná proto mám maturitu jako kosmetička), pak jsem zjistila, jak hrozně mi vadí krev, a můj (dnes již bývalý) přítel vymyslel, že půjdu do Hradce na farmaceutickou asistentku, vůbec jsem nevěděla, co mne čeká, ale předměty se mi docela líbily, takže jsem tam šla.

Jedna z magister, které nám přednášela, vždycky říkala, že jsme květinky zdravotnictví, chceme lidem pomáhat, ale z čistého a klidného prostředí v lékárně. Víc a víc jsem si začínala uvědomovat, jaké mám štěstí. Být chirurg, kterému vadí krev, by asi nebyla nejlepší volba.

Příklad číslo jedna se týká první pomoci v rodině. Byl krásný letní den, houpala jsem se u babičky na houpačce, když v tom kousl dědu kocour. Kousl ho pěkně nešikovně, krev byla úplně všude a rána nevypadala moc pěkně. Seskočila jsem z houpačky, běžela jsem s dědou k umyvadlu, ránu jsme ošetřili, řekla jsem babičce, co má dělat. A odešla.

Přišla jsem ven, sedla si na houpačku a cítila, jak pomaličku sjíždím. Takže nakonec se pokousaný děda a zbytek rodiny museli starat o „statečného zdravotníka“.

Příklad číslo dvě se týká první pomoci v práci.

Přišel do lékárny ukrajinský dělník, že potřebuje Alpu. Hezky jsem se ho vyptala na co ji má a zjistila jsem, že na dezinfekci rány. A jak rána vypadala? Muž měl uštípnutý prostředek nehtu, z kterého mu lezlo „maso“, a vypadalo to dost hrozně. Zraněného jsem vzala do kanceláře, ránu ošetřila, vysvětlila mu, co a jak má dělat. Zmínila jsem i lékaře. Dělník mi dal pět korun, poděkoval a odešel.

Já jsem si sedla do křesla, opět studený pot a sjíždím dolů. Zbytek nedělní dvanáctky se mnou už nic nebylo.

Příklad číslo tři se týká mě samotné, a konečně mne přivádí k dnešní návštěvě u zubaře.

Věděla jsem, že mi budou trhat „moudrák“, zubaře se nebojím a čekají mě v životě asi horší věci. Pan doktor měl zrovna u sebe slečnu na praxi, takže jí hezky vysvětloval, co bude stříhat, jak bude páčit a jaká je legrace být celý od krve. Vytrhl zub, ulevilo se mi, a pak ho napadlo, že rovnou vezme „moudrák“, který je nad tím! Paráda! A rovnou si to slečna praktikantka může zkusit.

Slečna byla statečná, já jsem byla statečná, zub vytažený. A ze mě jen vypadlo: „Já vám to tady asi pozvracím!“ Nepozvracela, protože najednou byla tma a já ležela s nohama nahoře a obkladem na hlavě v ordinaci. Největší sranda byla, že jsem si vzala sukni, takže mám určitě v kartě záznam o tom, že nosím kalhotky veselých barev.

Martina