Respirační onemocnění u koček

Onemocnění dýchacích cest patří k častým problémům, se kterými se u koček potkáváme. Zejména koťata a mladé kočky bývají prezentovány s infekčním onemocněním horních, případně i dolních cest dýchacích. Některé kočky (zejména středního a staršího věku) bývají postiženy chronickým onemocněním dolních cest dýchacích, nejčastěji astmatem.

 Virová onemocnění horních cest dýchacích jsou u mláďat a koček žijících ve větších skupinách (venkovní populace, útulky, chovatelské stanice s nízkou úrovní zoohygieny) poměrně běžná. Felinní herpesvirus 1 a kalicivirus jsou nejčastějšími původci těchto onemocnění, někdy označovaných jako „komplex kočičí rýmy“. Samotná virová infekce nemívá vždy dramatický průběh (až na některé výjimky), téměř pokaždé bývá ale doprovázena sekundární bakteriální infekcí. Kočky jsou potom předváděny s horečkou a hnisavým výtokem z dutiny ústní a nosu. Kalicivirové infekce bývají navíc doprovázeny ulcerativními lézemi v dutině ústní. V případě těžšího průběhu se může rozvinout až virová pneumonie. Vysoce virulentní kmeny kaliciviru způsobují těžké systémové infekce končící často úhynem pacienta.

Terapie antibiotiky

Původci sekundárních bakteriálních infekcí horních cest dýchacích jsou nejčastěji bakterie Mycoplasma spp., Bordetella bronchiseptica, Chla my dop hila felis, méně často pak Pasteurella spp., případně přerůstající mikroflóra. V dnešní době používáme k diagnostice kvantitativní PCR, protože mykoplazmata se velmi špatně kultivují, a navíc jsou, stejně jako bordetelly, běžnou součástí mikroflóry horních cest dýchacích. Zhodnocení jejich přítomnosti ve vztahu k infekci je tak možné pouze kvantitativně.

Léčba spočívá vždy v antibiotické terapii, přičemž první volbou jsou antibiotika pokrývající spektrum uvedených patogenů. Proto dnes u koček volíme na prvním místě doxycyklin (lze použít již od 8. týdne věku bez prokázaného vlivu na zubní sklovinu), azitromycin nebo fluorované chinolony (pradofloxacin). Vzhledem k významnému výskytu mykoplazmových infekcí je nutná alespoň třítýdenní léčba s kontrolou účinnosti terapie pomocí kvantitativní PCR diagnostiky. Z antivirotik lze použít systémově pouze famcyklovir, který ovšem není v ČR dostupný a pro dovoz si musí veterinární lékař zajistit povolení ÚSKVBL. Acyklovir není u koček bezpečným systémovým léčivem vzhledem k výskytu závažných neurologických nežádoucích účinků a hepatotoxicity. Lokálně lze použít gancyklovir, ideálně cidofovir, který ovšem není v ČR také běžně dostupný a jeho cena je výrazně limitující. Uvedená antivirotika navíc účinkují pouze u herpesvirových infekcí, terapie kalicivirových infekcí je pouze symptomatická.

Na trhu můžeme najít celou řadu různých doplňků určených kočkám s onemocněním dýchacích cest. Zde je nutné říci, že žádný doplněk neprošel klinickými studiemi prokazujícími jeho účinnost. Jedinou výjimkou je L-lysin, u něhož byla in vitro prokázána účinnost proti felinnímu herpesviru, in vivo však studie neprokázaly signifikantní zlepšení stavu kočičích pacientů při jeho aplikaci. Naopak bylo prokázáno snížení hladin argininu u koček, kterým byl lysin podáván. Vzhledem k tomu, že je pro ně arginin esenciální aminokyselinou, není vhodné lysin pro dlouhodobější aplikaci kočkám doporučit.

Starší kočky často přicházejí s nádorovým onemocněním horních cest dýchacích, nezřídka bývá jediným příznakem dlouhodobý výtok z nosu, většinou unilaterální, v pozdějších stadiích i s příměsí krve. Léčba a prognóza závisí na důkladné diagnostice včetně určení stupně malignity a provedeném stagingu pacienta.

Kočičí astma

Mezi nejčastěji se vyskytující onemocnění dolních cest dýchacích patří komplex onemocnění označovaný jako Feline bronchial disease (FBD), kam patří astma a chronická bronchitida (v klinické praxi je poměrně složité odlišit od sebe obě onemocnění), pneumonie a u starších koček opět nádorová onemocnění (primární plicní karcinom, bronchiální karcinom nebo metastázy z jiných primárních nádorů).

Kočičí astma je etiopatogeneticky podobné astmatu humánnímu, nicméně určité odlišnosti pozorovat můžeme.

U koček hraje významnou roli v zánětlivém procesu a následné bronchokonstrikci serotonin, nikoli histamin, a leukotrieny nejsou hlavními prozánětlivými mediátory. Proto se u nich na rozdíl od člověka nepoužívají antihistaminika ani antileukotrieny, jejich terapeutický účinek je velmi nízký, což bylo i prokázáno v řadě studií. Mykoplazmové infekce dolních cest dýchacích hrají významnou roli v rozvoji kočičího astmatu a chronické bronchitidy, proto by mělo být vždy provedeno i vyšetření prokazující přítomnost či nepřítomnost mykoplazmat a v případě pozitivního nálezu přeléčení antibiotiky. V dolních cestách dýchacích na rozdíl od horních nejsou u zdravé kočky mykoplazmata přítomna vůbec.

První volbou v terapii FBD jsou dnes glukokortikoidy – prednisolon pro systémovou aplikaci, flutikason pro inhalační terapii. Zejména u těžších forem se zahajuje terapií systémovou, po nastoupení účinku se pak perorální dávka prednisolonu snižuje a současně se nasadí inhalační kortikosteroidy. Ideální dlouhodobá terapie spočívá v inhalační aplikaci flutikasonu. Bronchodilatancia lze využít jak v akutním případě (salbutamol, maximálně 6x denně, krátkodobě ke zvládnutí dušnosti), tak při dlouhodobé terapii (ideálně v kombinaci for moterol – flutikason), ne všechny kočky ale bronchodilatans vyžadují. Pokud ano, je vždy vhodnější bronchodilatans s delší dobou účinku, dlouhodobá aplikace salbutamolu se ukázala jako kontraproduktivní.

Inhalační terapie se realizuje pomocí inhalátorů s maskou. Na trhu jsou inhalátory vyvinuté přímo pro kočky (př. AeroKat, KittySpacer), v případě jejich nedostupnosti je možné využít humánní pediatrické inhalační pomůcky (např. Optichamber s nástavcem pro novorozence a kojence či starší děti podle velikosti kočky). Většina koček si na inhalační terapii poměrně dobře zvykne, pokud je majitel správně instruován. Na webu autorky (http://www.vetukocicky. cz/aktuality.php) je odkaz na instruktážní video pro jejich majitele.

Riziko přenosu infekce

Infekční pneumonie způsobují u koček stejné patogeny, které byly popsány výše, z viróz navíc i chřipkové viry (popsány byly případy infekce virem typu H1N1 i H5N1). Aspirační pneumonie vznikají následkem časté regurgitace nebo zvracení a jako komplikace celkové anestezie a podávání některých tekutých léčiv. Terapie spočívá v případě bakteriálních a aspiračních pneumonií opět v použití antibiotik, u aspirační pneumonie se většinou používá kombinace antibiotik. Délka terapie je minimálně 6 týdnů. Virové pneumonie se léčí symptomaticky, v případě herpesvirové pneumonie opět pomocí famcykloviru.

Rolí lékárníka v problematice onemocnění dýchacích cest u koček je nejen znát možnosti terapie, ale také edukovat jejich majitele. Neléčené virózy zejména horních cest dýchacích a následné sekundární bakteriální infekce často přechází do chronicity, kdy je již terapie poměrně obtížná a pro majitele nákladná. Riziko přenosu mykoplazmové infekce z kočky na člověka již bylo prokázáno. Kočka s akutní infekcí horních cest dýchacích vyžaduje vždy terapii antibiotiky, i když „jen kýchá a nemá horečku“. Proto je nezbytné majitelům, kteří přijdou pro podpůrné prostředky, důkladně vysvětlit problematiku a odeslat je s kočkou k veterinárnímu lékaři. Veterinárním lékařům potom lékárník může pomoci s výběrem vhodné inhalační terapie pro kočky s FBD.